Obec Provodov dostala svoje jméno po obyvatelích, kteří zde pod hradem Světlov žili. Ti provázeli pocestné a obchodníky přes pusté hory plné dravé zvěře a také loupežníků. Kousek jižně od obce se nachází místo nazvané Malenisko s poutním kostelem Panny Marie Sněžné. Vznik tohoto poutního místa se váže do počátku 18. století, kdy Valašsko prožívalo krušné časy, plné nájezdů uherských povstalců. V té době v provodovském mlýně žil mlynář Pavel Vlaštovica. Jeho žena si často stěžovala na bolesti hlavy a očí, ztrácela totiž zrak. Denně se modlila k Panně Marii za zdraví a lepší časy. V roce 1711 před svátkem Nanebevstoupení Páně měla sen, ve kterém byla vyzvána neznámým stařečkem aby ho následovala. Ten ji zavedl na místo, kde zabodnul hůl a pravil, že zde je voda, která bude uzdravovat nemocné. Pak stařeček zmizel. Když šla druhý den žena na bohoslužbu do pozlovického kostela, u místa, kde byla se stařečkem opravdu našla hůl a u ní prýštící pramének vody. Vodou si omyla oči a cítila, že lépe vidí. Spěchala pak do kostela, ale o svém zážitku nikomu nepověděla. Za několik měsíců měla opět sen se stařečkem, který ji vyčinil, že o vodě jiným neřekla. A tak od roku 1712 začínají sem přicházet lidí a každým rokem přibývalo zázračných uzdravení. Poutníci se scházeli u obrazu Panny Marie, kterým se darovala za své uzdravení Dorota Jahodníková z Pašovic. Tento obraz je dodnes zachován na hlavním oltáři v kostele. Historie kostela sahá do 20. let 18. století. Tehdy vážně onemocněl majitel luhačovického panství, hrabě Wolfgang Serenyi. Pozlovický farář mu dal vzkaz od mlynářky z Provodova, že se uzdraví, ale aby u pramene nechal vybudovat kapličku. Hrabě slíbil a slib dodržel. Po uzdravení nechal vystavět nejprve dřevěnou kapli a později zděnou s oltářem. Svatyně byla posvěcena 5.8.1735 a od té doby se stala středem mnoha poutí. Lidí přibývalo a stavba již nestačila, v roce 1750 musela být kaplička rozšířena na dnes zde stojící malý barokní poutní kostel. Kousek od kostela vede vzhůru po cestě do svahu křížová cesta. Zaparkovat lze krátkodobě přímo pod kostelem. Jinak sem vede turisticky značená cesta z Provodova a Luhačovic.

Muzeum Otokara Březiny je nejstarším literárním muzeem na Moravě. Prezentuje působení básníka Otokara Březiny v Jaroměřicích. Otokar Březina přišel do Jaroměřic nad Rokytnou roku 1901. Nastoupil jako učitel zdejší měšťanky. Básník původně bydlel v podnájmu u Höferů, hned u školy, ale od roku 1913 obýval Březina první patro domu pekaře Vlčka, kde také zemřel. Právě v tomto domě je dnes Muzeum Otokara Březiny. K vidění je zachovalý byt básníka v originální podobě s nábytkem, obrazy, grafikami a menšími plastikami darovanými sochařem Fr. Bílkem O. Březinovi ještě za jeho života, dále jsou zde vitríny se vzácnými dokumenty a další památky. V přízemí je studijní knihovna, která slouží editorům díla O. Březiny, studentům k diplomovým pracím i ostatním zájemcům. V chodbě před knihovnou je expozice z historie muzea a Společnosti a několik zasklených stolových vitrín pro pořádání tematických výstav. V přízemí je také kancelář muzea. Muzeum dále slouží Společnosti O.B., která zde pořádá zasedání svého výboru a různé menší akce. Stálá expozice Věrně zařízený byt básníka Otokara Březiny, jeho osobní věci, ocenění a dary, hlavně obrazy Františka Bílka Studijní knihovna s téměř celým Březinovým dílem, jeho překlady a částečně dílo jeho přátel Filmový záznam Březinova pohřbu a poetické pásmo o jeho životě

Pomník obětem I. a II. světové války v Praze Slivenci.

Josef Rohan po němž je nábřeží pojmenováno, byl tesařský mistr, pražský měšťan a po roce 1850 vlastník ostrova. V době největšího rozkvětu sahal Rohanský ostrov od Těšnova až po dnešní Šaldovu ulici a po rozsáhlé maninské regulaci Vltavy byl spojen s Libeňským ostrovem. Po této úpravě byl využíván jako skladové seřadiště státních drah, jako skladiště a ve velké míře tedy donedávna byla i značně velká nevyužitá, neudržovaná plocha o rozloze zhruba 60.000 m2. Na začátku roku 2000 byla v blízkosti Rohanského ostrova zahájena výstavba rozsáhlého urbanistického celku, který je zcela nový svým pojetím, například skleněnými atrii a propojením se zelení. Je to největší pražský projekt nového tisíciletí. Hlavou projektu ultramoderní miničtvrtě v Karlíně je Lee Polisano z londýnské architektonické kanceláře KPF. Projekt by měl sloužit především obyvatelům Prahy, a tak v nové čtvrti vzniknou nejen nové budovy, například hotel s 210 pokoji a aparthotel se stovkou bytů, ale i nové ulice, bulváry, parky a veřejná prostranství. To vše bude zasazené v zeleni překrásného vltavského břehu či v zeleni atrií jednotlivých budov.