Zřícenina hradu Dobronice se vypíná na ostrožně nad pravým břehem Lužnice ve stejnojmenné obci, kousek od Bechyně.  Samotná ves je písemnými prameny doložena již koncem 12. století. Historie hradu Samotný hrad vznikl patrně až počátkem 14. století. Od roku 1322 byl sídlem vladyckého rodu, který se po něm psal. V roce 1455 přešel do rukou Rožmberků. Tento mocný jihočeský rod držel Dobronice ovšem jen po čtyři léta. Již roku 1459 jej využívali Vítové ze Rzavého. Ti také Dobronice přestavěli ve stylu pozdní gotiky. Od roku 1528 byli majiteli hradu Hozlauerové, kteří jej držel do třicetileté války. Hrad se poté stal pobělohorským konfiskátem a roku 1691 se stal majetkem jezuitů, kteří ho do roku 1727 užívali jako letní rezidenci. Po zrušení řádu byl ponechán svému osudu a změnil se ve zříceninu. Podoba hradu O původní podobě a rozsahu předhradí doposud nic nevíme. V čele jádra hradu se vypíná okrouhlý bergrift vevázaný do čelní hradby. Již v prvé fázi hrad obsahoval dvě palácové budovy. Jedna se nacházela v nejlépe chráněné zadní poloze. Druhý, troj prostorový palác ležel při boční straně nad řekou tak, že jeho čelní strana tvořila část čela jádra. Pozdně gotická přestavba, kterou si vynutila vzrůstající potřeba šlechty o pohodlnější obydlí, opatřila starý hrad dostatečným množstvím reprezentativních a komfortních obytných prostor. Téměř celou západní stranu jádra zaujalo nové křídlo, jehož součástí se stala i místnost zaklenutá sklípkovou klenbou. Rozšířen byl i zadní palác. Rozšíření předního paláce si vynutilo posun čela hradu do šíjového příkopu. Jádro bylo zřejmě od předhradí původně odděleno dvěma příkopy. Na úzké ploše mezi nimi nyní vznikl nový „přední zámek“, jehož část byla podsklepena a který v přízemí kromě rozlehlé průjezdní klenuté místnosti obsahoval i rozměrnou roubenou komoru. Dle starých popisů na hradě existovala ještě jedna ve starém paláci. Dnešní stav je smutným resumé necitlivých památkových zásahů v době nedávno minulé. V nedalekém okolí můžete navštívit zříceninu hradu Příběnice. Za návštěvu jistě stojí také zámek Bechyně a samotné lázeňské město Bechyně, kde se můžete také ubytovat.

Přibližně kilometr severně od centra Nepomuku, při silnici do obce Klášter můžeme vidět na levé straně most zvaný „Červený“.Jeho jméno je prý odvozeno od bitvy z roku 1450, které se někde v tomto prostoru udála. Setkalo se zde vojsko Jednoty Strakonické s Jednotou poděbradskou (příznivci Jiřího z Poděbrad). Bitva to byla prý tak ukrutná, že most v těchto místech se zbarvil do ruda. Je to ale jen legenda, tento současný most, tuto událost zažít nemohl, byl vystavěn v 70. letech 17. století. I tak ale svoji současnou barvou po rekonstrukci, dělá čest svému jménu.

Na východním okraji téměř vylidněné malé obce, na malém zalesněném návrší v blízkosti železniční tratě stojí zřícenina kostela sv. Archanděla Michaela. Původně gotický filiální kostelík byl kolem roku 1750 barokně přestavěn. Na svůj stav doplatil na poválečný odsun německého obyvatelstva. Po druhé světové válce byl tímto opuštěn a ponechán svému osudu. Kostel je jednolodní stavba s pětiboce ukončeným presbytářem a hranolovou věží v průčelí se zkosenými nárožími. Loď i presbytář dnes již nemá střechu, obvodové zdivo je zachované v téměř původní výši, jedině hranolová věž je dodnes (září 2012) kryta jehlancovou střechou. V horním podlaží je vidět dřevěná konstrukce pro zavěšení zvonu, schodiště vedoucí nahoru je povětšinou již zřícené, zejména pak ve spodní části. Vstup do kostela je zabezpečen a přístup do interiéru tak není možný.

Pohořelický židovský hřbitov je situován při Tyršově ulici. Založen byl zřejmě ve druhé polovině 17. století. Na jeho dnešní ploše 8.682 m2 najdeme na tisícovku náhrobků, převážně barokního a klasicistního typu. Nejstarší pochází z roku 1676. Hřbitov je uzamčen a přístupný po dohodě na obecním úřadě.