Postavy dvou bezstarostně si hrajících chlapců v životní velikosti. Socha je zhotovena z bronzu a je umístěna na kruhovém zdobeném podstavci. Je situována v jihovýchodní části Petřínských sadů. Autor: K. Dvořák, 1948.

Dřevěný větrný mlýn stojící na jihovýchodním okraji obce Skalička byl původně postaven začátkem 19. století v nedalekých Dřevohosticích. Přitom již byly použity díly z některých starších větřáků. Sem do Skaličky byl převezen v roce 1850 a od roku 1879 až dodnes patří rodině Červeků. Začátkem 20. století ho postihlo několik pohrom, v roce 1900 zásah bleskem, roku 1906 vichřice ulámala křídla, stejně tak v roce 1941, vždy však byl mlýn opraven. V roce 1942 byl mlýn zamplombován a mletí zakázáno. To trvalo až do roku 1950, kdy byl provoz obnoven. Poté bylo sice mletí obnoveno, u místních se to setkalo spíše se závistí a dokonce byly podány návrhy na rozbrání a použití dřeva při stavbě JZD. Naposledy se v mlýně šrotovalo v roce 1966. Dřevěný mlýn má obvyklé rozměry základny (5,7 x 5,7 m) a výšku 11 m. Střecha šindelová sedlová, na zadní straně vystupuje šalanda s pavláčkou a krytým schodištěm. Větrné kolo má průměr 16 m. Zachované převodové zařízení pohání jedno mlýnské složení a holendr na výrobu krup. Provozuschopný mlýn stojí na soukromém pozemku, pečlivě udržovaný a přístupný po dohodě s majiteli.

Východočeské muzeum v Pardubicích sídlí na pardubickém zámku. Počátky panského sídla v místech zámku sahají do konce 13. století. Hrad byl přestavěn na zámek za Pernštejnů ve 14. a 15. století. Pozoruhodný fortifikační systém s hliněným valem a hradbou na úpatí se dochoval dodnes. V rytířských sálech 1. patra zámku se dochovaly cenné raně renesanční nástěnné malby.  V ostatní prostorách jsou stálé expozice muzea.Počátek muzejnictví sahá v Pardubicích do roku 1880 a u jeho zrodu byl Musejní spolek. Sbírky se rychle rozrůstaly a tak vyvstal problém s jejich umístění. Ten se vyřešil v roce 1920. Musejní spolek tehdy koupil s přispěním města a dalších příznivců pardubický zámek a o rok později dokonce i hrad na Kunětické hoře. Byl to dobrý krok. Zámek pod správou muzea vzkvétal a stal se chloubou města. Doba po válce a období totality přineslo chátrání zámku, ale bohužel k celkové rekonstrukci došlo až v 90.letech 20. století. V době kdy zámek přešel pod správu Východočeského muzea a prošel postupnou rekonstrukcí. Od konce roku 1997 je zámek postupně znovu uváděn do provozu. Vedle rytířských sálů s nástěnnými malbami tu je několik stálých expozic nejhodnotnějších sbírek. K dispozici jsou dva výstavní sály pro krátkodobé výstavy, přednáškový sál a muzejní knihovna se studovnou. V prostorách zámku se koná během roku několik desítek kulturních a společenských akcí. Ve svých sbírkách má Východočeské muzeum kolem 800 tisíc kusů sbírkových předmětů. Stálá expozice   EXPOZICE ČESKÉ SKLÁŘSKÉ TVORBY (především je zde prezentována česká ateliérová sklářská tvorba 20. a 21. stol.). EXPOZICE SBÍRKY POHLEDNIC ORBIS PICTUS (vývoj pohlednic na území dnešní ČR) EXPOZICE SBÍRKY ZBRANÍ (těžiště expozice je v ukázce palných zbraní) PENÍZE V ČECHÁCH 1520 – 1620 (expozice je v prostorách, kde se dochoval cenný dřevěný raně renesanční malovaný strop) PŘÍRODA VÝCHODNÍHO POLABÍ (expozice oceněna v r. 2004 národní cenou Gloria Musealis) EXPOZICE SBÍRKY HRAČEK „BYLO, NEBYLO...“ (hračky od 19. stol. instalované tak, že připomínají svět tradičních pohádek)  

Za Plešným jezerem se zdvihá asi 260 m vysoká skalní stěna v závěru ledovcového kotle. Stěnu místy pokrývá přirozená horská smrčina s některými kusy starými až 300 let. Na okraji její plošinky stojí pomník A. Stiftera.