Rozhledna na Frýdlantské výšině, či také na Resselově kopci, je jedinou vyhlídkovou stavbou Frýdlantského výběžku. Ani Frýdlantu v Čechách se nevyhnula rozhlednová horečka, jež postihla na konci 19. století tento kraj. O první rozhlednu v těchto místech se zasloužil okrašlovací spolek pro město Frýdlant, který byl založen roku 1889. Ten cílevědomě zveleboval město a okolí a rozhlednu postavil roku 1890. Byla dřevěná, opláštěná a 14 m vysoká. Turisté ji mohli využívat společně s přilehlým jednoduchým pohostinstvím až do roku 1906. Tehdy musela být pro celkovou zchátralost stržena. Na její stavbě se významnou měrou podílel místní truhlář Josef Haupt, pozdější předseda spolku, jehož pamětní deska je umístěna na východní straně současné rozhledny. Ta byla otevřena jen rok po stržení věže předešlé. Za její stavbou stál opět okrašlovací spolek a 30. dubna 1907 přivítala první návštěvníky. Byla pojmuta způsobem velkorysejším a vystavěna stavebním materiálem trvanlivějším. 20 metrů vysoká věž z pálených cihel a žulových bloků sloužila k dalekým výhledům do roku 1945. Po druhé světové válce začala rozhledna chátrat, v padesátých letech pak byla uzavřena a přebudována na letecký maják. V roce 1979 byly všechny tyto zařízení přesunuty na nově vybudovaný stožár stojící vedle rozhledny, a ta se vrátila zpět TJ Frýdlant, která ji předala do užívání svému turistickému odboru. Ti věž důkladně opravili a po dlouhé době ji zpřístupnili návštěvníkům. V okolí vybudovali příjemný výletní areál U rozhledny. To bylo roku 1982. Svému původnímu účelu tak rozhledna u Frýdlantu v Čechách slouží i v současnosti. Když vystoupáte 115 schodů, naskytne se Vám výhled na Jizerské a Lužické hory a také na Ještědský hřbet.

Muzeum Šlapanice Sídlí ve starobylé budově někdejší šlapanické scholasterie. Během roku se v muzeu konají rozličné tematické i výtvarné výstavy - vždyť Šlapanice, jsou mimo jiné rodiště známého a také za hranicemi České republiky uznávaného malíře Aloise Kalvody. Šlapanice a jejich okolí jsou spojovány se známou bitvou "tří císařů", jež se odehrála v jejich blízkosti 2.prosince 1805. Budova scholasterie, v níž dnes sídlí muzeum, sloužila před bitvou jako štáb francouzského maršála Soulta, velitele IV. francouzského armádního sboru, který provedl rozhodující úder proti spojeneckému postavení. Po bitvě pak byla scholasterie využita jako lazaret pro francouzské raněné. Návštěvníci zde mohou spatřit i pamětní desku - mapu bitevních pozic - z Napoleonova velitelského stanoviště na nedalekém vrchu Žuráni. Ve vestibulu muzea je nově umístěn restaurovaný koněspřežný kočár vyrobený mezi lety 1890 - 1899 rakouskou firmou BRUNN-H-FISCHER. Jeho nákladné restaurování bylo s významným přispěním Jihomoravského kraje dokončeno na sklonku roku 2006. Mohyla míru Byl postaven na počest obětí Napoleonovy vítězné bitvy u Slavkova (2. 12. 1805) podle záměru kněze A. Slováka jako naplnění jeho myšlenky učinit z centra někdejšího bojiště pietní "místo světla", memento válek. Je dominantou i přirozeným středem chráněné památkové zóny Slavkovské bojiště. O státních a církevních svátcích a významných dnech a také po celý červenec a srpen je památník slavnostně osvětlen. V renovovaném muzejním objektu sousedícím s památníkem mohou návštěvníci shlédnout novou netradičně pojatou multimediální expozici „Bitva tří císařů. Slavkov / Austerlitz 1805“. V areálu památníku probíhá každoročně na přelomu listopadu a prosince pietní akt k uctění padlých jako vyvrcholení vzpomínkových akcí k výročí bitvy. Předklášteří PODHORÁCKÉ MUZEUM V době vrcholného středověku se ocitne návštěvník tohoto muzea, které sídlí v areálu cisterciáckého kláštera Porta coeli v podhůří Českomoravské vrchoviny. Šperkem, který korunuje vynikající dílo středověké sakrální architektury, je portál klášterního kostela. Zpřístupněnými prostorami jsou kostel, křížová chodba s rajskou zahradou a kapitulní síň. Prostory muzea zapůsobí na vnímavého návštěvníka kouzlem tradičního klasického muzejního prostředí, v jehož expozicích je dodnes patrné nadšení jeho zakladatelů a kde nelze přehlédnout patinu opravdovosti úsilí o zpřístupnění dědictví minulosti. Shlédnout tu lze mnohé sbírkové předměty, sloužící kdysi rozmanitým účelům. Dnes jsou obohacením poznání života v minulosti a potěchou smyslů člověka přítomnosti. Na podzim roku 1998 byla stávající paleontologická a mineralogická expozice doplněna o regionální část s názvem MINERÁLY NA TIŠNOVSKU, v roce 1999 byla otevřena stálá expozice MĚŠŤANSKÝ OBYTNÝ INTERIÉR Z PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ (do 31. března 2009 mimo provoz). V září 2004 byla otevřena dosud poslední stálá expozice pod názvem DĚJINY A SOUČASNOST KLÁŠTERA PORTA COELI. Kolekci muzejních expozic doplňuje lapidárium kamenných fragmentů umístěné v jednom křídle klášterní křížové chodby. Ivančice MUZEUM V IVANČICÍCH Je jedním z nejstarších moravských muzeí - bylo otevřeno v roce 1894. Muzeum vyniká bohatostí a rozmanitostí sbírek. Výstavy se konají v galerii Památníku Alfonse Muchy, Palackého nám. 9. Rajhrad PAMÁTNÍK PÍSEMNICTVÍ NA MORAVĚ Otevřen pro veřejnost v prostorách benediktinského kláštera v Rajhradě 1. července 2005. Návštěvníkům Památník nabízí stálou expozici zahrnující nejvýznačnější osobnosti literatury na Moravě od 9. do 20. století, temporární výstavy a prohlídku interiéru restaurované historické benediktinské knihovny s osmnácti tisíci knihami. (Celkem čítá fond knihovny na 65 000 svazků.) Odborné badatelské veřejnosti je od poloviny roku 2006 zpřístupněna historická knihovna, Knihovna Benediktinského opatství Rajhrad a Knihovna Muzea Brněnska, které spravuje Památník písemnictví na Moravě. Otevírací dobu, Vsupné, aktuality a kalendář akcí nalazente zde!  

Pamětní deska obětem německé okupace na Hlavním nádraží. Deska je umístěna u příchodu od vlaků do hlavní budovy nádraží.

Kostel sv. Jakuba Většího stojí ve staré části Sokolova mezi Starým a Růžovým náměstím. Poprvé je doložen k roku 1290, jeho podoba, ale není známa. V roce 1632 vyhořel při dobývání města Sasy. V letech 1632-1637 byl vystavěn nový kostel v renesančním slohu. Ten později nahradila barokní úprava v letech 1671-1681. V roce 1873 byla při požáru poškozena věž, následně nouzově zakryta a v roce 1880 opatřena novou bání. Kostel sv. Jakuba Většího je jednolodní, s předsunutou věží a presbytářem, který je uvnitř polygonální, vně oblý. Vchod je opatřen dochovaným barokním portálem z roku 1684. Strop lodi je klenutý a plochý, v presbytáři vidíme křížovou klenbu s lunetami, ve vstupní síni renesanční hřebínkovou klenbu. Na klenbě v kostele se nachází renesanční štuková výzdoba. Po obou stranách lodi jsou panské oratoře. Hlavní oltář pochází z roku 1756 od Jana Pavla Seydla, dva postranní oltáře sem byly převezeny v roce 1786 ze zrušeného servitského kostela sv. Michala v Praze. Dále můžeme vidět pískovcovou křtitelnici (1679), kazatelnu (2. pol. 18. století), původní barokní lavice a další barokní vybavení.