Dominantou města je pozdně gotický katedrální chrám sv. Barbory, který je společně s historickým jádrem města a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Byl založen již roku 1388 a prvním stavitelem chrámu byl Jan Parléř, syn stavitele chrámu sv. Víta v Praze Petra Parléře. Za husitských válek byla stavba přerušena, a to až do roku 1482, kdy se stavby ujal další slavný stavitel Matěj Rejsek. Když poklesla těžba stříbra byl v roce 1558 chrám uzavřen provizorní zdí. Roku 1626 byl chrám předán do správy jezuitům a částečně přestavěn v barokním slohu. Poté zůstal více než 300 let nedokončen. Až v období let 1884 – 1905 byl chrám dostavěn do podoby, ve které ho můžou návštěvníci vidět dnes. Chrám byl zasvěcen patronce horníků, sv. Barboře, a jeho interiér byl vyzdoben několika pozoruhodnými freskami s báňskou tematikou.

Vízmburk, neboli Weissenburg (bílý hrad), nesoucí název podle bílého pískovce, ze kterého byl vystavěn, se nachází západně od města Červený Kostelec, poblíž vsi Havlovice. Od železniční stanice Červený Kostelec k němu vede přibližně 1,5 km dlouhá cesta po červené turistické značce. Historie hradu Výstavný šlechtický hrad, jakousi zmenšeninu královského hradu, si nechal ve 2. polovině 13. století postavit králův oblíbenec Tas z Vízmburka. K dispozici měl kvalitní stavební huť, jejímž dílem byl i nedaleký klášter v Polici nad Metují. Původní bohatá výzdoba hradu nesla častokrát reliéf třmene, figuru z Tasova erbu. Osud pyšného majitele hradu byl zpečetěn roku 1304, kdy byl na královském dvoře probodnut Janem Vlkem, kterého předtím připravil o majetek i čest. Posledními majiteli hradu, kteří jej obývali, byli přibližně od roku 1330 páni z Dubé. Poté, co se poslední z nich, Jiří z Dubé přestěhoval na Žleby, usadili se na hradě lapkové, kteří sužovali kraj a dokonce ohrožovali slezské sousedy. Slezská knížata a měšťané se proto rozhodli k neobvyklému kroku, hrad od Jiřího z Dubé roku 1447 odkoupili a následně jej pobořili. Hrad tak nadlouho zmizel z očí kolemjdoucích, sesypal se sám do sebe a utvořil hradu nepodobný pahorek bez viditelných zdí. V letech 1972-1983 proběhl na hradě archeologický výzkum pod vedením Antonína Hejny, který odkryl hradní zdi až do výše 1. patra. Hrad byl od té doby odkrytý, pouze provizorně zastřešený, pískovec se vlivem současného agresivního prostředí rozpadal a rychle se ztrácel před očima. Úplnému zániku hradu se proto od roku 2002 snaží zabránit Sdružení pro Vízmburk, které zde kromě toho pořádá různé kulturní akce. Podoba hradu Hrad byl v době své krátké existence velmi výstavný, jak bylo patrno i z archeologickým výzkumem objevených architektonických článků. Dispozice hradu byla dvojdílná, ovšem o podobě předhradí, poškozeném cestou, toho mnoho nevíme. Nevelkému jádru hradu vévodil mohutný okrouhlý bergfrit, ke kterému příchozí přišel věžovitou branou. Za bergfritem se pak podél celé hradby rozprostírala křídla paláce. V západním křídle se nacházel velký, křížovou klenbou zaklenutý sál a v sousedním nároží pravděpodobně i kaple, což bylo na šlechtických hradech výjimkou. V současné době je hrad přístupný pouze v otevírací době. Tipy na výlet   Výlet si můžete udělat na zříceninu hradu Rýzmburk, rozhlednu Žaltman nebo Muzeum bratří Čapků v Malých Svatoňovicích. V České Skalici najdete pobočku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze  a její Muzeum textilu. Ve Rtyni v Podkrkonoší najdete městské muzeum. Navštívit můžete i zámek Chvalkovice. Ubytování najdete v Červeném Kostelci.   M.K.

Anežský klášter na Františku je všeobecně označován za první gotickou stavbu v celých Čechách. Založil jej Václav I. v letech 1233 - 34 z podnětu jeho sestry Anežky pro řád klarisek. Anežka uvedla řád do Čech a stala se jeho první abatyší. Více o historii kláštera zde. Od roku 1963 je v klášteře expoziční prostor Národní galerie. Ta zde od listopadu roku 2000 prezentuje nově koncipovanou expozici středověkého a raně renesančního umění.  Součástí kláštera je i hudební sál pro konání komorních koncertů. Popis expozice První část expozice v patře sleduje vývoj českého umění od deskových obrazů a sochařství poloviny 14. století (Mistr Vyšebrodského oltáře, Mistr Michelské madony) přes "měkký" sloh Mistra Theodorika k obrazům Mistra Třeboňského oltáře a dílům krásnéhoslohu (Madona svatovítská, Sv. Petr ze Slivice, Varianta Krumlovské madony). Zatímco ve 14. století a v období kolem roku 1400 patřily Čechy a Praha k významným centrům evropského uměleckého dění, v 15. století naopak umělecké podněty spíše přijímaly (Mistr Svatojiřského oltáře, Mistr Puchnerovy archy, Mistr Litoměřického oltáře). Česká a moravská díla z 15. a počátku 16. století jsou v expozici nově konfrontována s tvorbou ostatních středoevropských oblastí, s nimiž Čechy v té době spojovaly těsné kulturní kontakty. Obraz Madony s dítětem od Mistra IW tak vede dialog s dílem stejného námětu od saského umělce Lucase Cranacha st. Významný Mistr žebráckého Oplakávání je zastoupen svým stěžejním dílem dokládajícím vysokou úroveň řezbářství v oblasti jižních Čech, zatímco vliv tzv. podunajské školy (v expozici např. obraz Albrechta Altdorfera) se odráží v tvorbě Mistra IP.    

Kostel sv. Ludmily stojí v těsném sousedství kostela sv. Kateřiny. Kostel byl vystavěn jako barokní v 80. letech 17. století na místě zřejmě starší gotické stavby. Jednolodní kostel barokní podoby s trojboce ukončeným presbytářem má plochou klenbu. Zařízení pochází z 17-18. století. Hlavní oltář je kamenný s obrazem kde sv. Ludmila spolu s knězem Kaichem vyučuje sv. Václava. U pilířů po stranách oltáře je umístěna mensa s kamenem na němž měla být údajně zavražděna sv. Ludmila. Kromě toho se v interiéru nachází dřevěná vyřezávaná kazatelna, dřevěný oltář převezený z Mořiny s obrazem sv. Stanislava.