Špičák (809 m) nad Tanvaldem je významným lyžařským centrem na jehož vrcholu je další z jizerskohorských rozhleden. Vrchol Špičáku lákal k výletům vždy. Pro větší pohodlí turistů zde roku 1889 byla zpřístupněna upravená skalní vyhlídka, nazývající se Fanterova skála. Po pár letech se nedaleko skály objevila bouda, kde místní podnikatelé prodávali lahvové pivo unaveným výletníkům po náročném výstupu. Turistů přibývalo, jejich požadavky rostly a tak se albrechtická sekce Německého horského spolku pro Ještědsko a Jizerské hory, rozhodla zpřístupnit vrchol široké turistické veřejnosti a postavit zde rozhlednu. Po počátečních problémech s pozemky byl stavbou pověřen již zkušený stavitel rozhleden architekt Robert Hemmrich z Jablonce. Se stavbou bylo započatu roku 1908, v tomto roce se v Rakousku-Uhersku konaly oslavy 60 let vlády Františka Josefa I. Spolek se proto rozhodl rozhlednu pojmenovat Jubilejní rozhledna císaře Františka Josefa I. V plánu byla i výstavba nové turistické chaty. Ovšem nedostatek finančních prostředků nedovolil dokončit obě stavby ve stejném čase. Chata byla otevřena roku 1910, rok po otevření věže. Dnešní podobu získal objekt roku 1930, kdy byla obytná a restaurační část rozšířena a pohltila tak spodní část rozhledny. Samotná věž je vysoká 18 metrů s vyhlídkovou plošinou ve výšce 14 metrů. K výhledu je nutné vystoupat 69 schodů, odměnou je nádherný kruhový výhled po celých Jizerských horách, přes Krkonoše a Černou studnici až po Ještědský hřeben. Na věži je umístěna také jedna z kamer pořadu ČT Panorama.

Nemocnice Na Bulovce byla budována od roku 1909, kdy zde byl postaven první, infekční pavilón. K největšímu rozvoji došlo v letech 1927 – 1936. Podle projektu J. Rosolka, V. Martínka, M. Petrů a K. Roštíka byla postavena většina budov dnešního nemocničního areálu. K dalšímu významnějšímu rozvoji došlo v 80. letech 20. století. Naši pouť zakončíme u nemocnice na Bulovce. Areál je směsicí staveb budovaných postupně od roku 1908, které nesou znaky prakticky všech vývojových typů české architektury 20. století. Za druhé světové války zažila nemocnice mimořádně těžké chvíle, když v chirurgickém pavilonu zemřel 4.6.1942 na následky atentátu pod Bulovkou zastupující říšský protektor a generál SS policie Reinhard Heydrich. V místě atentátu cestující tramvaje, která právě jela kolem, pomalu začali probírat z šoku. Mladá blondýnka v raněném poznala Heydricha a ujala se shánění odvozu do nemocnice. Jeden z pasažérů, policista mimo službu, zastavil přijíždějící pekařskou dodávku. Řidič se však zdráhal mít se situací cokoliv společného. Heydrich dál ležel na kapotě svého vozu. Někdo z přítomných proto zastavil další auto – dodávku přepravující leštidlo na podlahy. Bylo krátce po jedenácté když raněného dovezli do nemocnice na Bulovce. Haydrich požadoval chirurga z Berlína, nakonec dospěl ke kompromisu, že se jí zúčastní přední nacistický specialista profesor Holbaum z německé kliniky v Praze. Gestapo dostalo zprávu krátce před polednem. Případ byl oznámen Karlu Hermannu Frankovi, který na Bulovku dorazil krátce před prezidentem Háchou. Příslušníci SS přemístili z oddělení chirurgie veškeré pacienty a jako ochranu proti odstřelovačům nechali zabílit všechna okna. Na střeše nemocnice instalovaly kulomety a u všech nemocničních vchodů rozmístily hlídky SS. Krátce po poledni se dostala zpráva k Hitlerovy. Ve 12.30 telefonoval na Bulovku a pověřil zprávou Franka. Příkře odsoudil Heydrichovu nedbalost a hazard a neprodleně zaslal pancéřový automobil. Za dopadení pachatelů byla vypsána odměna 1.000.000 říšských marek. Několik dní po operaci se však Heydrichův stav výrazně zhoršil. Objevil se zánět podbřišnice a v rychlém sledu otrava krve. K zástavě otravy krve použil chirurg SS rannou verzi sulfonamidu. Tento přípravek však nedosahoval ani zdaleka takové účinnosti jako nacistům dosud nedostupný penicilin. Ve 4 hodiny 30 minut časně zrána 4.6.1942 Heydrich zemřel.

Městské muzeum v Čáslavi, patří mezi naše nejstarší venkovská muzea. Stavbu financovala ze svého rezervního fondu Záložna čáslavská. Pro veřejnost se muzuem otevřelo poprvé 22. listopadu 1885.Do nové patrové novorenesanční budovy s kopulí, byly přeneseny bohaté přírodovědné sbírky Josefa Kaunického (1820 – 1908), mecenáše muzea. Ten daroval městu velkou sbírku přírodnin a sbírky shromážděné muzejním a archeologickým spolkem Včela Čáslavská. Obě tyto složky však pracovaly po dlouhé období zcela odděleně. Sloučeny byly v roce 1910. Původní exponáty se dochovaly do současnosti a jsou vystaveny v dobových vitrínách. Dokumentují způsob prezentace sbírek v 19. století i někdejší formy muzejní práce. Stálá expozice Zoologie,  ukázka prezentace sbírek v 19. století; Sklo a porcelán, sbírka harrachovského skla; Národopis - fajánse, lidový textil; Mineralogie a geologie; Archeologická expozice dějin města a středověkého kamnářství

V roce 1658 získalo zdejší panství chebská jezuitská kolej. Její rektor Jan Jiří Dasselmann dosáhl vybudování poutního místa v roce 1664. V souvislosti s obnovováním mariánského kultu byla zvolena stavba loretánské kaple. Základní kámen položil opat Raymund Wilfert ještě téhož roku a následujícího roku byla dokončena. Santa Casu typického blokového typu doplnil navenek užší pravoúhlý přístavek na východní straně, rozdělený do dvou podlaží. V letech 1675-83 byly přistavěny ambity a vytvořilo se tak pravidelné obdélné arkádové nádvoří. Ambit je zaklenut valenou klenbou se styčnými lunetami. Nároží ambitů byla doplněna hranolovými kaplemi Panny Marie, sv. Jáchyma a sv. Anny, sv. Zachariáše a sv. Alžběty, a sv. Františka Xaverského. Vstup byl situován v převýšené vstupní hodinové věži, zastřešené dvojitou cibulovou střechou. Závěr ukončil šestnáctistěn poutní kostela sv. Ducha. V roce 1688 byla do obvodu připojena velká osmiboká kaple sv. Kříže a další kaple Loučení. Údolím potoka až k úpatí Loretánské hory vede Křížová cesta s původně 29 zastaveními, na vrcholu hory končící kaplí Božího hrobu. V 50. letech 20. století se poutní místo ocitlo v pohraničním pásmu. V roce 1964 vyhořela zvonice a loretu pohraničníci využívaly natolik, až zůstal ambit v troskách. Počátkem 80. let byl areál skoro před zánikem. Po revoluci byla oprava lorety realizována díky velkorysé finanční pomoci společnosti Loreto-Verein z Waldsassenu. K výročí 330 let od založení lorety se 2.10.1994 konala první pouť do zčásti obnovené lorety. Dnes již zcela opravený areál slouží jako poutní místo.