Zámek v Uherském Ostrohu stojí západně od obce na plošině tvořené řekou Moravou, v místech někdejšího hradu. Historie zámku Původně zde stával gotický vodní hrad ze 13. století, který začal následkem povodní trpět, proto musela být zvýšena jeho stavební plocha. V 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Dochovala se z něho jen obytná věž ze 13. století na jihovýchodní straně, která zůstala i jádrem dnešního zámku. Na věž navazoval palác, vybudovaný ve 13. a rozšířený v 15. století. Tehdy byl zřízen i velký sál. Původní hrad v Uherském Ostrohu vystřídal v průběhu historie různé majitelé. Začátkem 15. století obléhal hrad i král Zikmund. Markrabě Jošt a Prokop přenechali Ostroh Haškovi z Valdštejna, který byl stoupencem husitství, takže se Ostroh stal na delší čas střediskem husitského hnutí na jihovýchodní Moravě. Proto jej opět několikrát obléhal král Zikmund. V roce 1453 postoupil Ostroh Ladislav Pohrobek husitskému válečníkovi Janu Jiskrovi z Brandýsa, později přenechal král Jiří z Poděbrad hrad Janu z Cimburka a v roce 1464 jej získal Jan z Lichtenštejna. Do počátku 16. století se tu vystřídala řada držitelů. Za vlády pánů z Kunovic začala v 60. letech 16. století důležitá přestavba hradu v renesanční zámek, která pokračovala až do konce století. V roce 1605 zničil zámek požár způsobený bleskem, ale Jan Bernard z Kunovic jej znovu opravil. V roce 1625 po Bílé hoře mu bylo panství zkonfiskováno a prodáno Gundakaru z Lichtenštejna. V roce 1645 dobyli zámek Švédové. Jako lichtenštejnský majetek přestal být ostrožský zámek šlechtickým rodovým sídlem, čímž jeho význam značně poklesl. Zůstal pouze střediskem správy panství. V polovině 19. století byl zámek přeměněn na kanceláře velkostatku a byty úředníků. Ve vlastnictví Lichtenštejnů zůstal Ostroh až do roku 1945, kdy se stal vlastnictvím státu. Na majestátním vzezření zámku v nové době ubrala jednak regulace řeky Moravy, která jej až do 20. století obtékala, jednak likvidace jeho hospodářského zázemí a přilehlých zahrad. I tak však představuje zámek Uherský Ostroh zajímavý turistický cíl ve zdejší oblasti a po celkové rekonstrukci slouží objekt kulturním potřebám města.           Podoba zámku                Zámek Ostroh je čtyřkřídlá budova kolem téměř čtvercového arkádového nádvoří. V jihovýchodním rohu stojí hranolová schodišťová věž. Ze zámeckých interiérů vyniká velký sál a bývalá kaple. Jihovýchodní a severozápadní trakt je dvoupodlažní, ostatní trakty mají poschodí tři. V interiérech se dodnes dochovaly renesanční ostění dveří a oken, část místností má gotické a renesanční klenby. Tipy na výlet Podívat se můžete do lázní Ostrožská Nová Ves nebo na tvrz Hluk. V nedalekém Uherském Hradišti je k vidění kostel sv. Františka Xaverského, františkánský klášter, Stará radnice nebo Slovácké muzeum. V Uherském Brodě najdete také dominikánský klášter. Vystoupit můžete na rozhlednu Lhotka u Hradčovic nebo si prohlédnout rolnický dům a hospodářství ve Vlčnově. Příznivci vojenské techniky si jistě přijdou na své v Leteckém muzeu Kunovice.  Ubytovat se můžete ve Veselí nad Moravou.

Dominantou města Strakonice je hrad vybudovaný na soutoku řek Otavy a Volyňky. Maltézský hrad Hrad založil ve 13. století rod Bavorů. Jako první měl obec v držení velmož Bavor ze Strakonic, za kterého vznikl bavorský palác, řádové budovy a kostelní loď. V roce 1243 daroval Bavor I. a jeho manželka Bolemila část hradu řádu maltézských rytířů. Za vlády Bavora II. v 2. polovině 13. století dostal hrad raně gotickou podobu. Byl postaven nový hradní palác a také vyměněna původně hranolová věž za dnešní Rumpál (gotická věž s břitem). Mezi kapitulní síní a kostelem byly postaveny ambity, které byly ve 14. stol. vyzdobeny nástěnnými malbami, dokončena byla i stavba kostela sv. Prokopa. V roce 1420 se staly Strakonice hlavním sídlem nejvyššího představitele řádu johanitů v českém království. Za třicetileté války byl Strakonický hrad dvakrát vypleněn. Na počátku 16. století, za Jana z Rožmberka, došlo k pozdně gotické úpravě. Byla postavena věž Jelenka a přistavěno druhé patro hradního paláce, také se zřídili reprezentační místnosti v renesančním slohu v severním křídle. Úpadek hradu V roce 1694 bylo velkopřevorství maltézského řádu trvale přestěhováno do Prahy. Tím upadl i význam Strakonic. Hrad začal chátrat. Maltézští rytíři byli majiteli hradu do roku 1925, pak po roce 1948 byl zestátněn. Dnes se na I. nádvoří nachází Základní umělecká škola Strakonice a kostel sv. Prokopa, původně zasvěcený sv. Vojtěchovi. Na hradě je umístěna i Zámecká galerie. Součástí prohlídky muzea je i výstup na gotickou věž Rumpál, která nabízí velkolepý pohled na celé město. Dispozice hradu Do hradního areálu se vchází od východu, průjezdem v jeho nejmladší části, velkopřevorské rezidenci. Jižní křídlo hradního areálu začíná na východě kostelem sv. Prokopa, který patří k nejstarším částem hradu. Jeho západní strana nese ještě rysy románské architektury, presbytář je již gotický. K bráně přiléhá děkanství, areál budov někdejšího konventu. Patří k němu nejstarší část hradu, kapitulní síň, přeměněná po přesídlení konventu na kapli sv. Jiří, obytná budova konventu a rajský dvůr s ambity, ohraničený konventní budovou, kapitulní síní a jižní hradební zdí. Kapitulní síň, ambity i chór kaple jsou na stěnách a klenbách bohatě zdobeny nástěnnými malbami, které jsou jedinečným dokladem české nástěnné malby 13. – 15. stol. Vlastní hrad je dvoupatrová budova postavená podél jižní hradební zdi. Na kapitulní síň navazuje renesanční část se dvěma arkýři a s čtyřhrannou obytnou věží Jelenkou. V západní části budovy je původně románský, goticky přestavený, bavorovský palác. V severním křídle byl kdysi pivovar a v patře renesanční obytné místnosti. Strakonický hrad byl postupně rozšiřován a přestavován, dnes nese stopy všech stavebních slohů. Pro svojí zachovalost a vnitřní malířskou výzdobu se řadí mezi nejvýznamnější české památky. Ve Strakonicích můžete také navštívit pozdně barokní zámek Střela. Pokud se vydáte na rozhlednu Kbíl nedaleko Strakonic, naskytne se vám krásný rozhled po kraji. Kousek od rozhledny najdete sestavu tří kamenů nazývanou Kbílský dolmen. Za shlédnutí stojí i barokní zámek Štěkeň. Ubytování naleznete přímo ve Strakonicích.

Největší nestátní vojenské muzeum v České republice Muzeum je zaměřeno na vozidla a bojovou techniku, výzbroj a výstroj ČR armády do roku 1938, protihitlerovské koalice a německé branné moci v posledních dnech II. světové války na demarkační linii doplněné výzbrojí a výstrojí ČSLA.  Vnitřní expozice s řadou multimediálních prvků, dioramat a trojrozměrných exponátů mapují období let 1938 až 1945 v Československu. Najdete zde expozice výzbroje a výstroje československé prvorepublikové armády, pohraničního opevnění, jednotlivých armád podílejících se na bojích na demarkační linii, holocaustu a II. odboje na Rokycansku. Vnější expozice  tvoří více než 150 ks vojenské techniky s roky výroby od roku 1929 až po současnost (většinou v plně pojízdném stavu) – automobilní technika z období II. světové války, poválečné výzbroje ČSLA, ženijní, spojovací a protiletadlová technika, rozsáhlé expozice obrněných transportérů, tanků a dělostřelectva. Novinkou je Naučná stezka Československého stálého opevnění a opevnění Železné opony.  Pro rodiny s dětmi bylo v areálu Muzea v roce 2011 otevřeno nové dětské hřiště.  

Koryčanský židovský hřbitov se nachází na východním okraji obce, nedaleko jeho centrálního náměstí. Založen byl patrně v první polovině 17. století a poslední pohřeb se zde konal v roce 1942. Na jeho nepravidelné ploše o délce cca 100 m a šířce 40 m se nachází dnes přibližně 200 náhrobků, různě roztroušených po celé jeho ploše. Nejstarší dochovaný pochází z roku 1674. Většina náhrobků je z pískovce nebo žuly, méně pak jich je vápencových nebo mramorových. Náhrobky jsou nezvykle namixovány a tak se novější nacházejí mezi staršími. V jihozápadním rohu se nacházela márnice, po které zbyly již jen stopy. Hřbitov je volně přístupný, původně jej obklopovala zeď asi 120 cm vysoká, která se dnes dochovala částečně jen v jižní části na severní zcela chybí. Ke hřbitovu vede od hlavní silnice v blízkosti základní školy ulice Cihelny. Na jejím konci u posledního domku jsou pak vpravo železné schůdky.