Ratibořice jsou městská část České Skalice, ležící v okresu Náchod. Ratibořice, ležící v údolí řeky Úpy, proslavila spisovatelka Božena Němcová, která zde prožila své dětství a na místní zámek zasadila děj Babičky, svého nejznámějšího díla. Vedle samotného zámku je tak pro turisty lákavé Babiččino údolí se Starým bělidlem, Viktorčiným splavem a Ludrovým mlýnem. Historie zámku Prvním panským sídlem v Ratibořicích byla středověká tvrz, poprvé zmíněna již roku 1388. Jejím majitelem byl jakýsi Vaněk ze Žampachu. Malé Ratibořické panství se později stalo součástí většího panství Rýzmburského a roku 1582 byly obě državy koupeny rodem Smiřických a připojeny k jejich Náchodskému dominiu. Od té doby patřily Ratibořice definitivně k Náchodu a tvrz, která ztratila svou správní úlohu postupně chátrala. Po bitvě na Bílé Hoře bylo Náchodské panství Smiřickým zkonfiskováno a novými majiteli se stali Trčkové z Lípy. Poslední český majitel, Adam Erdman Trčka z Lípy, byl zavražděn spolu se svým švagrem Albrechtem z Valdštejna v Chebu roku 1634. Panství věnoval císař za věrné služby šlechtici italského původu Ottaviu Piccolominimu. Zájem Piccolominiů se soustředil na náchodský zámek a teprve Vavřinec Piccolomini dal v letech 1702 - 1712 postavit jednopatrový barokní zámeček s kaplí a přízemním lokajským křídlem. Stavba byla vybudována podle vzoru italských letohrádků, jako takzvané „casino“. Zámeček měl sloužit jako letní a lovecké sídlo. Po Lorenzově smrti se stal vdovským sídlem kněžen z rodu Piccolomini, zatímco hlavním sídlem rodu zůstal Náchod. Zámek za kněžny Zaháňské V roce 1792 koupil zadlužené náchodské panství vévoda kuronský a zaháňský Petr Biron. Na začátku 19. století zdědila náchodské panství jeho dcera Kateřina Vilemína Zaháňská, která si zámek v Ratibořicích oblíbila a zvolila si jej za letní sídlo, zatímco zimní měsíce trávila ve Vídni. Zámek nechala v létech 1825 - 1826 přebudovat ve stylu klasicismu a empíru. V okolí zámku byl založen v duchu romantismu park, postupně rozšířený na celé údolí řeky Úpy. Nechala postavit lovecký pavilon a palmový skleník. Interiéry byly nově vyřešeny, vytapetovány a přepychově vybaveny, V přízemí zámku byla zřízena bohatá knihovna, kam měla v dívčím věku přístup také Barunka Panklová, budoucí spisovatelka Božena Němcová. Vévodkyně je samozřejmě ta „paní kněžna“ z knihy Babička. Za života vévodkyně bylo jejími hosty několik významných osobností. Například rakouský kancléř, kníže Klemens Metternich, ruský car Alexandr I. a v roce 1813 propůjčila ratibořický zámek k tajným jednáním o protinapoleonské koalici diplomatům Pruska, Ruska a Rakouska. Po smrtí vévodkyně zakoupil roku 1842 velké panství se 114 vesnicemi a městečky, řadou průmyslových závodů a zámky v Náchodě, Chvalkovicích a Ratibořicích Jiří Vilém, říšský kníže ze Schaumburg – Lippe. V držení rodu Schaumburg - Lippe zůstal zámek, který byl ještě přestavěn do dnešní pseudorenesanční podoby, až do zestátnění v roce 1945. Zámecká prohlídka Součástí prohlídky jsou původní obytné místnosti a to jak reprezentační, tak i soukromé. Jsou zde k vidění unikátní exempláře pozdně empírového nábytku v Salonu tří císařů, nebo různé hudební nástroje, biedermeierovský pánský pokoj s částí knihovny, ložnice, toaletní pokoj a další prostory, které přiblíží život šlechty v tomto období. Tipy na výlet V České Skalici najdete pobočku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze - Muzeum textilu nebo také Muzeum Boženy Němcové. Vydat se můžete na zříceninu hradu Vízmburk, zámek Chvalkovice, rozhlednu Žaltman nebo Muzeum bratří Čapků v Malých Svatoňovicích. Ubytovat se můžete v České Skalici.  

Holešovický přístav byl vybudován v letech 1892-1894 a významně ovlivnil život této městské části. Rozprostírá se na ploše cca 8,5 ha, hloubka vody dosahuje cca 4,6 m, jeho délka podél pobřeží je cca 900 m a šířka dosahuje až 200 m. Přístav disponuje potřebným zázemím v podobě skladů, zařízení, či administrativních budov. S městem je spojen jak silniční, tak železniční dopravou.Úžlabí Na Maninách se tehdy pánům ze zastupitelství královského hlavního města Prahy jevilo jako ideální pro zřízení centra všech druhů doprav – železniční, silniční a vodní. Zástupci obce tady viděli s ohledem na přilehlý stupňovitě stoupající terén, který leží nad „velkou vodou“, i možnost zbudování ochranné hráze proti povodním a odchodu ledů. A tak ze zemských prostředků velkoryse vyčlenili v dubnu roku 1890 dva miliony zlatých, přičemž na stavební práce holešovického přístavu připadla částka 1.230.000 zlatých. Slavnostní zahájení prací na výstavbě přístavu probíhalo od samého rána 1.6.1892. Tvar a velikost plochy přístavu závisely na daných, poměrně obtížných místních vodních poměrech. Proto jeho stavitelé navrhli příhodný podélný půdorys, které poskytoval mnohem větší plochy pro překládání zboží. Přístav je dlouhý 750 metrů a k jeho délce je nutné připočítat ještě dalších 240 metrů na straně při vjezdu. Už tenkrát mohl holešovický přístav směle konkurovat ostatním nejen říčním, ale i přímořským přístavům Evropy. Zemní práce byly zahájeny ještě před zmíněnou slavností na začátku června 1892. Při stavbě se tenkrát vyhloubilo a odvezlo úctyhodných 513.000 m3 zeminy. Pracovalo se ve dne v noci nejmodernějším rýpadlem, který dodala lübecká strojní společnost. Staveniště bylo osvětlováno, aby se práce nemusely přerušit ani v noci, takže budoucí přístav tehdy zářil do vzdálenosti několika kilometrů. Zemní práce byly dokončeny v rekordním čase, už za 6 měsíců. Přes zimu měla navršená zemina dostatečný čas na slehnutí, a tak se na jaře mohlo začít s dlážděním. Stavba proplachovacího kanálu šla také rychle kupředu. Dělníci přes léto odstranili vrchní vrstvu zeminy a protože tady vyčnívala skála, bylo nutné ji odstřelit. Aby měl kanál potřebnou hloubku, bylo odvezeno přes 30.000 m3 kamene. Na začátku prosince, přesně na den svaté Barbory roku 1893 byl kanál slavnostně naplněn vodou. Koncem roku 1893 byly hrubé zemní i vodní práce dokončeny. V dalším roce byly na pořadu dodělávky: poslední úpravy hráze, úpravy příjezdu, překladiště a tak v listopadu mohl přístav zahájit svoji činnost. V současné době se celý areál užívá jako zimní ochranný přístav a jako obchodní centrum. Disponuje 8 ha vodní plochy a přes 16 ha tvoří pozemní část. Jeho technologické, provozní a stavební vybavení je natolik rozmanité, že umožňuje manipulaci a skladování všech druhů zboží. Jsou tu velké sklady, speciální překladové rampy, lodní výtah, portálový jeřáb.. Technika je nová, ale jedno zůstalo z těch dob: Je to jediný přístav v Praze, který je uzlem tří druhů doprav: železniční, silniční, vodní. Do roku 1992 byl přístav majetkem státu. V květnu 1992 byl založením a.s. České přístavy dovršen jeho privatizační proces, který trval téměř 2 roky. Přístav je technickou památkou a vedle novostaveb se tu krčí i stará historická budova, v níž kdysi sídlil personál celé přístavní expozitury. Hodiny na její věži stále odměřují čas. V současné době rostou na pozemku bývalého Holešovického přístavu moderní obytné domy pod projektem Prague Marina.

Stolová hora Úhošť (593 m.n.m.) vznikla na okraji lávového proudu čedičových hornin při třetihorní činnosti. Od doupovského vulkánu je oddělena údolím, nad nímž jsou vidět vypreparované stupně skal. Na vrcholu se uchovaly zbytky hradiště haštalského osídlení. Ve zdejší rezervaci najdete přes 500 druhů rostlin, z nichž přes 60 je vzácných nebo ohrožených. Na jaře zde kvetou kavyly, tařice či koniklece. Také je zde možno najít hodně druhů hub a živočichů. Z vrcholové pláně je navíc velmi dobrý rozhled do širokého okolí, jen jižním směrem delšímu výhledu brání Doupovské vrchy. Velmi dobře je zde vidět hradba východní části Krušných hor, na Kadaň a České Středohoří. Jinak krásný výhled bohužel kazí povrchová težební činnost, komíny mnoha továren a zejména Prunéřovské elektrárny.

Kynžvart je klasicistní zámek v západních Čechách. Leží jižně od obce Lázně Kynžvart, asi 20 kilometrů jihovýchodně od Chebu. V blízkosti stojí i zřícenina gotického hradu. Zámek v Kynžvartu vstoupil do historie zejména jako sídlo rakouského kancléře Klemense von Metternicha. Historie zámku Na místě dnešního zámku, v údolí pod kynžvartským hradem, byla někdy mezi lety 1585-1597 postavena renesanční tvrz, později přestavěná barokně. Jeho přesná podoba dnes už není známa a nedochovalo se ani žádné dobové vyobrazení zámku. Poblíž byl založen pivovar - první doložené zprávy o něm pocházejí z roku 1606. První majitel, Kryštof Jindřich mladší z Cedvic, se však aktivně zúčastnil stavovského povstání proti císaři Ferdinandovi II. Po bitvě na Bílé hoře bylo jeho kynžvartské panství konfiskováno, v roce 1623 propůjčeno a v roce 1630 definitivně postoupeno pěti bratřím Metternichových, synovcům trevírského kurfiřta. Metternichům pak kynžvartské panství i s ruinami hradu na kopci patřilo až do roku 1945. Sídlo rodu Metternichů Na sklonku 17. století nechali Metternichové chátrající renesanční zámeček přestavět na typický barokní zámek. Ten měl podobu typického venkovského sídla, uzavřený komplex hospodářských budov, s konírnou v celém jižním křídle a reprezentačním velkým sálem nad centrálním průjezdem. V 18. století bydleli majitelé hlavně na svých statcích v Porýní a na Kynžvart zajížděli jen v letních měsících. Během prusko-francouzské války byly porýnské majetky Metternichů zcela zničeny a kynžvartský zámek byl na přelomu 18. a 19. století načas dokonce jediným sídlem tohoto významného rodu. Roku 1818 zdědil majetek princ Klemens von Metternich. Od roku 1809 byl ministrem zahraničí a v letech 1821-1848 kancléřem habsburského domu. V roce 1813 byl povýšen do dědičného knížecího stavu. V jeho režii probíhal Vídeňský kongres (1814-1815), který upravil mezinárodní vztahy soustavou smluv po porážce Napoleona. Kancléř Metternich bydlel převážně ve Vídni. Nákladná klasicistní přestavba Starý barokní kynžvartský zámek už nevyhovoval kancléřovým nárokům na reprezentaci, a tak byl v letech 1821-1839 přestavěn ve stylu vídeňského klasicismu. Vynikající vídeňský architekt Pietro Nobile přitom musel respektovat množství kancléřových návrhů a náročných požadavků. Jako stavební materiál byly použity mimo jiné i kameny z hradu Kynžvart. Okolo zámku byl pod vedením vídeňského zahradníka Riedla vybudován rozsáhlý park s řadou rybníků, mlýnem, okrasnými stromy, sochami a pomníky. Přestavba a rozšíření se dotkly také přilehlého pivovaru a dalších hospodářských budov. Přestavba nebyla nijak levná záležitost a Metternichovi na ní půjčil samotný Salomon Rothschild, nejvýznamnější bankéř té doby. Po rekonstrukci se z Kynžvartu stala venkovská reprezentativní rezidence, s prvky empíru. Na zámku Metternich přijímal významné návštěvy - zavítal sem mj. ruský car Alexandr I., jenž mu darem přivezl semena bolševníku, car Mikuláš I. a J. W. Goethe. Roku 1828 bylo založeno v zámku muzeum, které patří k nejstarším muzeím v Čechách. Na počátku revoluce v březnu 1848 kancléř podal demisi. Tříletý dobrovolný exil trávil v Londýně. Po návratu až do své smrti 11. června 1859 pobýval často na Kynžvartu. Jeho ostatky byly převezeny do rodinné hrobky v kostele sv. Václava v Plasích, kde spočívají dodnes. Metternichům patřil Kynžvart až do roku 1945. Cenné interiéry a zámecká knihovna Ve druhé polovině 20. století zámek chátral. Na lepší časy se začalo blýskat až po částečné rekonstrukci. V polovině 90. let bylo pro veřejnost zpřístupněno všech 25 reprezentačních interiérů. Díky tomu, že Metternich během svého života shromáždil velké množství uměleckých předmětů, mohou dnes návštěvníci obdivovat jejich krásu v četných expozicích. Návštěvníci mohou shlédnout např.: zámecký okruh s pracovnou kancléře Metternicha, kulečníkový sál, zámecké salonky a mumie. V jeho sbírkách jsou historické mince, přírodniny, technické kuriozity i exotické zbraně. V zámku se také nachází jedna z nejvýznamnějších zámeckých knihoven v Česku. Celkem čítá asi 12 000 titulů ve 24 000 svazcích, mezi nimi 230 inkunábulí, což je nejvíce v České republice a vzácný fragment Starého zákona z konce 8. století. Tipy na výlet Vydat se můžete třeba na vrch Dyleň, kde se dnes nachází bývalá radarová věž. Nedaleko od města Lázně Kynžvart najdete zříceninu hradu Kynžvart nebo přírodní památku Kynžvartský kámen. Za návštěvu stojí také melebný skanzen Doubrava nebo Mariánské Lázně. V Dolním Žandově najdete židovský hřbitov Boršengrýn. V obci Vysoká je k vidění zřícenina kostela Narození sv. Jana Křtitele. Zajímavým místem, které stojí za návštěvu, je také oblast rašelinišť na Kladské. Ubytování najdete v Lázních Kynžvart nebo v Mariánských Lázních.