Oba židovské hřbitovy se nacházejí jen kousek od sebe na severním okraji města při silnici vedoucí do obce Bransouze. Starší nacházející se téměř u silnice byl založen někdy před rokem 1600 jako náhrada za ještě starší hřbitov, který byl blíže centru obce. Užíván byl až do poloviny 19. století. Hřbitov obdélného tvaru má dvě úrovně a dnes je zaplněn náhrobky zhruba z poloviny. Horní o něco výše položená část je z části zarostlá stromy. Náhrobky jsou většinou renesančního a barokního typu v různých stádiích zachovalosti. Hřbitov má již velmi porušenou kamennou ohradní zeď a je volně přístupný. O jen pár metrů směrem k centru obce a malinko výše ve svahu byl založen novější hřbitov a to v po polovině 19. Století. Svému účelu sloužil až do druhé světové války i když je uváděno, že poslední pohřeb se zde konal v roce 1953. Hřbitov je ohrazen vysokou kamenou zdí a vstup je přes bývalou obřadní síň, ze které již zbyla jen čelní stěna. Nachází se zde převážně novodobé náhrobky a je zaplněn také zhruba z poloviny. Stejně jako starší hřbitov i tento je převážně volně přístupný.

Biskupská kupa (889 m) je zdaleka viditelná hraniční hora, která se tyčí nad městečkem Zlaté hory. Biskupská kupa se jí říká proto, že měla ukazovat kde bylo rozhraní biskupství Olomouckého a Krakovského. Historie vyhlídkových staveb na jejím vrcholu je značně pestrá. Už kolem roku 1875 nanosil na Biskupskou kupu místní hodinář Antonín Wolf kameny, z nichž vytvořil vyvýšený bod. O pár let později místní sekce Moravskoslezského sudetského horského spolku rozhodla zde postavit dřevěnou rozhlednu. Světlo světa spatřila v roce 1890 a vžilo se pro ní jméno pyramida. Měla totiž podobou třináctimetrového komolého jehlanu. Kousek od rozhledny byla pro turisty postavena dřevěná chat, nesoucí jméno Rudolfova. Rozhledna vydržela jen do roku 1896, kdy ji strhnula vichřice. Tato smutná událost odstartovala okamžité snahy o její znovu vystavění, tentokráte již v kamenné podobě. Stavitelem se stal zednický mistr Werner z Janovic, dostala jméno po císaři Františku Josefovi I. a první turisté se mohli po kraji rozhlédnout 26. srpna 1898. Je to mohutná, 19 metrů vysoká oválná věž, s vyhlídkovou plošinou ve výšce 17 metrů. V průběhu válečných konfliktů sloužila vojákům, nejčastěji jako pozorovatelna. Po válce zájem o ní upadal a neudržovala se. Časem byla díky blízkosti k hranicím uzavřena a na její ochoz byl umístěn televizní vysílač. Rudolfova chata zanikla úplně. Rozhledna se dočkala znovuotevření až v roce 1996 a o dva roky později, sto let od uvedení do provozu, i generální rekonstrukce. V současnosti se o věž stará Klub přátel Zlatých Hor a pověřenou osobou je pan Petřík. Je otevřena celoročně o víkendech, v letní sezóně každý den. Výhled sice komplikují vzrostlé stromy, ale lze z ní vidět celý masív Jeseníků.

Autorem je Ferdinand Maxmilián Brokof, který sousoší zhotovil roku 1710 na objednávku císařského purkrabího Františka z Colletu, jehož znak je v horní části podstavce. Sousoší je ve tvaru trojúhelníku a je bohatě zdobené. Jeho ústřední postava je sv. František pocházející ze slavné katalánské rodiny Borgiů. Ten se zapsal do církevních dějin 16.století jako ctitel mariánského kultu a mravokárce. Z jeho podnětu byly například v Itálii zakázány býčí zápasy. Pro svůj velmi přísně vedený život se stal představeným řádu jezuitů v Římě. Zde je vyobrazen v jezuitském rouchu se svými atributy, které jsou v dolní části podstavce. Je to přilba (býval vojákem), koruna (do doby, než se stal knězem, byl místokrálem Valencie) a kardinálský klobouk. Po jeho levici stojí postava anděla držícího znamení chvály všech svatých a na pravé straně je postava sedícího anděla ukazujícího zdroj této chvály - štít k poctě Panny Marie. O tomto díle se vykládá příběh, že autor dlouho hledal model, podle kterého by vytvořil anděla stojícího vpravo na podstavci. Jednoho dne spatřil v kostele sv. Tomáše neobyčejně půvabnou dívku s nevinnou tváří. Domluvil se s rodiči, že druhý den přijede a plastiku podle dívky vyhotoví. Dívka však druhý den zemřela.

Nedaleko železničního přejezdu v centru obce stojí románská stavba kostela sv. Petra a Pavla. Stavba ze žulových kvádrů byla postavena v románském slohu v 11. století. V této podobě až na drobné úpravy se v podstatě dochovala dodnes. Kostel sv. Petra a Pavla je jednolodní stavba s obdélnou lodí, polokruhovou apsidou a hranolovou věží. Věž je vysoká 22 m a loď má rozměry 11 x 7,6 m. Na severní straně můžeme vidět původní dnes již zazděný portál. V interiéru se nachází většinou zařízení barokní, jsou zde obrazy „Vzkříšení Lazara“ a „Bohatec a chudý Lazar“, dále pak obraz Madonny namalovaný Josefem Hellichem podle Rafaelova originálu v roce 1835. Hlavní oltář sem byl v roce 1746 přenesen z kostela sv. Havla, poté co tam byl instalován nový, pouze oltářní obraz byl vyměněn za obraz se svatým Petrem. V apsidě jsou k vidění nástěnné malby ze 13-14. století, v lodi o něco novější z druhé poloviny 14. století. Ve věži jsou dva zvony, větší „Petr“ z roku 1507 a menší „Pavel“ z roku 1599. Zvonu Petr se pokoušeli zmocnit zloději, dokonce za tímto účelem vylomili sloupek, který pak musel být nahrazen novým. Vyrušení zloději, ale zvon ponechali na blízkém poli.