Židovský hřbitov se nachází přibližně 800 m jihovýchodním směrem od centra obce, při hlavní silnici od Prahy nedaleko továrny Aero Vodochody. Od silnice vede ke hřbitovu menší cesta. Hřbitov byl založen nejpozději na počátku 19. století a roku 1896 rozšířen. Na ploše 3.701 m2 se dochovalo cca 200 zachovalých náhrobků a torz z let 1831-1935. Hřbitov je z větší části ohrazen dobrou kamennou a betonou zdí s uzamčenou kovovou bránou. Bohužel v zadní části hřbitova je zeď rozvalena.

Nad Vršovickým náměstím stojí honosný dům čp. 67, jehož stavbu iniciovala a v letech 1911-12 realizovala Občanská záložna ve Vršovicích. Tato stavba je vynikající ukázkou pražské secese. Nová budova měla jedno podlaží podzemní a pět nadzemních, část podkroví a půdu ve dvou úrovních. Ústřední prostor tvořila velká dvorana situovaná do dvorní části pozemku a prostupující dvě podlaží. Zcela mimořádné pozornosti stavebníka se těšila výtvarná výzdoba interiérů a exteriéru budovy. Dekorativní figurální plastiky při štítu hlavního průčelí jsou dílem sochaře Ladislava Šalouna. Štít zakončuje znak města Vršovic. Před vstupem do budovy stojí dva vysoké sloupy se sochami sokolů. Čas znárodnění se nevyhnul ani občanské záložně. Po jejím zániku se stala majitelem budovy Česká spořitelna. Ta naštěstí zachovala nejen dispozici celého domu, ale i veškerá výtvarná díla a zařízení interiérů.

Dodnes existující židovský hřbitov se nachází na severním okraji obce Vlachovo Březí. Přístup je k němu malou cestičkou z ohybu ulice za základní školou, hřbitov je totiž vklíněn mezi hospodářsko-provozní plochy. Hřbitov byl založen před rokem 1692 a od té doby několikrát rozšiřován. Dnes se na jeho ploše 1378 m2 nachází okolo 170 náhrobků. Hřbitov je tak zaplněn zhruba z poloviny a nacházejí se tu zejména náhrobky barokního a klasicistního typu. Z márnice či vozovny zůstaly již jen základy obvodového zdiva. Hřbitov je veřejnosti volně přístupný.

Historie hradu Tento hrad byl založen císařem Karlem IV. a je písemně doložen roku 1361 v listině, kterou panovník osvobozuje obyvatele Starého Plzence od roboty na stavbě hradu za poplatek 28 kop grošů. Tento pevný a strategický bod se měl stát správním a obranným střediskem královské moci v okolí. Za hustiských válek byl husity obléhán, ale pro své dobré opevnění nebyl dobyt. Ve druhé polovině 15. století přešel postupně jako zástava do majetku různých šlechtických rodů, z nichž ti nejvýznamnější byli Šternberkové. Na počátku 16. století sloužil hrad již jen jako lovecký hrádek. Později vyhořel a na příkaz krále byl opuštěn. V roce 1561 ho získali Kokořovci z Kokořova, kteří vlastnili štáhlavské panství a hrad jim patřil celých 150 let. Pod vlivem romantismu v první polovině 19. století začíná být o hradní zříceninu opět zájem. Tehdejší majitel Kristián z Valdštejna dal Radyni zčásti upravit a zpřístupnit veřejnosti. V roce 1920 zakoupilo hradní zříceninu město Starý Plzenec a nákladem spolku pro zachování hradu Radyně a Hůrky byl odborně opraven a dále zpřístupněn veřejnosti. Dispozice hradu Hrad byl postaven na strmém buližníkovém vrchu. Původní příchod do hradu byl od jihozápadu přes příkop do hranolové brány, která byla součástí prvního hradebního pásu. Za ním byl další suchý příkop s kamennou ohradní zdí, přes který vedl padací most do druhé brány. Uprostřed nádvoří pak stál obdélný palác 11,5 m široký a 26,5 m dlouhý. Na užších stranách byl sevřen věžemi. Západní má tvar hranolový a východní půlválcový. Do paláce se vcházelo od severu po padacím mostě. Tento vstup se však do dnešní doby nedochoval. Přízemí paláce bylo rozděleno na dvě prostory, odtud se vcházelo po dřevených schodech do velkého sálu v prvním patře. Na sál navazovala komnata vybavená krbem a prevétem. Hlavní obytné prostory byly plochostropé. V prvním a druhém patře nalézáme pozůstatky roubených komor. Východní půlválcová věž neměla dělený vnitřní prostor a její účel byl plně obranný a sloužila i jako hladomorna pro těžké provinilce. Západní věž byla pětiposchoďová. Na malém dvorku před západní věží byla vyhloubena cisterna hluboká dnes 11,6 m, do které se sváděla dešťová voda ze střech. Odtud se nabírala vědry na rumpálu a vylévala do pískovcové nálevky v přízemí západní věže. Ve válečném období to byl jediný zdroj vody, jinak se voda nosila z malých studánek na úbočí kopce. Hrad dnes Do dnešní doby se zachovalo významné torzo obou věží jejichž průměrná tloušťka zdiva je 2,45 m a obvodové zdivo paláce o průměrné tloušťce zdiva 2,3 m. Na západní (obytnou) věž, jejíž výška je 22,13 m, se dá po 118 schodech vystoupat, a tak plní i funkci rozhledny. V okolí paláce se ještě místy dochovaly zbytky obranných hradeb a skromné zbytky vstupních bran. Hrad Radyně je přístupný v sezoně. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdete klasicistní zámek Kozel, kostel sv. Prokopa ve Štěnovicích, kamenný most Dobřany, barokní zámek Dolní Lukavice nebo můžete vystoupit na rozhlednu Kožich u Libákovic. Ubytovat se můžete v Plzni.