Původní barokní kostel nechal postavit v roce 1680 francouzský šlechtic Jan Ludvík Radult de Souches a to na místě malé dřevěné kapličky. V roce 1701 převzali nad kostelem správu premonstráti z kláštera v Louce u Znojma. Tato správa zanikla při zrušení kláštera za císaře Josefa II. V roce 1885 pak vznikla samostatná farnost. Poutní místo pak začalo žít svým životem. O pět let později vznikla na zalesněném vrcholu za kostelem křížová cesta (dříve dřevěné zastavení později nahradily zděné). Velký rozkvět pro poutní místo znamenalo osmileté působení prof. Josefa Parmy po druhé světové válce. Za jeho dobu vzniklo úžasné dílo: byla opravena křížová cesta, vybudována lurdská jeskyně a založení Mariánské cesty pomocí 12 obrazů Mariánských poutních míst. V letech 1949-1953 proběhla dostavba kostela. Nejprve přistavěna nová loď a posléze i věž. Do nové průčelí byl vsazen raně barokní portál s rodovými znaky Souchesů a Ugartů, do niky nad portálem pak moderní skupultura Krista. V roce 1953 musí prof. Parma odejít. Za éry komunistického režimu není žádoucí rozvoj poutních míst, přesto sem však poutníci i v této době přicházejí. Po pádu režimu začíná nová epocha tohoto místa. V současné době je kostel v dobrém stavu a opravený. Za ním se pak nachází i dnes krásně upravené místo s lurdskou jeskyní a léčivým pramenem. Na zalesněném vršku pak křížová cesta zakončená kalvárií v podobě tří křížů a nedalekým Božím hrobem. Mezi jeskyní a křížovou cestou pak ještě najdeme Mariánskou cestu, kterou dnes zdobí již 50 obrazů Mariánských poutních míst z Česka, Slovenska a Rakouska.

Největší lázeňské moravské město Luhačovice, leží v podhůří Vizovických vrchů, 20 km jihovýchodně od Zlína. Lázně zasazené do půvabného údolí potoka Šťavnice při přírodních jsou nejvíce navštěvované lázně Moravy. Sirný pramen a 17 druhů přírodních minerálních vod se užívá k léčbě pacientů s nemocemi dýchacího a zažívacího ústrojí, s poruchami látkové výměny a poruchami pohybového ústrojí. Každoročně do Luhačovic přijedou tisíce hostů, které přiláká 300 let dlouhá lázeňská tradice, krásná architektura lázeňských domů od Dušana Jurkoviče, příjemné prostředí plné zeleně a proslulé prameny  Vincentka, Ottovka a Aloiska. Luhačovice nabízí široké možnosti pro aktivní odpočinek. V létě se lze koupat v přehradě, případně podnikat pěší či cyklistické výlety po okolí.  Každoročně se zde konají kulturní akce jako např. hudební festival Janáček a Luhačovice, přehlídka komorních divadel - Divadelní Luhačovice nebo Mezinárodní festival dětských folklorních souborů. Historie   První zmínka o této lokalitě je z roku 1412. Věhlas zdejších pramenů rychle rostl. Samotná lázeňská tradice je delší než 250 let. Zdejší panství získal po Liechtensteinech uherský šlechtický rod Serenyiů. Ti panství vlastnili až do roku 1902. Majitelé panství nechali prameny upravit. Byly u nich postaveny koncem 17. století dva mlýny, které zároveň sloužily jako ubytování lázeňských hostů. Roku 1736 si Serényiové postavili v Luhačovicích zámek. Důležitým mezníkem byl rok 1777 a kniha od vídeňského chemika profesora J.N.Crantze. Ten označil luhačovická zřídla pro zdraví velmi prospěšná. Za rok založení lázní Luhačovice lze považovat rok 1789. Tehdy hrabě Vincenc Serényi nechal u zřídel postavit dřevěné kabinové koupelny a hostinec s pokoji pro hosty. Roku 1850 byla postavena Vincentova kolonáda  a stáčírna. Další budovy a kolonády brzy následovaly. Prameny se začaly nazývat podle mužských křestních jmen rodu Serényi. Poslední členové rodu na konci 19. století začali o lázně postupně ztrácet zájem. To se projevilo na úpadku a poklesu návštěvnosti. Zlomem byl až rok 1902. Tehdy byla založena akciová společnost, která lázně od rodu Serényi  odkoupila a přizvala do Luhačovic proslulého architekta Dušana Jurkoviče. Jurkovič pojal Luhačovice v duchu secese, modernismu a moravské lidové tradice. Postavil celou řadu lázeňských budov – Jurkovičův dům, Vodoléčebný ústav, lázeňskou plovárnu se slunečními lázněmi a Slováckou búdu. Rozvoji lázní také neobyčejně pomohla železnice, která byla do města zavedena roku 1905. Velký rozvoj lázní trval do vypuknutí první světové války  a je spojen zejména s osobou Františka Veselého, ředitele společnosti. Luhačovice prosluli zejména léčbou horních a dolních cest dýchacích, při níž byly inhalovány místní prameny. O lázních     Přírodní léčivé zdroje: Sirný pramen a 17 druhů přírodních minerálních vod Indikace: nemoci a poruchy dýchacího a trávicího ústrojí, nemoci poruchy látkové výměny (cukrovka, obezita), poruchy pohybového aparátu, oběhového ústrojí a onkologická onemocnění Léčebné procedury: komplexní lázeňská léčba, pitná kůra (Vincentka, Aloiska, Ottovka), koupele, inhalace, regenerační, rehabilitační a relaxační pobyty, slatinné obklady, kloktání, masáže, obklady, plynové injekce Lázeňské objekty: lázeňské hotely: Vila alpská růže, Jurkovičův dům, Palace, Dům Bedřicha Smetany, Vila Chaloupka, Jestřabí, Morava, Alexandria, Společenský dům Penziony: Myslivna, Riviera, Rodina, Póla, Vepřek, Jalta, Dagmar, Taťána, Plzeň Volný čas: centrum, kryté bazény, sauna, solárium, fitness centra, tenisové kurty, sportovní hřiště, minigolf, kuželky, půjčovna sportovních potřeb, bowling, koupání na přehradě, rybaření, pěší turistika, cyklistika, vyhlídkové lety Slavní hosté: Leoš Janáček, T.G.Masaryk, František Kožík Kontakt: Lázně Luhačovice, a.s., Lázeňské náměstí 436, 763 26 Luhačovice, +420 577 682 111, info@lazneluhacovice.cz, www.lazneluhacovice.cz

Bývalý konvent františkánů minoritů (později františkánů observantů) u kostela Nanebevzetí Panny Marie se nachází v jihovýchodní části městského historického centra. Prostory konventu dnes využívá Diecézní muzeum. Minorité přišli do Plzně krátce po roce 1295. Téměř současně začal vznikat i klášterní areál, který byl dokončen v 80. letech 14. století. V roce 1419, kdy na čas město přešlo pod vlivem Václava Korandy k husitství, byli řeholníci z města vyhnáni. Situace se ale během několika měsíců změnila a minorité se mohli vrátit zpět. Posléze za husitských válek čelili újmám, které vznikly v souvislosti s obléháním města husity v letech 1433–1434. Roku 1460 byl z rozhodnutí papeže Pia II. minoritský klášter předán do správy přísnější odnoži františkánů, a to observantům. Protože nové společenství, přísně dodržující chudobu, nemohlo společně s klášterním areálem převzít i dosavadní majetek, byla jeho správa předána městu Plzni s tím, že se postará o potřebné stavební opravy a výživu řeholníků. Během 17. a 18. století nastal rozkvět zdejšího kláštera, kdy také proběhly stavební úpravy kostela i konventu, na nichž se podepsala nejenom předchozí špatná hospodářská situace komunity, ale i obléhání Plzně Mansfeldem v roce 1618. Řeholníci působili v Plzni až do roku 1950, kdy byli komunistickým režimem z konventu vyhnáni. Po roce 1989 byl objekt navrácen řádu, který jej daroval církvi. Kostel se tak stal děkanským a prostory konventu využívá Diecézní muzeum. Komunita observantů ale Plzeň neopustila, jen působí v nových prostorách na plzeňském sídlišti Lochotín. Bývalý klášterní areál si přes veškeré novodobé úpravy zachoval do velké míry svoji středověkou podobu, jak dokládá i trojlodní kostel Nanebevzetí Panny Marie, zaklenutý křížovou žebrovou klenbou. Připomínku barokních úprav nalezneme např. v jeho západním průčelí, pocházejícím z 20. let. 18. století, které bylo postaveno dle návrhu plzeňského architekta Jakuba Augustona ml. Na jižní straně přiléhá ke kostelu budova konventu, taktéž upravená v době baroka. Středověkou podobu si zachovala kvadratura, přičemž v objektu nalezneme i pozdně středověké nástěnné malby. A. Š.

Součástí Národního muzea je také jeho knihovna. Jedná se o prezenční vědeckou knihovnou zpřístupňující své fondy ve studovně k badatelským účelům a sídlí v hlavní budově Národního muzea. Počátky muzejní knihovny jsou spjaty se založením muzea v roce 1818. Počátkem všech sbírek budoucího muzea se staly dary knih a přírodnin z majetku jeho zakladatelů a mecenášů. Zaštiťující osobností byl v případě knihovny Josef Dobrovský. Prvním řádným bibliotékářem Knihovny Národního muzea byl od roku 1822 Dobrovského žák Václav Hanka. Knihovna má tyto oddělení Oddělení základní knihovny - obsahuje bohemikální tiskovou produkci od 19. století do současnosti Oddělení rukopisů a starých tisků Oddělení časopisů - přestavuje nejúplnější sbírku svého druhu u nás, a je umístěno mimo hlavní budovu v tzv. Zámečku, bývalém místodržitelském letohrádku v Královské oboře v Praze 7 Oddělení zámeckých knihoven - specializované pracoviště pro fondy zámeckých knihoven v České republice Oddělení knižní kultury Oddělení služeb (studovna, výpůjční protokol, informační služby, reprografie) Oddělení mezinárodní výměny publikací - zajišťování odborné literatury pro knihovnu formou mezinárodní výměny publikací, nákupem i dary