Jezdecká socha Jana Žižka z Trocnova, husitského vojevůdce, je dílem B. Kafky. Model byl zhotoven již v roce 1941. Odlita však mohla být až pro osvobození Československa od německých okupantů. Stalo se tak rok po té, v roce 1946. Socha je umístěna před Národním památníkem na Vítkově, kam byla osazena v roce 1956. Podle dokumentace UNESCO se jedná o největší bronzovou sochu na světě. Celková výška pomníku, včetně podstavce, je 22 m. Výška plastiky je 9 m. Délka koně je 9,6 m. Celková váha je 16,5 tuny. Pro zajímavost, ruka postavy váží 195 kg, hlava 105 kg a meč 110 kg. Plastika se skládá 39 bronzových dílů, které byly na Vítkov převezeny samostatně a svařeny až zde. Velikost a umístění sochy ji předurčily k tomu, aby se stala jednou z dominant Prahy. Je viditelná z mnoha jejích lokalit. Vrch Vítkova je pro umístění sochy přímo symbolický. Právě tady se odehrála jedna z prvních bitev tohoto vojevůdce v čele husitských vojsk. Porazil zde mnohonásobně silnější vojsko Zikmunda.

Rozhledna na Děčínském Sněžníku (723 m), který leží 8 km severozápadně od Děčína, je dobou svého vzniku 1864 jedna z nejstarších a zároveň také jedna z nejkrásnějších u nás. Rozhledna na stolové hoře Přitom původně, stavba neměla ani rozhlednou být, ale jen věží pro přesná geografická měření. To zde společně prováděly dokonce tři státy - Rakousko-Uhersko, Prusko a Sasko. Na jejich přání ji postavil majitel děčínského panství hrabě František Thun. Ten nechal na Sněžníku, který je mimochodem nejvyšší a největší stolovou horou na našem území, vybudovat honosnou kamennou věž, podle návrhu drážďanského architekta Hänela. Vyšel tak vstříc zeměměřičům i turistům, protože věž byla nejen funkční, ale také velmi krásná. Byla ozdobena pseudogotickými prvky, které jsou na okenních římsách, cimbuří a lomených okenních obloukách. Svému původnímu účelu sloužila jen krátce a tak logicky po zeměměřičích přišli turisté. Zájem návštěvníků byl dokonce tak velký, že rok po otevření bylo pro ně postaveno občerstvení. Lákal je pohled na romantickou krajinu údolí Labe, České středohoří a Lužické hory, který jim nabízela 33 metrů vysoká věž. Do historie se zapsala také tím, že zde bylo jako na prvním místě na našem zachyceno televizní vysílání. Byl to signál z Berlínského vysílače a přenos z Berlínských olympijských her. I přes pokračující oblibu začala rozhledna ve druhé polovině 20.století chátrat. Poničily ji vandalové a restaurace musela být dokonce stržena. To hrozilo i rozhledně. Zachránila ji až rekonstrukce v roce 1992, kdy byla zpevněna za pomocí ocelových vyztuží uvnitř zdí. Je otevřena denně během letní sezóny.   Výhled sever: německé stolové hory Konigstein či Lillienstein, v dáli Drážďany východ: Děčín, Labské Pískovce, Lužické hory, Jizerské hory jih: České středohoří a Milešovka západ: Krušné hory   Popis cesty   Autem - příjezd Děčína do Libouchce zde odbočit doprava v Jílovém v místě, kde odbočuje i zelená značka. Po asfaltce  dojet až do obce Sněžník, kde zaparkovat auto u zastávky autobusu v místě, kde odbočuje doprava červená značka. Po ní zbylý kilometr a půl dojít pěšky. Vlakem - do Jílového vlak nejezdí, takže vystoupit  na zastávce Děčín-hlavní nádraží. Odtud vede až k rozhledně červeně značená turistická trasa. Pěkná 10 km procházka.  

Poutní místo Maria Rast am Stein neboli také P.Marie odpočívající na kameni se nachází 1,5 km jihozápadně od Vyššího Brodu, odkud sem vede značená cesta. Podle legendy se na zdejším místě na počátku 16. století zjevovala na kameni sedící Panna Marie s Ježíškem. V roce 1887 zde byla vybudována nad velkým posvátným kamenem kaplička pro cca 8 osob. Zakrátko nechal vyšebrodský opat Leopold Wackarz vedle kapličky postavi malý poutní kostelík v pseudorománském slohu. Slavnostní vysvěcení proběhlo 15.8.1888 za účasti více než 2.000 poutníků. V roce 1898 byla ke kostelíku vybudována křížová cesta se 14 kapličkami, výjevy na nich byly zhotoveny z litiny. Křížová cesta pak byla zakončena Božím hrobem. Již osm let předtím v roce 1890 byla původní malá kaplička nahrazena novou zděnou kaplí s výklenkem nad kamenem, kde byla umístěna soška Panny Marie Sněžné v životní velikosti. Posléze se sem konaly pravidelně poutě a procesí. Místo bylo opravdu velmi hojně navštěvováno, neboť pod kaplí se nacházel hostinec Alexe Peckla, který zde čepoval klášterní pivo. V době komunistického režimu zdejší místo chátralo, obnovy se dočkalo v 90. let 20. století. Dnes zde najdeme křížovou cestu vedoucí z Vyššího Brodu zakončenou Božím hrobem, kapli a vedle stojící obrazárnu, kamennou kazatelnu pod širým nebem a kousek pod kaplí se nacházejí již jen zbytky obvodových bývalého hostince.

Městská část Praha - Libuš je součástí správního obvodu Praha 12.