Skalní vyhlídka s dřevěným altánem se nachází asi 1 km od Jetřichovic. Původně se vrch nazýval Velký Ostrý nebo Velký Špičák, své dnešní pojmenování má podle manželky majitele panství, kněžny Marie Anny Kinské. Dříve zde byla požární pozorovatelna, roku 1856 vrcholek zpřístupnil turistům Ferdinand Kinský. Na vyhlídkovou plošinu vede odbočka, výstup je trochu náročnější vede většinou po dřevěných nebo ocelových schůdcích.

Mezi obcemi Stará Hlína a Nová Hlína se nacházejí dva historické mosty po kterých původně vedla komunikace spojující Jindřichův Hradec a České Budějovice přes Třeboň. Oba inundační mosty byly postaveny z podnětu Schwarzenberků a jako projektant je uváděn Joseph Rosenauer. První menší pětiobloukový z kamenných kvádrů pochází z roku 1781. Most se klene přes rybník Vítek. V roce 2002 jej těžce poškodila povodeň a část se dokonce zřítila. Posléze byl obnoven a to dokonce za použití původního materiálu. O něco blíže k obci Stará Hlína se pak klene přes Lužnici delší a to dvanáctiobloukový most , který je mladší z roku 1799. Mosty byly v provozu ještě v 80. letech 20. století. Dnes je na prvním kratším mostě zákaz vjezdu, druhý delší slouží již jen jako účelová příjezdová komunikace k oblasti Hvížďalka s váhovým omezením.

Rotunda sv. Martina pochází z konce 11. století, z doby vlády knížete Vratislava II. a je nejstarší rotundou v Praze. Se svým průměrem 6,5 m je také největší pražskou rotundou. Její zdi dosahují šířky 1 m. V období třicetileté války byla využívána jako prachárna. Obnovena byla v roce 1719. Po roce 1757, kdy byla opět poškozena, přestala svému účelu sloužit podruhé. Dokonce byla císařem Josefem II. Zrušena. Zachráněna, zrekonstruována a obnovena byla v polovině 19. století zásluhou hraběte Chotka. Rekonstrukci stavby řídil A. Baum. Při malířské výzdobě interiéru byly využity náměty s Vyšehradského kodexu. Novorenesanční oltář rotundy, který je zhotovený ze sliveneckého mramoru, malbami vyzdobil J. Sequens.Rotunda sv- Martina Je nejstarší z dochovaných pražských rotund a současně nejstarší dochovanou památkou na Vyšehradě. Byla postavena nejspíše ve druhé polovině 11.století. Na centrální stavbě s apsidou neobvyklého parabolického tvaru je původní zdivo z nevysokých kvádříků, členěné na apsidě lisénami, dále lucerna s obnovenými sloupky, koncha apsidy a kupole lodi. V husitských válkách ji husité vyplenili, v třicetileté válce v ní byla prachárna. V roce 1719 byl starý románský vstup nahrazen barokním portálem a položena nová dlažba. Za bombardování Prahy Prusy roku 1757 byla její stavba těžce poškozena, v této souvislosti byla do její zdi vezděna jedna z pruských dělových koulí, kterou tam můžeme vidět dodnes. V roce 1784 ji císař Josef II. zrušil, a pak sloužila jako skladiště. Při budování nové komunikace skrz Vyšehrad hrozilo rotundě její zbourání. Díky zákroku hraběte Chotka, byla zachráněna. Pak byla pronajímána jako obydlí pro chudinu, byl probourán nový vstup, v apsidě zřízena kuchyně a do klenby proražen otvor pro komín. Teprve na sklonku 19.století se ji podařilo vyšehradské kapitule odkoupit zpět a byla obnovena, čímž dostala nynější podobu. Byla provedena reromanizace, do nového vstupu zasazen novorománský portál, upravena okna lucerny, doplněny štukové římsy a okna dostala nové barevné vitraje. 

Obnovovaná zřícenina gotického kostela sv. Petra a Pavla postavená na románských základech se nachází při řece Berounce, asi 2,5 km jižně od obce Chříč. Značená cesta sem nevede, přístup jen po silnici z obce Studená. V písemných pramenech je jako kostel farní zmiňován mezi roky 1344-1350. Pány tohoto kostela jsou roku 1358 zmiňováni Habart z Dolan a Markwart z Řebříku. Za husitských válek byl kostel zpustošen. Ještě větší ránu mu zasadila Švédská vojska. Hřbitov okolo kostela byl zasypán a sám kostel zčásti pobourán. V první polovině 16. století nechal Kryštof Kolovrat sešlý kostelík opravit a roku 1553 do něj pořídil zvon. Za třicetileté války kostel opět schátral. Po nich ho nechal opravit tentokrát Vojtěch Hynek Teyřovský a v roce 1684 do něj daroval druhý zvon. Za majitelů Lažanských se dostálo kostelíku další pozornosti a oprav. Tehdy plnil funkci farního kostela pro několik vsí. Zájem o něj se udržel až do 19. století. V jeho neprospěch se situace definitivně změnila v roce 1878, kdy odsud byly odvezeny zvony do Chříče. V letech 1882-1895 byla vydrancován a zpustošen. Kostelík začal prudce chátrat v předválečném období a po 2. sv. válce. V roce 2001 byly započaty práce na záchraně objektu kostela s cílem zachovat jej pro příští generace. Kromě dvou zvonů visel na zdi v presbytáři, odděleném od lodi hrotitým vítězným obloukem, obraz světců, jimž byl kostel zasvěcen. Obraz kde se Sv. Petr loučí se sv. Pavlem, vznikl v první polovině 18. století a nesl alianční znak Černínů a Lažanských. Boční oltáře představovaly sv. Jáchyma a sv. Isidora. Z doby panství Lažanských pocházely cínové svícny. Kromě kostelních lavic, dřevěného zábradlí před oltářem a střídmé barokní kazatelny, není o žádném dalším vybavení nic známo.