Klausova synagoga. Klusová synagoga je největší synagogou Židovského města v Praze a nachází se v těsném sousedství Starého židovského hřbitova v ulici U starého hřbitova. Její název je odvozen z německého slova "Klaus" ve významu "malá budova", které vzniklo z latinského "claustrum". V dnešní podobě byla vystavěna v letech 1689–94 na základech původní synagogy zničené roku 1689 požárem. Původní Tříklausová synagoga byla komplexem tří staveb. Jednu část založil rabi Löw pro vysokou školu talmudu, druhá byla modlitebnou a třetí byla určena pro rituální lázeň (mikve) a pro péči o nemocné. Roku 1573 ji nechal vystavět tehdejší primas židovského ghetta, bohatý Mordechaj Maisel. Když roku 1689 ghetto lehlo popelem a s ním i Tříklausová synagoga, byla zásluhou představeného Šalamouna Chališe Kohena v ranně barokním slohu nová již jediná synagoga. Stala se největší synagogou ghetta, druhou hlavní synagogou pražské židovské obce a synagogou pražského pohřebního bratrstva. Další stavební úpravy Klausové synagogy proběhly v osmdesátých let 19. století a to v neorenesančním slohu. Synagoga má jednolodní síňový prostor s valenou, bohatě štukovanou klenbou. V jižním průčelí výšky dvou pater, zaujímá obdélnou parcelu a kromě vlastní budovy ji tvoří dva přístavky. Fasády jsou neorenesanční a nápadný prvek představuje trojúhelný střešní štít s Deskami úmluvy na hrotu a nápisová deska z konce 17. století na východním průčelí. Většina oken má půlkruhové zakončení, pouze na jižním průčelí se nacházejí původní barokní okna. V interiéru si původní barokní klenby zachovala pouze hlavní síň. Pozornost zaujme raně barokní aron ha-kodeš, což je schrána na Tóru. Je zde umístěna stálá expozice Židovského muzea Židovské tradice a zvyky. Bohoslužby se zde nekonají. Stálá expozice v Klausově synagoze. Židovské tradice a zvyky I. (bohoslužba všedních dnů - šabat - svátky; běh života; narození - obřízka - bar micva svatba, rozvod - židovská domácnost).  

První zmínky o Zličíně pocházejí z roku 1045. Jsou obsaženy v zakládacích listinách břevnovského kláštera. Název Zličana je odvozen od slova zlý. Nesl také název Zlejšín. K Praze byl připojen v roce 1974.

Židovský hřbitov Radenín se nachází asi 600 m severovýchodně od centra obce. Za posledním domkem (čp. 63) je potřeba se dát vpravo polní cestou kolem domků (napravo), posléze se cesta stočí vlevo úvozem, ke hřbitovu je to pak asi 150-200 m. Hřbitov byl založen ve druhé polovině 17. století. Někdy v letech 1830-1866 byl rozšířen do dnešní plochy cca 1.403 m2. Ze stejného období pochází kamenná márnice, která nahradila svoji dřevěnou předchůdkyni. Dochováno je zhruba 300 náhrobků barokního, klasicistního a moderního typu. Nejstarší náhrobky lze datovat do 30. let 18. století. U části náhrobků byl použit jako materiál načervenalý železitý pískovec, který časem podléhá drolení, takže nápisy jsou často nečitelné. Dále se používala žula a mramor, u moderních pomníků tzv. švédská žula a diorit. Poslední pohřeb se konal 3.2.1938. Byl to pohřeb chedé žebračky Johany Rindové. Po příchodu nacistů byl hřbitov devastován, což pokračovalo i po válce. Během socialistické éry hřbitov zpustl a do špatného stavu se dostala i márnice. Opraven byl až v nedávné době, zásluhou správce Bedřicha Novotného (zemřel v roce 2008). Většina náhrobků nevyniká přílišnou zdobností. Ty s nejzajímavějšími reliéfy najdeme ve východním cípu hřbitova. Pozoruhodné jsou náhrobky Samuela Sonna s reliéfem slunce a rabiho Leopolda Franka s vyobrazením lva. Hřbitov má opravenou kamennou ohradní zeď a márnici. Volně přístupný.

Vznik mohutného kostela při jihozápadním nároží náměstí Míru je spjat s jezuitským řádem, který ho nechal vystavět po roce 1656. Počátečním autorem je Carlo Lurago, později pak ještě Giovanni Domenico Orsi. Jeho současná podoba pochází z barokní přestavby po požáru v roce 1810. Chrám je dlouhý 49 m, 28 m široký a výška jeho hlavní lodi činí 23,4 m. Je postaven na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen. Jde o klasický koncept jezuitských chrámů. Barokní portály pocházejí od architekta K.I.Dientzenhofera, malovaný iluzivní oltář od J. Hiebla a další malby od autorů Ignáce Raaba, F.X.Palka a J. Heinsche. Pod kostelem se nachází klatovské katakomby. Současně s kostelem byla na místě spáleniště 12 domů vystavěna jezuitská kolej, kde nějaký čas trávil B. Balbín. Po zrušení řádu zde byla kasárna, seminář a pivovar. Dnes z části slouží obchodním účelům a část knihovně.