Vodní nádrž Letovice se nachází asi 1,5 km západně od stejnojmenné obce. Nádrž byla vabudována na toku Křetínka v letech 1972-1976. Jejím účelem byl vyrovnávání toku řeky Svitavy kam se Křetínka v nedalekých Letovicích vlévá. Dále pak slouží i rekreaci, ačkoliv je v okolí nádrže zákaz stanování a kempování vyjma v rekreačním zařízení Svitavice. Délka nádrže je 4,7 km, největší šířku 397 m a největší hloubka cca 27 m. Celková zatopená plocha 111 ha s objemem 11,644 mil m3. Hráz nádrže je sypaná, hlinitokamenitá se středním jílovým těsněním a zatravněná. Její dálka je v koruně 126 m a výška nade dnem 28,5 m. Součástí nádrže je elektrárna s dvěma turbínami typu Francis o celkovém výkonu 0,147 MW.Napuštění nádrže zatopilo velkou část obce Lazinov, současná obec je tak nově postavena.

Přírodní památka Dutý kámen je přibližně 600 m dlouhý hřbítek vybíhající od silnice ze Cvikova do Kunratic přibližně 2 km východním směrem od Cvikova.Hřbet vystupuje 20-30 m nad okolní terén a je tvořen lokálně zpevněným křídovým pískovcem, proťatým po celé délce asi 3-4 m mocnou žílou třetihorní vyvřelé horniny, zvané polzenit. Jelikož tato žíla nevystupuje až na povrch byla zjištěna až v 70. letech 20. století při hloubení silničního zářezu. Již v 19. století byl Dutý kámen využíván k těžbě pískovce, což je patrné dodnes. Kámen ze zdejších lomů měl být použit i na stavbu cvikovského kostela sv. Alžběty. V jižní části hřbetu bylo v letech 1913-1914 kunratickou sekcí Horského spolku pro nejsevernější Čechy upraveno výletní místo. Vede sem upravená cesta se zbytky tesaných schodů, které vedou na vytesanou plošinku s kamenou lavicí, jejíž opěradlo zdobí reliéf koruny s dnes již téměř nečitelným názvem „Karolinenruh“. Kdysi odtud byl výhled, dnes tomu však brání vzrostlé stromy. V sousední skále je vyhloubena malá jeskyňka a za odpočívadlem vyčnívá nejvýznamnější skalní suk, nazývaný Vějíř nebo také Varhany. Skalní útvar je 2,5 m vysoký a je složený ze čtyř až šestibokých pískovcových sloupečků, širokých 2-5 cm a vysokých až 3 metry, které se směrem vzhůru vějířovitě rozvírají. Cesta pokračuje dále do prostranství vytvořeném lámáním pískovcových bloků. Do jedné ze stěn byl v roce 1913 vytesán reliéf hlavy s vavřínovým věncem. Autory jsou řídící učitel Karl Beckert a strážmistr Karl Bundesmann (také autoři skalního reliéfu na nedaleké Skále smrti). Jde o upomínku stého výročí úmrtí německého básníka Theodora Körnera. Reliéf ještě doplňují symboly lyry a meče což je název sbírky, která vyšla v roce 1814. Do skály za reliéfem je vytesané úzké schodiště, které vede na  vyhlídkové ploché temeno Širokého kamene s osmihranným kamenným stolem a lavicí. Kdysi na něm byla astronomicko-geografická orientační tabule, do dnešní doby z ní zbyly jen nepatrné zbytky. Na stole ještě dnes najdeme vytesaný eliptický medailon, údaje o místní odchylce od středoevropského času a o zeměpisné poloze místa. V sousedství vyhlídky je několik skal, z nichž ta nejvyšší se zajímavou dutinou v horní části, dostávala v minulosti díky lidské fantazii několik jmen: Zvon, jehla, Rytíř, Soví hlava, ale nejčastěji Dutý kámen a toto jméno pak postupně přešlo na celou tuto lokalitu. Celá lokalita Dutý kámen je pozoruhodná hlavně sloupkovým rozpadem pískovce, který je vidět na několika místech. Jejich vznik způsobila vyvřelá hornina, která sice nepronikla až k povrchu, ale horké plyny a páry, které její průnik doprovázely, stoupaly po puklinách vzhůru a zahřály okolní pískovec na vysokou teplotu. Při následném chladnutí došlo se zmenšováním objemu horniny ke vzniku trhlin a k rozpukání pískovce na tenké a svislé desky.Tam kde bylo zahřátí nejintenzivnější, byly tyto desky rozděleny ještě příčnými trhlinami na menší části a tam, kde bylo došlo v velkému zhuštění příčných trhlin, vznikly drobné čtyř až šestiboké pískovcové sloupečky. Sloupkové pískovce se nacházejí i na jiných místech, ale zde na Dutém kameni jsou nejlépe vyvinuté.Také v severní části hřebetu se nacházejí skály, některé užívané i horolezci. V jejich blízkosti se nachází 20 m dlouhá, nízká a částečně zasypaná puklinová jeskyně, nazývaná Ševcovská díra. Hlavní chodba se směrem dovnitř zužuje a po cca 7 metrech se větví na dvě nízké chodbičky, přičemž levá ústí do nevelké prostory, vysoké cca 2 metry. Traduje se že zde v roce 1905 žil jeden z barabů, pracující na dnes již zrušené trati ze Cvikova do Jablonného.

Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem představuje prostřednictvím lidové architektury lid a lidovou kulturu z oblasti středního Polabí od poloviny 18. do poloviny 20. století.  Jeho prvopočátky se datují do sklonku 19. století a jsou spojeny s osobností majitele přerovského panství, prince Ludvíka Salvátora z toskánské habsburské větvě. Ten se nechal inspirovat Jubilejní zemskou výstavou roku 1891 v Praze, kde byla vystavena tzv. česká chalupa. Ludvík Salvátor vykoupil tedy poblíž zámku stojící chalupu č.p. 19 a nechal ji podle vzoru české chalupy zařídit a vybavit malovaným nábytkem, různými předměty z domácnosti a rumpálovou studnou. Vzniklo tak vlastně první regionální minimuzeum.  Stalo se velmi rychle oblíbeným místem.    Specializované muzeum lidové architektury bylo založeno roku 1967. Účelem vzniku skanzenu bylo zachovat historicky cenné objekty v prostředí, v němž vznikaly a plnily svou funkci. Jeho základem se stala česká chalupa a velmi rychle byl areál doplňován i dalšími objekty. Počátkem sedmdesátých let byla přidána myslivna s hospodářským zázemím a zahradou, přibyl chmelový špýchar a selské brány.  Později ještě roubené stavení z Nymburska a chalupa z Chvalkovic.  V osmdesátých letech další chalupa z Kovanic a roubená chaloupka z Dymokur. Ta byla až ve skanzenu upravena na obydlí ševce. V areálu je i třída s kabinetem staré školy. V jednotlivých objektech jsou uspořádány národopisné expozice, v některých chalupách doplněné krojovanými figurínami. Objekty jsou uspořádány tak, aby co nejvěrněji připomínaly rozmístění chalup ve středočeské vesnici a působily tak přirozeným dojmem. V sezóně výstavy z muzejních sbírek a již tradiční jarní a vánoční výstavy. Velký důraz je ve zdejším skanzenu kladen na oslavy Velikonoc, kdy je připraven bohatý doprovodný program. 

Pražské divadlo Ungelt patří mezi umělecky i společensky prestižní scénu. Kapacita divadla je pro necelou stovku diváků. Svým repertoárem se zaměřuje především na komorní hry.