Kostel sv. Michaela v Maršíkově byl postaven v roce 1609 na místě starší svatyně, která musela být pro špatný stav stržena. Kostelík se ve své původní podobě dochoval prakticky dodnes. Jen v roce 1757 bylo provedeno barokní cibulovité zakončení věže. V letech 1655-1657 proběhly větší opravy kostela, interiér byl vydlážděn velkými plotnami z krupníku. Další rekonstrukce proběhla na počátku 30. let 20. století, následně pak v roce 1964, 1972 a poslední v roce 2000. Kostel je podélného půdorysu s polygonálním závěrem, do střešní konstrukce vestavěnou osmibokou věží, předsíní a sakristií na severní straně. Loď kostela je 14 m dlouhá, 11,5 m široká a kněžiště má hloubku 6 m. Kostel kryje vysoká valbová střecha pokrytá šindelem. V interiéru se nachází oltář s obrazem archanděla Michaela (vysvěcen roku 1649) s novým obrazem namalovaným v roce 1670, obraz sv. Máří Magdalény v krásném vyřezávaném rámu (dar zdejšího rychtáře roku 1657). Boční oltáře Panny Marie, sv. Jana Nepomuckého a kazatelna jsou rokokové z let 1776-1777. Barokní část tvoří obraz Nejsvětější Trojice. Kostel má kazetový strop, v kněžišti se nachází dřevěná klenba napodobující pravou. Konají se zde pouze dvě mše do roka, jinak přístup do kostela umožní správce bydlící v jeho sousedství.

Dřevěný kostelík pocházející z konce 17. století nebyl postaven zde v Kunčicích, ale v podkarpatské obci Hliňanka. Z této obce jej zakoupil pane Šebela ředitel Báňské a hutní společnosti v Ostravě. Údejně za něj zaplatil zhruba 24.000 Kč, ale šlo spíše o účat za dopravu rozloženého kostelíka. Tady v Kunčicích byl opět složen, drobně opraven a zprovozněn kolem roku 1931. Jako první obřad se zde konala svatba Šebelovy dcery s hrabětem Larischem. V 80. letech 20. století prošel kostelík náročnou opravou, při které byl navíc zvednut a opatřen podezdívkou. Dřevěný kostelík s krytým ochozem má tři nejstejně velké věže, které označují tři původně oddělené části. Původní kněžiště dnes slouží jako sakristie, loď má téměř čtvercový půdorys s pyramidální dřevěnou klenbou. Naproti kruchtě se nachází bohatě vyřezávaný ikonostas.

Most přes Rokytku v Libni byl v roce 1896 vybudován jako přemostění pro komunikaci, dnešní Zenklovu ulici. V roce 1909 bylo přemostění rozšířeno na 99,3 m směrem k Vltavě. Dnes je i součástí Elznicova náměstí a přemosťuje Rokytku i pro Voctářovu ulici. Most nemá oficiální pojmenování.

Hrad jako předchůdce Obec Brtnice bývala od nepaměti křižovatkou obchodních cest z Vídně do Prahy, proto zde vznikl na strategickém místě ve 13. století hrad, který počátkem 15. století náležel Valdštejnům. Jindřich z Valdštejna nechal za husitských válek hrad přebudovat na bezpečné sídlo s rozsáhlým opevněním a hlubokým vodním příkopem. Valdštejnové vlastnili hrad až do 16. století, kdy k Brtnici náležely také okolní vesnice i městečka. V roce 1573 se na brtnickém hradě konala svatba Hynka Brtnického z Valdštejna s Kateřinou Zajímačkou z Kunštátu. Vznik zámku V 80. letech 16. století byl pozdně gotický hrad přestavěn v renesanční zámek s třemi nádvořími. Autorem rozsáhlé zámecké úpravy byl italský architekt Baltazar Maio da Ronio. U zámku na třetím nádvoří stojí renesanční kostel z roku 1588, přestavěný a rozšířený staviteli Piciem a Pieronim v letech 1627 - 1629 a nově upraven v polovině 18. století. Po smrti Kateřiny Zajímačky zdědil zdejší panství Zdeněk z Valdštejna, který se horlivě účastnil na stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Po bělohorské bitvě byl však v Jihlavě zatčen a uvězněn doživotně na Špilberku, kde roku 1623 zemřel. O konfiskovanou Brtnici měl záhy zájem generál Rombald Collalto, který pocházel ze starého benátského rodu, avšak z politických důvodů musel Benátky opustit a vstoupil do vojenských služeb císaře Rudolfa II. Jako diplomat se pak účastnil vojenských tažení ve střední Evropě. Jeho nejslavnějším činem bylo dobytí Mantovy, rodného města Collaltů, kdy klíče od bran města byly dlouho uchovány na Brtnici. Pravděpodobně ve druhé čtvrtině 17. století došlo také k barokním úpravám zámku, které také provedl císařský architekt Giovanni Battista Pieroni, přesto však zůstal renesanční charakter sídla uchován. V 19. století byly zhotoveny pseudogotické fasády budov ve druhém nádvoří a upraveny interiéry objektu. Kolem zámeckého areálu vznikl park se vzácnými dřevinami. Collaltové zůstali na Brtnici až do konce druhé světové války.       Zámek dnes                              Zámek Brtnice tvoří rozsáhlý areál souladu zámeckých budov a opevnění gotického hradu, který zámku vývojově předcházel. Dnes je však toto unikátní stavitelské dílo veřejnosti nepřístupné, ale i značně zdevastované z důvodu dnes ještě nevyjasněných majetkových poměrů. I tak by se však každý návštěvník okolí měl zastavit u zámku v Brtnicích, jedná se totiž o pozoruhodnou památku. Tipy na výlet V Brtnici najdeme také rodný dům Josefa Hoffmanna, jednoho z nejvýznamnějších architektů a designérů 1. pol. 20. století. Dále v obci je k vidění zřícenina hradu Rokštejn nebo židovské hřbitovy. Vydat se můžete také do Jihlavy, kde můžete navštívit místní zoo, Oblastní galerii Vysočiny, městské podzemí a městské opevnění či jedinou dochovanou bránu jihlavského městského opevnění, bránu Matky Boží. Ubytovat se můžete třeba v Jihlavě.