První zprávy o Žižkově půocházejí z 11. a 12. století v souvislosti s popravištěm na zdejším Šibeničním vrchu. Ve 14. století se v písemnostech o založení Nového Města objevují zmínky o Vítkově hoře. Ve druhé polovině 14. století patřila část území benediktskému klášteru sv. Ambrože a Mikuláše z Olšan. Odtud místní název Olšany. V době vlády Karla IV. se na části strání pěstovalo víno. Mezi vinicemi bylo i popraviště. V 17. a 18. století byly vinice poničeny a pozemky byly využívány jako pole a zahrady. Vznikly zde usedlosti, jejichž některé názvy se objevují ještě dnes. Smetanka, Rožmitálka, Sklenářka, Ohrada,, či Pražačka. V roce 1860, za morové epidemie, byla část pozemků vyčleněna pro pohřebiště. V roce 1784 se začalo využívat jako centrální hřbitov pro celé území Prahy na pravém břehu Vltavy. V 19. století, podobně jako v některých dalších částech Prahy, se i na Žižkově začaly objevovat průmyslové podniky a rostla zde obytná výstavba určená především dělníkům. Žižkov se v té době zařadil mezi největší a nejlidnatější části Prahy. K Praze byl Žižkov přičleněn v roce 1922. Název je odvozen od jména vojevůdce Jana Žižky, který zde v roce 1420 v čele husitských vojsk porazil první křižáckou výpravu.

Židovský hřbitov se nachází vcelku daleko od obce, zhruba 1,5 km severozápadním směrem. Přístup je pro neudržovanou cestu celkem komplikovaný. Podle mapy sem značka nevede. Přesto však lze ze Stráže se dát po naučné stezce, která nás dovede až přejezdu přes železniční trať používáný snad jen zemědělskou technikou. Dále značka vede zarostlým remízkem. Od přejezdu je potřeba se dát po pravé straně tohoto remízku krajem pole, nikoliv po mírně klesající polní cestě. Po okraji tohoto pole se dostaneme až k místu kde les točí vpravo. Zde v cípu je potřeba překonat menší bariéru kopřiv a vejít do cípu tohoto lesa. Zde se také objeví značka naučné stezky a po pravé straně je vidět již vchod do hřbitova. Založen byl údajně již roku 1330, ale písemně je doložen od poloviny 15. století. V 60. letech 19. století byl ještě rozšířen. Přestože je hřbitov rozsáhý, má přibližně 4.237 m2 nachází se zde asi jen 20 náhrobků a stél v různém stavu z 18. a 19. století. Většina náhrobků byla buď po roce 1938 rozkradena nebo a mezi nimi i historicky cenné (barokní a renesanční) použity při stavbě dřevozpracujícího závodu.

„Strom nové doby“  je jednou ze soch, které jsou součástí výstavy „Ad Clementinum“. Své díla takto prezentují v rámci svých klauzurních prací studenti sochařského atelieru Jiřího Beránka z Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Stroj je ze železa, prý aby odolal škodlivým civilizačním vlivům a stojí přímo před vchodem do Národní knihovny ČR. Autorem je Lukáš Rais.

Barokní zámek Zelená Hora korunující stejnojmenný vrch (533 m n.m.) je dominantou Nepomucka, v okrese Plzeň. Historie místa na Zelené hoře Místo je opředeno svatovojtěšskými legendami. Podle nich již v 10. stol. zde měl stát dřevěný kostelík, v jehož místech později vystavěli mniši z nedalekého kláštera kostel Nanebevzetí Panny Marie, jenž byl roku 1686 barokně přestavěn a dodnes tvoří součást zámeckého areálu. Brzy na to vznikl pod horou cisterciácký klášter, jehož účelem bylo vymýtit stopy pohanství v tomto kraji. Zelená hora se stala majetkem onoho kláštera, který vystavěl na ni zřejmě nějakou strážní věž. První písemná zmínka o opevněném sídle na této hoře pochází z roku 1221. Zelená hora za husitských válek Výraznou stopu nechala Zelená hora v českých dějinách během husitských válek a zejména v boji o moc, který po nich následoval. V roce 1419 začal vrch opevňovat husitský "houf" Mikuláše z Husi, Bohuslav ze Švamberka, vládce katolické Plzně, však husity vyhnal a vybudoval tu důkladné opevnění pro katolickou stranu. V průběhu husitských válek vystavěli Švamberkové na Zelené hoře hrad, který byl v jejich držení až do roku 1460. Zelenohorská jednota Není přesně známo, kdy a proč přešla Zelená Hora do držení Zdeňka ze Šternberka. Roku 1464 jím zde byl vyzdvižen kostelík sv. Vojtěcha. Dne 28. listopadu 1465 se konal na zdejším hradě v Černém sálu sjezd katolických pánů a byla ustanovena Jednota zelenohorská. Jednotlivci se zavázali, že si budou po dobu pěti let pomáhat proti králi Jiřímu z Poděbrad (který pocházel z husitsky orientovaného panského rodu), u kterého upadli v nemilost a který chtěl být spravedlivým vládcem kališníků i katolíků. Zdeněk ze Šternberka byl - jakožto předák Jednoty zelenohorské - 20. dubna 1467 potvrzen papežem Pavlem II. za vůdce katolíků proti králi. Šternberkové drželi Zelenou Horu s menšími přestávkami až do roku 1726. Za předposledního majitele z tohoto rodu, hraběte Václava Vojtěcha, byl hrad v letech 1669 - 1671 přestavěn na raně barokní zámek. V 18. století byl v majetku Martiniců, pak Colloredů, od poloviny 19. století Auersperků. V roce 1817 byl na zámku nalezen tzv. Zelenohorský rukopis, který byl literárním podvrhem a silně ovlivnil národní obrození. O jeho pravost se vedly v 19. století vášnivé spory. Podoba zámku Na obvodu zámecké budovy lze spatřit zbytky zevního opevnění a válcové věže z původního hradu. Ranně barokní zámek je třípatrový, východní křídlo má na nádvorní straně arkády, šternberský znak a letopočet 1696. V západním křídle je bývalá hradní kaple. V interiéru se dochovala nástropní malba Boj Ladislava ze Šternberka s Tatary ze 17. století. Dále se dochovaly původní podlahy, obložení a vykládané stropy některých komnat. Při hradební zdi je raně barokní sýpka, v těsném sousedství zámku gotický kostel Nanebevzetí P. Marie z 2. poloviny 15. století, roku 1688 přestavěn do dnešní podoby. Budovy sloužily v druhé polovině 20. století jako kasárna a staly se dějištěm Švandrlíkova románu Černí baroni a objevily se i v jeho filmové podobě. Tipy na výlet Nedaleko Nepomuku najdete romantický zámek Žinkovy, červený most nebo severně odtud zámek Hradiště. Ubytovat se můžete v Klatovech.