Rozsáhlé zříceniny hradu Templštejn stojí na skále nad řekou Jihlavou. Nejblíže položenou obcí jsou Jamolice, z nichž ke hradu vede přibližně 4 km dlouhá značená turistická trasa. Hrad je volně přístupný. Historie hradu Hrad, jak již jeho jméno napovídá, založil řád templářů, kteří jsou na nedalekých Jamolicích doloženi již k roku 1279. Stavba hradu probíhala mezi lety 1281-1298. V roce 1312 francouzský král Filip Sličný násilně ukončil existenci řádu a Templštejn se jako konfiskát dostal do rukou kutnohorskému podnikateli Bertoldu Pirknerovi. Bertoldovi synové pak hrad prodali roku 1349 Přibíkovi ze Šelmberka. Roku 1379 hrad získali páni z Lipé a připojili ho ke krumlovskému panství. Páni z Lipé nechali pro své pohodlí Templštejn opravit a na přelomu 14. a 15. století přistavět nový palác. Okolo roku 1470 pak posílili hradní opevnění zbudováním mohutné štítové zdi na nejzranitelnější straně hradu jako obranu před palnými zbraněmi. V roce 1482 se hrad s panstvím opět osamostatnil a stal se sídlem pánů z Doubravice. Soudě dle archeologických nálezů byl Templštejn opuštěn někdy po polovině 16. století a začal pustnout. Podoba hradu Hrad v první fázi své existence řadíme k typu hradů s plášťovou zdí, tj. bezvěžovému. Hlavní jádro tvořila hradba v půdorysném tvaru pětiúhelníka se zaoblenými rohy, která v sobě obsahovala obytné budovy. Toto jádro pak obíhala vnější hradba předhradí, v jehož nároží nad řekou stála dvoutraktová budova. Další stavení, postavená patrně až v době držby hradu šlechtici, stávala v severním nároží a vedle vstupní věže do předhradí. Počátkem 15. století páni z Lipé přistavěli vedle vstupní věže již výše zmíněný palác, který se stal hlavní obytnou budovou hradu. Páni z Lipé též hrad obehnali ještě další hradbou a přestavěli hradní jádro. O štítové zdi, která patrně nebyla zcela dokončena, již bylo psáno výše. Do dnešních dnů se z hradu zachovalo poměrně dost. Velmi výrazná je dosud hradba jádra (vnitřní příčky paláců jsou již méně znatelné), zdi paláce pánů z Lipé i dvoutraktové budovy nad řekou. Méně znatelné jsou již ostatní hradby a menší stavby. První však, co příchozí spatří, je mohutná štítová zeď, stojící dosud celistvě ve své nedokončenosti. Tipy na výlet U Ivančic najdete zámek Hrubšice nebo zámek Ivančice. Dále můžete navštívit zříceninu hradu Levnov, zříceninu hradu Rabštejn u Dukovan nebo zříceninu Sedleckého hradu.  Ubytovat se můžete v Moravském Krumlově. M.K.

    Okresní město Nový Jičín patřící do Moravskoslezského kraje je pro nepřipraveného návštěvníka plné překvapení. Čeká na něj totiž pohádkově překrásné historické město, ležící v malebné přírodě na jižním okraji Moravské brány. V městečku nad řekou Jičínkou na Vás dýchne stará atmosféra, útulnost a všudypřítomný klid, který si jistě nemůže vynachválit jeho téměř 27 tis. obyvatel. Historické jádro města, kterému dominuje pravidelné čtvercové náměstí, je městskou památkovou rezervací.     Na vzhledu města je dodnes znát, že bylo postaveno na „zelené louce“. Nový Jičín už od svého vzniku měl pravidelný čtvercový a pravoúhlý tvar. Téměř čtvercový, mělo i městské opevnění. Dobou vzniku je 14.století. Doba vlády Lucemburků. V roce 1313 vydal král Jan Lucemburský ve prospěch města listinu, ve které mu udělil právo vybírat clo a mýto. Tato listina je nejstarší písemnou zprávou o městě. Výhodná poloha na křižovatce důležitých obchodních cest měla příznivý vliv na rozvoj města. Do roku 1434 bylo město v majetku pánů z Kravař, po tomto datu se v držbě střídalo více majitelů. V letech 1500 až 1558 byli vlastníky města Žerotínové. Za jejich držení město vzkvétalo a bohatlo. Přebudovali gotickou tvrz pánů z Kravař na pohodlné renesanční sídlo, nynější Žerotínský zámek, po zničujícím požáru, při kterém lehla popelem původní dřevěná zástavba, se zasloužili o výstavbu mnoha kamenných domů na náměstí a také městské radnice. Jejich vláda byla také ve znamení rozkvětu řemesel. Peníze do městské pokladny plynuly jednak vařením a šenkováním piva, ale zejména vyhlášenou soukenickou výrobou. Nový Jičín se stal po Jihlavě druhým nejvýznamnějším výrobcem sukna na Moravě. Díky tomu se mohlo bohaté město roku 1588 od Žerotínů vykoupit z poddanství a stalo se městem komorním. Nad ním byla už jen královská koruna.  Na konci 16. století po značném přílivu německého obyvatelstva přešla většina obyvatel na  novou luteránskou víru. Král Fridrich Falcký dokonce město povýšil  v roce 1620 na město královské, ale tehdy dostoupala šťastná hvězda Nového Jičína svého vrcholu. Po bitvě na Bílé hoře přišel prudký pád. Nový Jičín ztratil svou samostatnost a stal se opět městem poddanským. Byl darován olomouckým jezuitům, v jejichž majetku zůstal až do zrušení jezuitského řádu r. 1773. V tomto období čekala město rekatolizace. Do podoby města také promluvili dva velké požáry v roce 1768 a 1773, při nichž shořeli barokní měšťanské domy a město dostalo nový klasicistní háv. Opětovný vzestup města je spojen se zrušením Jezuitského řádu a se správními reformami 19. století kdy se stal Nový Jičín centrem oblasti. Průmyslová revoluce přinesla do města textilní průmysl a později také výrobu klobouků, která město proslavila. Kdyby se nepodcenil význam železnice v polovině 19.století, mohla být prosperita města ještě větší.     Do Nového Jičína se jezdí především za památkami. Mezi nejlákavější patří Žerotínský zámek v raně renesančním stylu, který je dnes sídlem Muzea Novojičínska. V jeho sálech je umístěna stálá expozice klobouků, jež poskytuje přehled o vývoji kloboučnictví v Novém Jičíně. Srdcem městské památkové rezervace je čtvercové Masarykovo náměstí. Působivá jsou zejména průčelí měšťanských domů, které kde se mísí různé stavební styly. Mezi nejzajímavější budovy na náměstí patří Stará pošta, dům U Bílého anděla, Laudonův dům, a v neposlední řadě i budova mnohokrát přestavěná radnice. Střed náměstí okrašluje morový sloup se sochou Panny Marie a kašna se sousoším Tančících sedláků v kravařském kroji. Celkový vzhled náměstí pak dotváří podloubí, které se zachovalo po všech jeho čtyřech stranách, a také pozdně gotická věž farního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Atraktivitu města umocňuje i jeho poloha. Vždyť stačí jen pár minut chůze a člověk se ocitne v hlubokých lesích Beskydského podhůří. Kdo dává přednost památkám, může zavítat do nedalekého Štramberku, Příboru nebo navštívit hrad Hukvaldy.

Rozhledna na Čubově kopci je jedinou rozhlednou české části Javorníků. Možná to byl důvod proč na počátku roku 1990 navrhl předseda JZD v blízké Francově Lhotě Jaroslav Novosad, aby zde byla postavena rozhledna. Čubův kopec je vysoký 720 m n. m. a od hranic se Slovenskem ho dělí pouze 200 metrů. Motivem ke stavbě rozhledny bylo zvýšit turistický zájem o tento region. Roku 1991 tak byla otevřena dřevěná, 16 metrů vysoká rozhledna. Měla tvar jehlanu a byla rozdělena na čtyři patra. Nad nejvyšším patrem byla stříška. Díky drsnému klimatu musela být věž v roce 2004 stržena a nahradila ji nová rozhledna. Ta je tvarově identická, liší jen jiným provedením přízemí, které má symbolizovat valašský klobouk a také je o dva metry vyšší. Z jejího nejvyššího patra, na které vede 58 schodů, lze shlédnout téměř celý hřeben Javorníků a na severu se rýsuje panoráma Beskyd.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie: byl postaven kolem r. 1318. V 80. letech 19. století byl přestavěn v pozdněgotickém stylu. Bombardování města v dubnu 1945 vážně narušilo základy chrámové věže a od té doby je věž vychýlena od kolmé osy téměř o 2 m. Dominantou je oltář se skleněnou nohou, který reprezentuje umění 20. století.