Na severním okraji města, nedaleko nemocnice se nachází stráň nad Holoubkovským potokem. Od mostu přes potok vede strání nahoru 13 zastavení křížové cesty, zakončení Kalvárií. Stavba kruhového půdorysu s lucernou pochází z roku 1857. Uvnitř je dnes jen kříž s trnovou korunou.

Lašské muzeum nacházející se v klasicistní budově Šustalovy vily nabízí stálou expozici, věnovanou někdejší kopřivnické továrně na hliněné zboží, kopřivnickým rodákům a zejména malíři a ilustrátoru Zdeňku Burianovi. Mezi „perly expozice“ patří především zdánlivě obyčejné věci jako kachle a kamna upoutávající svou krásou a neobyčejností tvarů a barev, rovněž také zaujmou dobrodružné obrazy mistra Buriana. V podkroví budovy je vybudován malý výstavní prostor, kde probíhají pravidelné výstavy, dále se tam nachází audiovizuální reprezentativní sál vhodný k různým jednáním, prezentacím, oslavám atd.   Stálé expozice Továrna na hliněné zboží Malíř a ilustrátor Zdeněk Burian Dalšími pobočkami Regionálního muzea v Kopřivnici jsou Muzeum Fojství a Technické muzeum. Informace o vstupném zde!  

Cisterciácký klášter ve Zlaté Koruně založil Přemysl Otakara II. ve snaze vybudovat pevný opěrný bod na okraji domény Vítkovců. Zlatá Koruna leží na Vltavě, kousek od Českého Krumlova a je velmi oblíbeným útočištěm vodáků. Podle klášterní tradice rovněž tímto založením splnil král svůj slib, který dal před vítěznou bitvou u Kressenbrunu, ve které slavně porazil vojska uherského krále Bely IV. Novému konventu věnoval jednu z největších cenností, kterou měl, a to trn z Kristovy koruny, který získal od Ludvíka IX. Svatého. Podle této relikvie lokalita získala jméno Sancta Corona.Zakládací listina je datována do doby před 12. zářím 1263. Při válce Vítkovců proti Přemyslu Otakaru II. roku 1276 byla Zlatá Koruna zničena. V 80. letech 13. století bylo tedy třeba klášter vlastně znovu založit. Období, které následovalo, však znamenalo jeho velký rozkvět, opatství se stalo středem velké domény, v rámci níž založilo více než sto nových vsí. Etapu rozvoje ukončil rok 1420, kdy byl klášter dvakrát dobit husity a opatství tehdy ztratilo část svého pozemkového vlastnictví, které zabral Jan Smil z Křemže. Oldřich z Rožmberka, který podvrhnutou listinou získal zlatokorunské panství, uvedl zpět mnichy roku 1437. Oldřich z Rožmberka pak postupně uchvátil veškerou moc nad klášterem a jeho pozemky. Dne 22. června 1601 koupil krumlovské panství od Petra Voka z Rožmberka císař Rudolf II., a to včetně zlatokorunského kláštera. Na opatské místo dosedl energický Valentin Schonbeck (1608), který se obratem pustil do stavebního zvelebování kláštera. Vybudoval tzv. malý konvent, přiléhající ke kostelu Andělů strážných.Klášter ve Zlaté Koruně poté postihlo několik těžkých ran. Nejdříve byl poničen za třicetileté války, poté přišel požár (1733), drancování Bavory a Prusy ve válkách o rakouské dědictví, navíc se přidaly i povodně a velká neúroda. K poslednímu vzepětí a rozmachu dovedl Zlatou Korunu poslední opat Bohumír Blanský (opatem 1755-85). Klášter byl opraven a vyzdoben a byla při něm založena škola. Přesto byl v rámci josefínských reforem roku 1785 zrušen. Získal jej v dražbě Jan ze Schwarzenberku a areál využíval pro hospodářské účely. Po 2. světové válce byl Swarzenberkům objekt zkonfiskován a byla jsem umístěna knihovna Rukopisů a starých tisků ze Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích.Budovy konventu, který je obehnán hradbami, jsou situovány v meandru Vltavy. Areál v současnosti tvoří vlastní klášter a předklášteří. Jádrem je konvent, malý konvent, opatství, kaple Andělů Strážných, hospodářské budovy, kostel sv. Markéty a kostel Nanebevzetí P. Marie. Jde o trojlodní basiliku, která má neobvyklou konfiguraci, není jako obvykle orientován k východu, ale k severovýchodu. Nejstarší částí je kaple Andělů strážných z roku 1370. Jihovýchodně od kostela vznikl konvent. Jeho nejstarší částí je křídlo navazující na transept, obsahující sakristii, kapitulum, průchod a sál mnichů. V polovině 17.století byl komplex goticky rozšířen, mimo jiné i o pivovar.

Zřícenina hradu Landštejna je nejrozsáhlejší a nejlépe dochovanou zříceninou románského hradu v českých zemích, který byl rozšířen pozdně goticky a renesančně. Hrad byl vybudován na žulovém vrchu ve výšce 665 m nad mořem a asi 10 km východně od Nové Bystřice poblíž místa, kde se setkávají hranice Čech, Moravy a Rakouska. Jak už název a také lokalita napovídá byl pomezní pevností na neklidné českorakouské hranici a střežil zemskou stezku do Vitorazska. Historie hradu Založení hradu se datuje do 13. století. Původně Landštejn jako královský hrad spadal pod správu moravských Přemyslovců. Kdy a jak získali hrad a panství Vítkovci, kteří jsou doloženi jako jeho majitelé roku 1259, není známo. Prvním majitelem Landštejna byl Oldřich, pocházející nejspíše z třeboňské větve Vítkovců. Vítkovci, píšící se podle hradu jako páni z Landštejna, si získávali stále větší politický vliv v království a své panství postupně rozšiřovali. O Třeboň, Lomnici, Nové Hrady a Novou Bystřici. Největšího vlivu dosáhli za vlády Jana Lucemburského, kdy se Vilém z Landštejna stal jeho rádcem a zemským hejtmanem. Vliv si udržel i za vlády Karla IV., který jej jmenoval purkrabím pražského hradu. Karel IV. se dokonce stal Vilémovým zastáncem v krvavém sporu s bojovným příbuzným Jindřichem z Hradce. Šlo o to, že hrad měl důležitou strategickou pozici, protože hlídal významnou zemskou obchodní stezku z Itálie přes Rakousko do českého vnitrozemí a dále na sever k polským sousedům. Pro panství z toho plynuly značné finanční příjmy, proto se páni z Hradce snažili tuto stezku odklonit na své panství kolem Jindřichova Hradce, což se jim nakonec podařilo. Tato okolnost měla vliv na hospodaření Viléma z Landštejna, který zaznamenal značnou finanční ztrátu. Vilémovi dědici byli bezdětní, proto po jejich smrti připadl Landštejn královské koruně. Roku 1381 získal landštejnské panství od krále Václava IV. Konrád Krajíř z Krajku. Krajířové vládli Landštejnu téměř dvě století a jejich panování bylo poznamenáno velkým stavebním ruchem. Nejdříve hrad rozšířili v pozdněgotické slohu. Největších změn se hrad ovšem dočkal v 16. století, kdy zesílili opevnění a vybudovali kolem pětiúhlého nádvoří výstavné renesanční paláce. Stavební činnost Krajíře však vyčerpala natolik, že po smrti Zdeňka II. prodala roku 1579 jeho dcera Anna, provdaná Roupovská, hrad i panství Rakušanu Štěpánovi z Eicinku, který jej prodal jihlavskému měšťanu Davidovi Neumaierovi. Tomu byl po bitvě na Bílé hoře hrad zkonfiskován, protože se postavil na stranu odbojných stavů. Po konfiskaci hrad rychle mění majitele. Ke zkáze tohoto hradu velkou měrou přispěl požár roku 1771, kdy zcela vyhořel a již nebyl obnoven. Okolní obyvatelé k devastaci přispěli rozebíráním kamene na stavby svých příbytků. Podoba hradu Dnešní Landštejn je jednou z nejzachovalejších ukázek středověkého fortifikačního systému. Jádrem hradu je románská stavba z počátku 13. století, tvořená dvěma hradními věžemi a obytným palácem mezi nimi. Vyšší hlavní věž s malými okny a s vchodem vysoko nad úrovní terénu měla obrannou úlohu. V druhé věži se dodnes dochovala románská hradní kaple. Pozdější dostavba gotického opevnění s obytnou věží donjonem rozšířila hrad o další nádvoří. Vznosný čtyřpatrový palác Krajířů z Krajku s renesančním opevněním a barokní dělostřelecké bašty pak uzavírají průřez stavebními styly čtyř vývojových etap. Přímo z hradu dohlédnete na vodní nádrž Landštejn. Nedaleko odsud můžete také zavítat na zámek Nová Bystřice. V Nové Bystřici najdete také kostel Nejsvětější Trojice. Za návštěvu pak jistě stojí malebné město Slavonice, kde najdete i výběr ubytování.