Divadlo Pod Palmovkou se nachází v domě, kde původně byla restaurace. Divadlo zde vzniklo po přestavbě budovy koncem 19. století. V letech 1949 – 1990 se nazývalo divadlo S. K. Neumanna. Souměrný objekt se třemi pseudogotickými štíty a osmiosým hlavním průčelím má 4 nadzemní podlaží a podkroví. Tady sídlí divadlo pod Palmovkou. Dávným předchůdcem byl sál hostince u Deutschů. Libeňský hostinský František Deutsch byl majitelem nejen hostince ali jednopatrového domu. V sále svého hostince pak pořádal hudební a deklamační akademie. V roce 1892 získal divadelní koncesi Jan Hurt a usadil se sále hostince U Deutschů, který nechal upravit a renovovat. V restaurační zahradě nechal postavit letní dřevěnou divadelní arénu. Jevištní část byla vysoká 4,8 m, měla pevnou dřevěnou kostru pobitou prkny a střechu krytou lepenkou. Jeviště bylo postaveno 1,3 m nad úrovní hlediště na dřevěných kůlech. Kulisy se posunovaly v dřevěných drážkách a po železných kolejnicích, prospekty byly navinuty na dřevěných válcích. Dvoudílná opona se posouvala do stran. Diváků kteří seděli na železných zahradních židlích se sem vešlo na 280, celková kapacita pak až 450 diváků. Návštěvnost nebyla tak velká jak se původně očekávalo a tak se nájemci střídali. V roce 1899 musela dřevěná divadelní scéna ustoupit výstavbě činžovního domu. V sále hostince se hrálo divadlo dál a dá se říci že hraje dodnes i když v jiné podobě interiéru, například tam co je dnes foyer, byl dříve výčep. V roce 1920 začali v sále U Deutschů hrát místní ochotníci. Potom nadlouho zůstala Libeň bez vlastního divadla, neboť byl v sále zřízen fenomén tehdejší doby – biograf. V roce 1948 se skupina mladých herců, plných nadšení rozhodla založit nové divadlo na vysoké umělecké úrovni. Nejdříve působili v paláci Akropolis na Žižkově o rok později po zavření sálu z hygienických důvodů přešli sem do Libně do bývalého kinosálu který byl opět přestavěn na divadelní účely. Divadlo pak neslo více jak 40 let název Divadlo S.K.Neumanna. Po revoluci se změnil název divadla na současný Divadlo pod Palmovkou. V letech 1994-95 prošlo divadlo velkou rekonstrukcí. Opravena byla vstupní část, foyer a hlediště. Byla zabudována moderní vzduchotechnika a nové akustické panely, vyměněny byly všechny dveře, okna a lustry. Byla obnovena původní funkce skleněného světlíku ve stropě hlediště, umožňující provádět dopolední zkoušky za denního světla. Proveden byl bezbariérový přístup a sociální zařízení. To všechno poškodila povodeň v roce 2002. Divadlo patřilo k nejpostiženějším v metropoli. Pod vodou skončily sklady, kotelna, vzduchotechnika, šatny, předsálí, pokladna, klub a hlediště, kde se po opadnutí vody propadla podlaha. Škoda byla vyčíslena na zhruba 50 mil. korun. Nakonec se vše podařilo opravit a 14.3.2003 mohlo divadlo opět zahájit svůj provoz.

Stanice byla uvedena do provozu v roce 1985. Je hluboká 41 m. Má dva vestibuly. Jeden vyúsťuje na náměstí republiky a druhy u Masarykova nádraží. Vestibul na náměstí Republiky byl vyzdoben šesti skleněnými stěnami od V. Ciglera a vestibul u Masarykova nádraží skleněnou mozaikou od J. Grima. Stanice navazuje na tramvajovou a železniční dopravu. Projektanty byli E. Kyllar a A. Hübschmannová.Název stanice je odvozen od její polohy.Stanice je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží. Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod. Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně! Stanice je situována pod blokem domů mezi ulicemi V Celnici – Hybernská a mezi náměstím Republiky a Masarykovým nádražím v prvním městském obvodu. Zprovozněna byla na I. úseku trasy B v roce 1985. Hloubka nástupiště je 40 m pod povrchem.Stanice je ražená, pilířového typu. Konstrukce je trojlodní s 18 páry prostupů na nástupiště. Ke stanici patří technologický tunel o délce 92 m. Obklad stěn za kolejištěm tvoří vypuklé čočky, tvořící dojem obrazovky. Na nástupišti je to pak tabulové sklo se zalisovanou hnědou fólií. Výstup ze stanice je dvěma eskalátorovými tunely. Oba vedou do podzemních vestibulů s podchody. Jeden je stiuován do prostoru pod náměstím Republiky, druhý pak do blízkosti Masarykova nádraží. Oba mají dvoupodlažní monolitickou, železobetonovou konstrukci, zčásti zastropenou prefabrikovanými předpjatými nosníky. Počet provozně-služebních místností: 158Obestavěný prostor: 98.000 m3Stavební náklady: 618 mil. korun.

Muzeum je umístěno od roku 1955 do prostor zámku. Muzeum spravuje rozsáhlou sbírku regionální literatury, dokumentů archivní povahy a fotoarchiv. V roce 1999 stálá expozice Svět loutek, věnovaná Matěji Kopeckému. Ve stejném roce byla u příležitosti 85. výročí narození režiséra Alfréda Radoka zřízena díky výraznému přispění režisérovy rodiny, zvláště syna Davida, stálá expozice této významné osobnosti. Muzeum v současné době spravuje téměř 50 000 sbírkových předmětů. V rámci návštěvy muzea v Týně nad Vltavou, je možné zavítat i do podzemí. Chodby jsou středověké, podle archeologických nálezů vznikly patrně v 15. století. Jsou ručně raženy ve skalnatém podloží, které tvoří biotitcká pararula. Původ vzniku labyrintu není zcela objasněn, v zásadě existují tři teorie: odvodnění náměstí se zásobárnou pitné vody, úkryt před nebezpečím včetně únikové cesty nebo těžba dosud neurčeného nerostu. Stálá expozice Historie Vltavotýnska - Jihočeské vltavíny Svět loutek Expozice Alfréda Radoka  Klasicistní salónek.

Zřícenina zámku Lamberk