První dochované zmínky o tomto území pocházejí z roku 1197. Z doby, kdy zde byla osada Zadní Ovenec. Původní výraz Oveneč byl odvozen od jména majitele vsi Ovence. Archeologické nálezy však potvrdily pravěké osídlení. V letech 1679 – 1685 si zde Václav Vojtěch ze Šternberka nechal postavit zámeček, který podle řecké mytologie nazval Troja. V 18. století se tento název ujal natolik, že ho převzala celá lokalita. Troja je dnes vedle zmíněného zámečku známá zoologickou zahradou, která zde byla založena v roce 1931. Od roku 1969 je zde také botanická zahrada rozkládající se na ploše 130 ha. K Praze byla Troja připojena v roce v roce 1922. Troja je dnes poklidnou, převážně vilovou čtvrtí, která přitahuje návštěvníky nejen zmíněnými zahradami a zámečkem, ale krásnou přírodou. Je zde také plavební kanál pro kanoe.

První známé uzdravení, které proslavilo zdejší svatomikulášskou studánku, se stalo roku 1664. Vysokomýtský nožíř Jan Nečesaný, měl velké bolesti v obou rukou. Byl ve snu vyzván, aby se vypravil ke zdejší studánce a tam si omýval ruce vodou. Když tak učinil, skutečně se uzdravil a mohl zase vykonávat svoje řemeslo. Ve stejném roce uzdravila voda ze studánky chromého vraclavského faráře Mikuláše. Jako svůj dík nechal postavit u studánky malou kapli zasvěcenou svému osobnímu patronu sv. Mikuláši. Ta byla roku 1666 přestavěna a rozšířena děkanem Samuelem Hatašem. Protože ani tato stavba nedostačovala rozhodl vysokomýtský děkan Václav Rak kapli podstatně přestavět. Tato přestavba byla započata roku 1685 a o tři roky později byla slavnostně vysvěcena. Pověst o zázračné vodě se šířila a tak při poutní kapli byly založeny malé lázně s jedním kotlem, kde se ohřívala voda. V roce 1711 jedna lázeň již nepostačovala velkému zájmu pacientů a proto byla nedaleko vystavěna nová. V roce 1708 byl proveden rozbor vody, při kterém bylo zjištěno, že obsahuje sanytr a suptylnou síru a má moc hojit rány a vysušovat otoky. Podobně vodu hondnotil i chrudimský lékař Václav Baltazar Petržilka v roce 1721. Její použití dále rozšířil také proti vodnatelnosti, očním neduhům, svrabu, ledvinovým kamenům a dokonce i proti francouzské zlé nemoci (in lue venera). Ke konci 17. a v první polovině 18. století byly lázně známé tak, že hosté přijížděli z Prahy, Brna a jiných vzdálenějších míst. Vděční pacienti věnovali do kaple obrazy, sošky a jiné například votivní dary ze stříbra v podobě uzdravených údů těla se jmény a datem uzdravení. Tyto dary byly z kaple odstraněny za císaře Josefa II. V roce 1724 byl nad kaplí položen základní kámen pro stavbu nového barokního kostela sv. Mikuláše podle návrhu architekta Carla Antonia Canevalleho. Stavba byla dokončena roku 1730 a vysvěcena 21.5.1730 vysokomýtským děkanem Františkem Scherzerem z Kleinmühlu. Studánka s léčivou vodou byla umístěna do jednoduše sklenuté kaple pod chármovou předsíní. Na konci 18. století začala sláva lázní upadat a v druhé polovině 19. století téměř zanikla. V letech 1976-1986 proběhla náročná rekonstrukce objektů areálu a byly zde zřízeny expoziční prostory. Původní interiér chrámu se nedochoval a v současné době jsou zde umístěny unikátní polychromované dřevěné plastiky v mírně nadživotní velikosti od neznámého tvůrce, z doby kolem roku 1740. Soubor sousoší původně pocházel z kapliček lemující poutní cestu z města Králíky ke klášteru v Hedči. Ve stráni nad kaplí byla v roce 1692 vystavěna poustevna s dřevěnou věžičkou (zvonicí) s bicími hodinami, zvaná fráterka. Jejím prvním obyvatelem byl člen řádu sv. Františka Jiří Rambousek. Poustevník u sv. Mikuláše vedl knihu, do které zapisoval ty, kteří se uzdravili. Kromě toho měl zde na skladě léčivé byliny, pilule z české lékárny v Hradci Králové a další předměty určené pro lázeňské hosty. Roku 1782 za císaře Josefa II. byly poustevny zrušeny a s nimi i tato svatomikulášská. Arál poutního místa ve Vraclavi je volně přístupný, vstup do kostela, poustevny a přilehlého bývalého lázeňského objektu kde se nachází malá expozice umožní průvodce.

Téměř celý Vítkov je pokryt zelení, která sahá až k jeho ubočím na jižní, východní a jižní straně. Východní část jzeleně sazá až k Ohradě. Zeleň je protkána pěšinami, které návštěvníkům umožňují nejen procházku přírodou, ale na mnoha místech i překrásné pohledy na Prahu. Jižní strana Vítkova, směrem k Žižkovu, je upravena jako parková plocha. Stromový porost je zde řidší. V létě je tato část využívána, díky své poloze k jihu, pro opalování a odpočinek.

Vojenský historický ústav Praha (VHÚ) je muzejní, vědeckovýzkumné a knihovní zařízení Ministerstva obrany České republiky. Jeho posláním je shromažďovat písemné a hmotné památky především k dějinám českého i československého vojenství a armády, odborně o tyto fondy a sbírky pečovat, vědecky je zkoumat, zpracovávat a zpřístupňovat je veřejnosti. Výsledky této práce prezentuje VHÚ Praha především v muzejní a výstavní činnosti, dále v knihovnických službách, v knižních a časopiseckých publikacích, na vědeckých konferencích a seminářích, v historickém servisu vojenským útvarům, ústavům a zařízením a ve službách veřejnosti. Nejdůležitější součástí VHÚ Praha jsou muzea a výstavní prostory. Jde o Armádní muzeum Žižkov, Letecké muzeum Kbely, Vojenské technické muzeum Lešany a další externí výstavní prostory. Vědeckovýzkumná činnost VHÚ je prioritně zaměřena na zkoumání a dokumentaci historie českého a československého vojenství včetně problematiky I., II. a III. odboje. Podrobnější informace o expozicích VHÚ: Armádní muzeum Žižkov Letecké muzeum Kbely Vojenské technické muzeum Lešany  Služby veřejnosti bezplatný přístup do muzeí VHÚ; pořádání či spolupořádání tematických či stálých expozic nebo výstav sbírkových předmětů; pořádání pravidelných i nepravidelných muzejních programů; viz Operace Historikon; pořádání tematických přednášek a konferencí; pořádání kulturních a vzdělávacích programů; vydávání periodika Historie a vojenství; zpřístupňování knihovních dokumentů ze specializovaného knihovního fondu VHÚ a poskytování dalších knihovnických a informačních služeb; Historie VHÚ Praha Po vzniku samostatného československého státu v roce 1918 si byli jeho nejvyšší představitelé, v čele s prezidentem republiky T. G. Masarykem, velmi dobře vědomi nutnosti vytyčit a rozvíjet politické i vojenské tradice republiky, vědecky je zpracovat a zachytit je také v muzejní expozici. Již v roce 1919 byl při Ministerstvu národní obrany zřízen Památník odboje. Jak množství památek rostlo, zejména v souvislosti s návratem legionářů z Ruska, přestávala jeho skromná organizační struktura vyhovovat. Proto došlo k přeměně poradního sboru na oddělení MNO a poté na samostatnou instituci, Archiv legií. Archiv našel dočasně útočiště v budově Národního muzea a jeho sbírky byly provizorně umístěny na různých místech v Praze. Muzejní předměty se soustřeďovaly na zámku v Troji, tzv. obrazárna legií v letohrádku Hvězda, fotoarchiv a filmový archiv v Trojické ulici. V roce 1919 byl také založen Archiv národního osvobození, o rok později Vojenský archiv RČS a Vojenské muzeum RČS, které bylo zřízeno při Čs. vojenském ústavu vědeckém a soustřeďovalo památky vzniklé před rokem 1914.  Vznik Památníku osvobození V roce 1929, symbolicky k výročí vzniku republiky došlo 28. října ke sloučení těchto institucí v jeden vědecký ústav s novým názvem Památník osvobození. Instituce byla umístěna v nově postaveném komplexu budov na úpatí Vítkova, jen část vojensko-historických muzejních sbírek zůstala v budově Invalidovny v Karlíně. Areál budov na úpatí vrchu Vítkova byl vybudován v letech 1927–1929 podle návrhu architekta Jana Zázvorky, bývalého čs. legionáře v Rusku. Na vrcholu Vítkova současně probíhala výstavba Pantheonu národního osvobození, před nímž měla stát jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova od sochaře Bohumila Kafky. Pantheon měl být slavnostně otevřen 28. října 1938, vzhledem k politické situaci k tomu již nedošlo. Definitivně byl dokončen a otevřen v roce 1950. V této době však měl již zcela jiné poslání. Po nacistické okupaci českých zemí v roce 1939 se Památník osvobození stal předmětem likvidačních zásahů. Byl označen za nositele “legionářské ideologie” a jako součást rušeného MNO byl celý areál (administrativní část, budovy muzea a archivu) prohlášen za majetek německého wehrmachtu. V srpnu 1939 komplex budov zabralo gestapo a byla zde umístěna tzv. Kriegswissenschaftliche Verbindungstelle, která spravovala záležitosti muzejní, archivní a knihovní. Útlum a nový rozvoj Po roce 1945 se přímým pokračovatelem bývalého Památníku osvobození stal nově zřízený Vojenský historický ústav (rozdělený na Památník osvobození a Vojenské muzeum) zaměřený na problematiku I. a II. národního odboje. Komunistický převrat v únoru 1948 znamenal další zlom v historii ústavu. Nový politický režim pohlížel s odporem nejen na legionářské tradice I. odboje, ale i na účast čs. vojáků v bojích na západní frontě během 2. světové války (II. odboj). Z nositele legionářských tradic se, pod vedením Hlavní politické správy ČSLA, VHÚ stal v čs. armádě ideologickým pracovištěm Komunistické strany Československa. Po listopadu 1989 prošel ústav zásadní restrukturalizací. V březnu 1990 byl Vojenský historický ústav zrušen a na jeho základě zřízen Historický ústav Československé armády. V souvislosti s rozpadem společného státu došlo ke změně názvu instituce na Historický ústav Armády České republiky. K významné změně došlo 1. dubna 2003, kdy se instituce vrátila k tradičnímu názvu Vojenský historický ústav. V té době musely být přehodnoceny vědecko-výzkumné úkoly a mnohé další aktivity. Situaci se však podařilo velmi záhy stabilizovat, o čemž svědčí mimo jiné i vydávání. V současnosti se vydává časopis Historie a vojenství v nové úpravě (od r. 2004), postupně se rozšířily výzkumné úkoly, nejprve o období III. odboje a poté o činnost příslušníků AČR v misích OSN, NATO a EU, rozšířily se a revitalizovaly stálé expozice v muzeích VHÚ a pořádá se množství krátkodobých výstav.  Expozice VHÚ Praha Armádní muzeum Žižkov - Armádní muzeum je umístěno v Praze na Žižkově v historických budovách Památníku osvobození. Expozice muzea je rozčleněna do pěti základních celků. První se věnuje období  1. světové války 1914–1918, účasti Čechů a Slováků v ní a politickým a vojenským akcím, které vedly ke vzniku samostatného československého státu. Druhá část přibližuje historii meziválečné Československé republiky a jejích ozbrojených sil. Třetí výstavní prostor zachycuje období 2. světové války a mapuje účast Čechů a Slováků ve vojenských operacích, v domácím odboji i v dalších akcích, které měly za cíl obnovu samostatnosti Československa. Čtvrtá část expozice je věnována perzekuci příslušníků čs. armády po únorovém státním převratu v roce 1948 a III. protikomunistickému odboji. Poslední část expozice tvoří prostor, v němž probíhají příležitostné výstavy. Vice zde Letecké muzeum Kbely - Muzeum bylo založeno v roce 1968 v areálu historického vojenského letiště Praha-Kbely, které bylo první leteckou základnou vybudovanou po vzniku Československa v roce 1918. Početností a kvalitou sbírek patří k největším leteckým muzeím v Evropě. V současnosti má ve sbírkách 275 letadel, z nichž 85 je vystaveno ve čtyřech krytých halách, 25 v nekrytých expozičních prostorech, 155 je uloženo v depozitářích a 10 letuschopných je provozováno. Řada letounů patří ke světovým unikátům. Expozice muzea se vztahuje bezprostředně k historii československého a českého letectví, zvláště vojenského. Pro srovnání jsou zde vystaveny také vybrané typy světově významných letadel a kromě toho i množství leteckých motorů, součásti draků letounů, výzbroj, výstroj, stejnokroje, prapory, vyznamenání a další památky, které se vztahují k historii československého a českého letectví. Více zde Vojenské technické muzeum Lešany - Mezi obcemi Krhanice a Lešany u Týnce nad Sázavou, v prostoru bývalých dělostřeleckých kasáren, se od roku 1996 nachází expozice Vojenského technického muzea. V současné době ji tvoří více než 700 historických tanků, kanonů, motocyklů, obrněných, nákladních a osobních vojenských vozidel, raketová technika, spojovací a ženijní prostředky a logistický materiál pocházející z období od roku 1890 až do současnosti. Každoroční obměna i poutavé představování exponátů v pohybu a postupné zdokonalování výstavních prostor muzea tak návštěvníkům umožňuje lépe nahlédnout do tajů nejen čs. historické vojenské techniky. V rámci jarního zahájení výstavní sezony probíhají každoročně v muzejní aréně akce s prezentací historické techniky v pohybu. Největší událostí roku bývají tzv. Tankové dny, které se konají vždy poslední srpnovou sobotu. Více zde Ostatní expozice VHÚ Praha Císařská zbrojnice - Stálá expozice je umístěna ve Schwarzenberském paláci na Pražském hradě a obsahuje sbírku zbraní, zbroje a uměleckých děl z období od 15. století do poloviny 19. století. Výstava prezentuje přes 550 předmětů, které pocházejí především z období, kdy České země patřily k habsburskému císařskému trůnu.  Muzeum hradní stráže - V Prašné věži Mihulka na Pražském hradě se nachází expozice mapující vývoj českých vojenských jednotek střežících Pražský hrad od nejstarších dob do současnosti. Akcent je položen na období posledních téměř sta let – tedy na existenci Hradní stráže. Národní památník hrdinů heydrichiády - V pravoslavném chrám sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze čeká návštěvníky stálá expozice věnovaná Operaci ANTHROPOID - atentátu na Reinharda Heydricha v květnu 1942. Národní památník hrdinů heydrichiády tvoří pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje, krypta pod kostelem – pietní místo, stálá expozice v hale a přednášková síň s promítáním.