Zříceniny hradu Sokolčí stojí na tvrdé skále (jejíž strmou stranu vyhledávají horolezci) nad potokem Černá přibližně 4 km východně od městečka Kaplice. Na volně přístupný hrad na okraji Slepičích hor z Kaplice vede turistické značení. Soudě dle dispozice byl hrad založen v průběhu první poloviny 14. století, ale písemné prameny o něm mlčí až do roku 1387, kdy jej Beneš z Velešína prodal Oldřichovi z Rožmberka, který jej následně připojil k novohradskému panství. O dalších osudech hradu opět nic nevíme, roku 1541 při zápisu do obnovených desk zemských se již uvádí jako pustý. Vcelku malý hrad byl opatřen předhradím a za příkopem se rozkládajícím hradním jádrem. Do hradu se vstupovalo věžovitou branou, při čelním pohledu k hradu napravo od ní stála v nároží čtverhranná věž a na ni byl patrně podél hradby navázán palác. Na druhé straně od brány byl též palác. Po další zástavbě již není stop. Zmíněné stavby (kromě paláce za věží) se do dnešních dnů dochovaly do výše cca 1,5 metru, dále je zde patrno několik střepů hradby. Nedaleko odsud u obce Besednice můžete vystoupat na rozhlednu Slabošovka a trochu se porozhlédnout po kraji. Navštívit můžete i zříceninu hradu Pořešín nebo se podívat na vodní nádrž Soběnov. Vystoupit můžete také na vrch Vysoký kámen, lidově nazývaný Slepice. Ubytovat se můžete buď v Kaplici nebo ve Benešově nad Černou.M.K.

Barokní zámek Kácov se nachází v jižní části stejnojmenného městyse na mírném návrší nad řekou Sázavou. Budovy zámku přiléhají přímo k náměstí. Zámek je propojen vysutou chodbou s kostelem Panny Marie. U zámku na náměstí stojí morový sloup. Tvrz Kácov V místech dnešního kácovského zámku stávala druhá, mladší tvrz, která vznikla pravděpodobně v polovině 15. století po zpustnutí starší tvrze na levém břehu Sázavy u Soušic. V roce 1473 vlastnil tři čtvrtiny mladší tvrze Kuneš z Olbramovic. Po jeho rodu náležela tvrz po roce 1536 Janu Tetouru z Tetova. V roce 1555 přešel Kácov opět do rukou Olbramovicům, dvůr a městečko získal Jan Čejka z Olbramovic. Za Janova syna Václava se Kácov stal střediskem rozsáhlého panství, neboť Václav skupoval okolní statky. V rozšiřování panství pokračoval i Václavův syn Karel Čejka, kterému Kácov patřil až do pobělohorských konfiskací. V roce 1623 koupil od královské komory zkonfiskované panství Jan Werde z Werdenberku. Ten prodal Kácov roku 1626 Janu Oktaviánovi Kinskému. Za jeho vlády vypuklo v roce 1627 na zdejším panství nevolnické povstání a vzbouřenci vyplenili i tvrz. Tvrz pak střídala majitele, až ji v roce 1635 koupila Benigna Kateřina z Lobkovic. Benigna dala poškozené sídlo opravit a rozšířit. Vznikl tak nevelký jednopatrový barokní zámek, jehož přízemí bylo kamenné a první patro dřevěné. Po smrti majitelky převzal roku 1653 panství její syn Vilém Popel z Lobkovic, který jej záhy prodal Františkovi Scheidlerovi. Nový majitel, mimo jiné vychovatel císaře Leopolda I., žil trvale v Kácově, proto se také rozhodl pro přestavbu zámku. Barokní zámek Kácov V roce 1726 koupila kácovské panství toskánská kněžna Anna Marie Františka. Ačkoliv Anna Marie sídlila v Zákupech, věnovala značnou pozornost i Kácovu. V letech 1727 - 1733 dala zpustlý kácovský zámek přestavět ve stylu barokního severoitalského šlechtického sídla. Přestavba zcela změnila podobu areálu bývalé tvrze, odstranila poslední zbytky opevnění a ze staré budovy se zachovaly jen některé základové zdi. Nejbohatší výzdobu měla zámecká kaple. Průčelí byla vyzdobena nástěnnými malbami, představujícími v slepých oknech různé postavy. Od náměstí byl zámek oddělen prostou zdí s barokní branou. V této podobě vidíme zámek prakticky dodnes. Po smrti Anny Marie roku 1741 se stal zámek již jen sídlem správy panství a úřednickým obydlím. V roce 1815 měl být postoupen císaři Ferdinandovi II. pro Napoleonova syna Františka Josefa Karla. Ten se panství však nikdy neujal. Až do svojí smrti držel Kácov poslední korunovaný český král Ferdinand V.(I.).  V roce 1918 se zámek v Kácově stal vlastnictvím státu a byla zde umístěna správa státních lesů a byty jejich zaměstnanců. Těmto účelům slouží zámek dodnes a je bohužel nepřístupný veřejnosti, je však dobrým dokladem barokní architektury 18. století.

Antonín Bubeníček.

Zříceniny hradu Helfenburk stojí na vysokém návrší u Krajníčka u Bavorova. Helfenburk je pozoruhodný tím, že patří mezi ty hrady, ke kterým se dochovalo povolení k jejich stavbě. Historie hradu To vydal roku 1355 Karel IV. čtyřem bratřím Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi z Rožmberka. Rožmberkové právě získali zdejší panství, proto chtěli k jeho správě vystavět opevněné a mocenské centrum. V jejich rukou zůstal až do roku 1475, kdy ho prodali Janovi ze Švamberka. Již o tři roky později měl hrad nového majitele. Hrad, jehož hlavní část tvořilo dvoupalácové jádro, získal významný profesionální válečník Václav Vlček z Čenova. Tento vojenský odborník byl stoupencem krále Vladislava II. Jagellonského a z nově opevněného Helfenburka podnikal válečné výpravy proti Rožmberkům a jiným přívržencům Matyáše Uherského. Roku 1503 se majiteli hradu opět stávají Rožmberkové a jeho význam v následujícím století upadá. Vilém z Rožmberka postavil nedaleko zámeček Kratochvíli a úředníci panství přesídlili do Netolic. Hrad začíná pustnout a roku 1593 jej poslední Rožmberk, Petr Vok, prodává městu Prachatice. Stalo se tak i s přilehlými vesnicemi. Roku 1933 se dostala hradní zřícenina do správy KČT, který zde provedl výrazné opravy a zachovanou válcovou hradní věž upravil na rozhlednu. Dispozice hradu Dispozice hradu na skalním ostrohu byla původně trojdílná. Dvoupatrové dvoupalácové jádro hradu obíhal parkán. Oba paláce obsahovaly v každém podlaží po dvou místnostech a byly podsklepeny. Hlavní obytné a reprezentační místnosti bývaly v prvém patře a poskytovaly veškery komfort, jak se slušelo na movitost a význam majitelů. V patře východního paláce se dokonce dochovaly zbytky táflované světnice. Spojení jednotlivých prostor zajišťovala dřevěná arkádová chodba. Ta obíhala celé nádvoří a nesly ji kamenné sloupy. Paláce je původně o patro převyšovaly. Obklopovalo je druhé nádvoří polookrouhlého obrysu, přičemž jádro leželo zhruba ve středu rovné strany. Její nároží zaujala na jedné straně druhá věžovitá brána a na straně druhé štíhlá okrouhlá věž. V letech 1477-83 došlo k přestavbě hradu, která je spojována s Václavem Vlčkem z Čenova. Hlavním cílem bylo nepochybně zlepšení obranyschopnosti, proto se práce nijak výrazně nedotkly jádra hradu. Výraznějších zásahů se dočkalo druhé nádvoří. Jeho hradbu zvýšila nadezdívka a změn se dočkala i zdejší hospodářská zástavba. Do nového nádvoří, k jehož čelní hradbě byly zřejmě přistavěny další hospodářské budovy, se vcházelo čtverhrannou vysunutou věžovitou branou. Významné je zejména pozdně gotické opevnění, které obsahuje velmi pokročilé prvky a zároveň představuje jednu z mála dobře dochovaných fortifikací počátků doby jagellonské. Kromě výše zmíněných měst a památek můžete navštívit v okolí také židovský hřbitov u obce Dub. Ubytování naleznete například ve Vodňanech, které stojí také za návštěvu.