Základní kámen ke stavbě barokního neratovského kostela byl položen majitelem panství Janem Karlem hrabětem Nostitz-Rhieneck a to dne 14.8.1723. Vysvěcen byl objekt o deset let později 24.8.1733. Zkáza pro kostel přišla na konci druhé světové války a následně potom. Dne 10.5.1945 byl zasažen pancéřovou pěstí. Shořela střecha i krovy. Kostel se již nepodařilo plně opravit a začal v 50. letech 20. století v důsledku nezájmu chátrat. V roce 1957 se propadly klenby a postupně i opravená část střechy a krovů. V roce 1973 byl vydán demoliční výměr na stavbu, na jejímž základě bylo odvezeno rokokové schodiště na zámek Skalka u Dobrušky. Na samotnou demolici však již nedošlo. Po revoluci v roce 1990 se začalo pracovat na obnově kostela. Počátkem 21. století bylo opraveno průčelí a opraveny obvodové zdi. V letech 2006-2008 bylo realizováno zastřešení kostela, které je působivé, neboť část je prosklená a interiér kostela je tak plný světla. V roce 2009 byla obnovena dlažba a chrámový chór. Neratovský kostel je přístupný veřejnosti.

Hrad Potštejn stojí ve stejnojmenné obci. Ta získala své jméno právě díky hradu, který se jmenoval podle svého zakladatele Půty z rodu Drslaviců - Půtův kámen - Puttenstein, zkomoleně Potštejn. Historie hradu Historie hradu Potštejn je doložena již ve 13. stol., kdy si jej nechal postavit Půta z Potštejna kolem roku 1287. Jedním z nejznámějších majitelů hradu byl loupeživý rytíř Mikuláš. Král Karel IV. obléhal hrad, nechal jej nakonec rozbořit a Mikuláš zahynul pod troskami podkopané věže. Vzhledem k nesmírnému strategickému významu Potštejna v systému tehdejší zemské obrany nechal Karel IV. hrad obnovit. V dalších letech se Potštejn připomíná jako královské zboží v držení různých zástavních pánů. Roku 1398 postoupil hrad Václav IV. moravskému markraběti Prokopovi. Později byl hrad v držení královny Žofie, manželky Václava IV., po její smrti připadl králi Zikmundovi. Majitelem Potštejna byla také Jiří z Poděbrad. Později se na doporučení krále Vladislava II. stal majitelem Vilém z Pernštejna. Hrad za pánů z Perštejna Za pánů z Pernštejna plnil hrad nejen funkci obranného a správního střediska, ale stal se zejména reprezentačním sídlem renesančních velmožů. Pernštejnové velmi vylepšili opevnění hradu stavbou několika hradebních okruhů. Dnes je v těchto místech vstup do barokní kaple sv. Schodů a poslední kaplička křížové cesty. Součástí tohoto okruhu je dnes i 4. brána, dodnes nejlépe zachovaný objekt. Posledním majitelem, který zde sídlil, byl Adam Šťastný. Hrad pak nevyhovoval ani jako pevnost, natož jako obytné sídlo. V roce 1746 koupil Potštejn Jan Ludvík Harbuval de Chamaré, který v městečku pod hradem zřídil plátenickou manufakturu s bělidly, která dodávala výrobky až do zámoří. Jeho syn Jan Antonín proslul tím, že v areálu tehdy již opuštěného a pobořeného hradu začal v roce 1762 hledat poklad. Ale žádný poklad nenašel a jeho výkopové práce jen uspíšily zkázu hradu. Dnes vlastní zříceninu obec Potštejn. Dispozice hradu Potštejn má půdorys podkovy, skládající se z vnitřních obytných budov, vlastního hradu a tří podkovovitých hradeb. Dochovaly se mohutné zříceniny paláce, hospodářských budov, věží, hradeb i bran. Návštěvníci si mohou prohlédnout historickou expozici v nejlépe zachované čtvrté vstupní bráně. V kapli je možné uspořádat církevní svatební obřad. Pátrání po hradním pokladu popsal Alois Jirásek ve svém románu Poklad a byl o tom natočen i film. Tipy na výlet Zavítat můžete třeba na hrad Litice nad Orlicí, pozdně renesanční zámek Doudleby nad Orlicí nebo se rozhlédnout po okolí z rozhledny Kastel u Vrbice. Ve Vamberku jistě stojí za prohlídku Muzeum krajky, židovský hřbitov nebo dřevěný krytý most Peklo nad Zdobnicí. Ubytování najdete v přímo v Potštejně.

Území Letné tvoří návrší na levém břehu Vltavy na katastru Holešovic. Letenské sady, Letenská pláň a přilehlé okolí. Název je odvozen od výrazu Sluneční hora.Za panování císaře Karla IV. byly svahy Letenské pláně obrácené k jihu osázeny vinnou révou. V 17. a 18. století v důsledku častých válečných událostí na Letné stejně jako na jiných místech v tehdejším pražském okolí, vinice postupně pustly. Ještě na konci 17. století bylo letenské návrší téměř prázdné, přestože zde stála stará kaštanová alej lemující cestu od letohrádku královny Anny k jagellonskému hrádku v Královské oboře. V letech 1715-17 byl na letenské pláni postaven reprezentační letohrádek pro místodržícího Františka Josefa Waldštejna a jeho ženu Markétu Černínovou. S největší pravděpodobností stavbu projektoval pražský architekt František Maxmilián Kaňka. Letohrádek zde ale nestál dlouho, 26.11.1741 spojená francouzská, saská a bavorská vojska po kratším obléhání dobyla Prahu. Když zhruba po roce, pod tlakem rakouských vojsk musel Prahu opustit, vyhodili zákopníci letohrádek do povětří. Okupačníci také kromě toho pokáceli zmíněnou kaštanovou alej. Rozhodující zásluhu na zřízení sadů přibližně v dnešní podobě měla ve 40. letech 19. století pražská obec. Bylo to v době vlády osvíceného pražského místodržícího, hrabě Karla Chotka. Dnes jsou Letenské sady oblíbeným rekreačním místem obyvatel města s krásným výhledem na Staré Město, Malou Stranu, Pražský hrad a další okrajové čtvrtě centra města.

Území bylo státní přírodní rezervací vyhlášeno v roce 1951. Má rozlohu 15,68 ha a rozkládá se na území katastru Satalice. Ve smíšeném listnatém lese převažují duby. Zachovalo se zde také přirozené bylinné patro s dymnivkami, jaterníky, či orsejemi. Fauna je mimo jiné zastoupena nosorožíkem kapucínkem, tesaříky a roháči, jejichž larvy mají příznivé životní prostředí ve starých dubech.