Hrad Loket je nádherný gotický hrad ležící ve stejnojmenném městečku, na ostrohu nad řekou Ohří v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Gotický skvost Místo, kde hrad stojí, bylo osídleno již od pradávna. Nacházelo se zde staré slovanské hradiště zvané Starý Loket. Prvá písemná zmínka o Lokti pochází z roku 1234 kdy v českém státě vládl Přemysl Otakar I. Vzhledem k nálezu románské rotundy, která patří ke stavbám nejstaršího českého typu, je ovšem možné datovat vznik hradu dříve - asi do 3. čtvrtiny 12. století. Byl tedy původně vystavěn v románském slohu. Do gotické podoby, ve které ho můžeme vidět dnes, byl Loket přestavěn za vlády Václava IV. koncem 14. století. Loket nabyl na významu zejména po roce 1230, kdy sloužil jako hraniční pevnost a také jako správní centrum pohraničního území mezi Čechami a Chebskem, které bylo zalidňováno novými kolonisty. Přemysl Otakar II. nechal vybudovat nové hradební zdi a bašty. Klíč ke Království českému Význam hradu potvrdil Jan Lucemburský a také Karel IV., který ač zde byl v útlém věku vězněn, na Loket nezanevřel a často v něm pobýval. Loket dokonce zařadil mezi města, která nesmějí být zcizena od české koruny. Po již zmíněném rozšíření za Václava IV. patřil Loket k nejpevnějším hradům ve střední Evropě. Přelom v dějinách hradu byly husitské války. Husité hrad několikrát marně dobývali, ale jeho hradby osvědčily svou pevnost a odolaly. Zikmund Lucemburský poté hrad i panství zastavil svému kancléři kašparu Šlikovi a v roce 1434 přešel tento majetek do rodu Šliků definitivně. Šlikové Loketsko drželi až do roku 1547 a zasloužili se o jeho přestavbu na reprezentační sídlo. Vláda Šliků byla provázena neustálým bojem mezi nimi a městem, které se chtělo z panství vykoupit. Definitivně se jejich cesty rozešly roku 1547 za šmalkaldské války. Spojení s evangelíky přivedlo Šliky do tábora císařových odpůrců, naopak město zůstalo věrné králi. Loketsko bylo Šlikům zkonfiskováno a Loket se tak opět stal svobodným královským městem. Nastal úpadek hradu, který byl zčásti využíván hospodářsky, a další úpadek přineslo i poničení za třicetileté války. Roku 1822 byly některé budovy zbořeny, jiné sníženy. Byl tu uložen archív, roku 1889 zřízena věznice a v roce 1898 instalovány sbírky městského muzea. Dnes už je hrad Loket opět majetkem města. Středověká mučírna Prohlídka hradu Loket nabízí pohled na stavební vývoj hradu, s prvky ranně gotickými a pozdně gotickými a renesančními přístavbami. Tvoří ho komplex budov na oválném půdorysu, dominantou je hranolová věž z poloviny 13. století. Východní část tvoří palác se dvěma křídly a s baštami ze 16. století. Nejstarší stojící částí dnešního hradu, pocházející ze samých počátků jeho výstavby, je pozdně románská rotunda. Proti věži je hejtmanství a purkrabství. Návštěvníky jistě potěší prohlídka sbírek porcelánu. Hrůzy středověku lze zažít v expozici útrpného práva ve vězeňských kobkách. Útrpné právo, neboli způsob jak vymoci z obžalovaného doznání, mělo několik stupňů. K nejmírnějším patřilo zastrašování slovem (territio verbalis), k nejhrůznějším pak mučení mučícími nástroji. Řada způsobů týrání je barvitě popsána v knize Malleus Maleficarum neboli Kladivo na čarodějnice, kterou vydala katolická inkvizice. Pohybující se figuríny v životní velikosti předvádí několik způsobů mučení spolu s nervy drásajícím zvukovým doprovodem. Tipy na výlet V Lokti se nachází Muzeum knižní vazby. V nedalekém Sokolově můžete vystoupit na rozhlednu Hrad. Ve městě také najdete zámek Sokolov a v něm Krajské muzeum. Ubytovat se můžete v Sokolově nebo v Lokti.

Dřevěný krytý věšadlový most se nachází u obce Peklo vzdálené 2 km od Vamberka.Most přes říčku Zdobnici byl postaven v roce 1840. V současnosti již není zcela dřevěný, ale část konstrukce je ocelová. Bednění mostu není svislé jak tomu bývá obvyklé, ale podélné. Svoji šířkou 6,2 m patří k širším dřevěným mostům v republice. Jeho délka je 17,2 metru a vnitřní světlá výška 5,3 metru. V roce 1982 prošel most velkou rekonstrukcí, která přišla na 1.000.000 korun.

Zbytky kdysi velkolepé technické stavby dnes najdeme asi 3 km jihovýchodně od Ivančice při silnici Ivančice – Moravské Bránice. Most byl vybudován přes údolí řeky Jihlavy na železniční trati Střelice – Hrušovany nad Jeviškou a dále pak na Znojmo, v letech 1868-1870. Budování této tratě bylo vůbec náročné a na úseku Moravské Bránice – Silůvky bylo dokonce poprvé použito dynamitu při odstřelu skály, což uspořilo hodně nákladů. Most zhotovily francouzské železárny a strojírny F.Cail et Compagnie. Most o délce 265 m spočíval na 5 pilířích, rozdělený tak na 6 polí o 60 m a na každé straně na vysokých zděných podpěrách se spárovaným kamenným obkladem. Nejvyšší výška mostu dosahovala 42,7 m. Pět železných příhradových pilířů ve tvaru komolého jehlanu spočívaly na kamenných patkách. Most přišel C.k. soukromou rakousko-uherskou státní železniční společnost na 702.000 zlatých. Celkem se spotřebovalo na 1.273.709 svářkového železa a 296.364 kg litiny. V roce 1876 se objevily na mostě poruchy v konstrukci a bylo rozhodnuto vyměnit pilíře. To bylo provedeno za provozu (pouze se drobnými výlukami a sníženou rychlostí vlaků), kdy byly do starých pilířů vestavěny nové. Ty pak také zároveň posloužily jako lešení při demontáži starých pilířů. Most pak sloužil až do 70. let 20. století v takřka nezměněném stavu. V roce 1955 se objevily první úvahy o rekonstrukci mostu. Nakonec vše vedlo pouze k zakonzervování stavby jako památky. V roce 1978 tak byl vystavěn jen o pár metrů dále nový železniční most. Původní most však i jako historická technická památka chátral v důsledku nezájmu. V roce 1991 tak byla demontována část mostu. Jednalo se o první pilíř a jedno pole na Hrušovanské straně. V roce 1997 byla podepsána smlouva o prodeji kovové konstrukce mezi Českými dráhami a městem Ivančice. Ty pak dále rozhodly další demontáži mostu. V roce 1999 tak byly demontovány další 3 pilíře a necelé tři pole s mostovkou. Později pak ještě na stojícím zbytku pražce a kolejnice. V roce 2000 byla vyhlášena nová památková ochrana na zbytek mostu. Do dnešní doby se tak dochovalo jen torzo z celého mostu. Jeden pilíř, jedno celé pole a část druhého pole, opěra na Střelické straně, to vše v majetku města Ivančice. Kromě toho se pak dochovaly kamenné patky pilířů (v majetku ČD), většina z nich je však už dnes hodně zarostlá.

Zřícenina kostela sv. Jakuba se nachází poblíž silnice v blízkosti obce Jindřichovice pod Smrkem. První zmínky o kostele jsou z roku 1340. V březnu roku 1431 byl kostel vypálen a pobořen husity. Zvony byly později použity při stavbě nové kaple. Materiál ze zbořeniště byl používán na stavbu silnice. V roce 1999 byl proveden archeologický průzkum a celková oprava torza kostela. V místech zříceniny kostela stávaly kdysi staré Jindřichovice. Vypráví se, že pod zříceninou je ukrytý chrámový poklad, který byl ukryt před husity. K tomu se váže i legenda podle níž se za měsíčních nocí ve zřícenině kostela zjevuje duch zabitého poustevníka, který zde kdysi žil a byl zabit zločinnými hledači pokladů. Často ho prý viděli sedět na kameni vypadlém z kostelní zdi.