Zřícenina kostela sv. Jakuba se nachází poblíž silnice v blízkosti obce Jindřichovice pod Smrkem. První zmínky o kostele jsou z roku 1340. V březnu roku 1431 byl kostel vypálen a pobořen husity. Zvony byly později použity při stavbě nové kaple. Materiál ze zbořeniště byl používán na stavbu silnice. V roce 1999 byl proveden archeologický průzkum a celková oprava torza kostela. V místech zříceniny kostela stávaly kdysi staré Jindřichovice. Vypráví se, že pod zříceninou je ukrytý chrámový poklad, který byl ukryt před husity. K tomu se váže i legenda podle níž se za měsíčních nocí ve zřícenině kostela zjevuje duch zabitého poustevníka, který zde kdysi žil a byl zabit zločinnými hledači pokladů. Často ho prý viděli sedět na kameni vypadlém z kostelní zdi.

Zříceniny gotického hradu Michalovice stojí na strmém ostrohu, jehož svahy spadají k Jizeře, na Mladoboleslavsku. Hrad byl součástí obranného systému, které na svém panství, sahající od Mladé Boleslavi k Železnému Brodu, vybudovala jedna z větví Markvarticů. Historie hradu Za to, že část rodu mohla spravovat tak velké panství, vděčila svému předkovi Markvartovi. Právě tohoto lužického válečníka přijal do svých služeb český král Vladislav a postoupil mu veškerou, svobodnými českými národy dosud neobsazenou půdu Boleslavska. Hrad byl založen patrně na počátku poslední čtvrti 13. století. Prvním známým majitelem byl Jan z Michalovic. Páni z Michalovic patřili mezi přední české šlechtické rody a četní jeho příslušníci zastávali důležité funkce při panovníkově dvoře. Jan z Michalovic patřil k oblíbencům krále Václava II. (1278-1305) a proslul jako úspěšný účastník rytířských turnajů. Jeho rod držel hrad až do roku 1468. Tehdy poslední mužský člen rodu Jindřich, věrný spojenec krále Jiřího z Poděbrad, padl v bitvě u Turnova a jeho rod tak vymřel po meči. Sňatkem Jindřichovy sestry Magdaleny s Janem z Cimburka a Tovačova připadly Michalovice tomuto slavnému rodu. Tovačovští však na Michalovicích vůbec nesídlili, hrad postupně podléhal zkáze a v r. 1513 se již o něm píše jako o pustém. V 19. století byla podkopána jeho věž, v důsledku tohoto se šikmo roztrhla a její horní části se vcelku sesuly o patro níž. V této šikmé poloze zůstaly dochovány. Kousek od hradu Michalovice se nachází stejnojmenná osada s kostelem sv. Michala, jehož románské základy svědčí o tom, že byl postaven, zřejmě ještě před hradem. Dispozice hradu Dispozice hradu byla dvojdílná. Zástavbu předhradí, kde se dodnes dochovalo pouze několik fragmentů zdiva, blíže neznáme. Po mostě přes druhý příkop se přes malý parkán vcházelo do jeho vnějšího opevnění, které v podobě širokého parkánu obíhalo obě boční a zadní stranu jádra. V severozápadním nároží z jeho obrysu vystupovala druhá čtverhranná, zřejmě studniční věž. Ve vnějším ohrazení dnes nejsou patrny žádné zbytky zástavby. Vnitřní část jádra měla lichoběžný obrys. Vévodila jí zmíněná okrouhlá věž Putna s interiéry zaklenutými kopulí. Na věž se vystoupit točitými schody a z jejího vrcholu je pěkná vyhlídka. Schodiště v síle zdi spojovalo prvé a druhé patro. Jižní a východní stranu zaujal palác ve tvaru písmene L s větším počtem místností. Nejlépe se z něho dochovala jižní vnější stěna, napovídající, že dosahoval výše dvou pater, a obsahující i zbytky několika prevétů. V nedaleké Mladé Boleslavi můžete také navštívit bývalý klášter minoritů, hrad Mladá Boleslav, muzeum Mladoboleslavska a rozhodně Škoda Auto Muzeum. Pokud se budete chtít zdržet déle, určitě si vyberete ubytování přímo v Mladé Boleslavi.

Autorem je, stejně jako protější sochy sv. Mikuláše Tolentínského, Jeroným Kohl. Společné mají i rok vytvoření (1708) a také své mecenáše, kterými byli augustiniáni, jejichž znak je na podstavci. Sv. Augustin se narodil r. 354 v dnešním Alžírsku, od mládí se lehce učil, ale rád se také bavil. Až pod vlivem biskupa Ambrože a jeho ohnivých kázání přistoupil ke křesťanství, r. 396 byl sám zvolen biskupem. Sepsal pravidla řeholního života, z nichž později vycházelo mnoho dalších církevních řádů. Je největším teologem křesťanství prvých staletí. Jako církevní učitel je patronem teologů a také tiskařů. Zde je znázorněn na prostém podstavci v biskupském rouchu. Pod pravou nohou má knihu jako znamení ponížení kacířů, v pravé ruce drží hořící srdce - tak hoří plamen lásky v jeho duši k jedinému Pánu. U světcovy levé nohy je postava andílka s mušlí. Na podstavci je nápis: DOCTORVM PRINCIPI - Knížeti učitelů církevních. Originál je umístěn v Gorlici na Vyšehradě. Nynější dílo je z roku 1971 od Duška, Velínského, Sopra a Hampla.

Renesanční zámek Jilemnice se nachází ve stejnojmenné obci v západních Krkonoších, okres Semily, kraj Liberecký. Od tvrzi k zámku Na místě dnešního Jilemnického zámku stávala původně valdštejnská tvrz. První zmínka o tvrzi je z roku 1492, předpokládá se ale, že vznikla již ve 14. století. V 16. století byl na místě tvrze vybudován Jilemnický zámek pány Křinecskými z Ronova. Později zámek zdědili páni Harantové z Polžic a Bezdružic. V roce 1701 jej koupil rod Harrachů, který ho v letech 1714 – 1895 přestavěl do dnešní podoby. Rod vlastnil panství až do 2. světové války, kdy bylo zestátněno. Dnes je zámek v majetku státu. Podoba zámku Původní renesanční jádro dnešního jilemnického zámku mělo půdorys písmene „L“ se štíhlou šestibokou věží na severozápadě a se dvěma arkádami na východní straně, které byly později zazděny. Zámek byl v minulosti větší než dnes. Patřili k němu dvě kuchyně se spíží, dvanáct komor, jedenáct obytných místností a kanceláří, tři sklepy v přízemí, čtyři sklepy v podzemí, pekárna, prádelna a konírna pro dvacet koní s komorou pro krmivo. Krkonošské muzeum na zámku Na počátku 18. století přestal zámek být trvalým sídlem majitelů. Po válce se na zámku střídali různé instituce, roku 1953 sem přesídlilo i Krkonošské muzeum, které zde sídlí dodnes. Toto muzeum se může pochlubit třemi originálními expozicemi. Expozicí z počátků českého lyžování, expozicí historicko-etnografickou, jejíž součástí je neopomenutelný Metelkův ozvučený betlém z let 1883 – 1913 a Kavánovou galerií, kde si můžeme prohlídnout díla z konce 19. a počátku 20. století. Interiéry zámku V interiéru zámku se nám dochovaly různé typy klenby. V západní části sídla se nachází křížové klenby a v patře klenba hvězdová. V místnostech byly rozsáhlé sbírky porcelánu (loketský, drážďanský, vídeňský, míšeňský) a skleněné servisy. Nábytek byl barokní, empírový ale i z dob romantismu. Významné jsou i sbírky grafiky a map, obzvláště Grauparova mapa z roku 1765. Další cenností byly sbírky zbraní a loveckých trofejí. Zámecký park Již v 16. století se zrodil základ zámeckého parku. Kryštof Bohumír Harant se zasloužil v polovině 17. století o rozšíření zahrady o vzácné rostliny, keře a stromy. Byly zde umístěny i dva nákladné vodotrysky. Pak o 25 let později se zde nachází i okrasní zahrada, obehnaná zdí, tvarované buxusové stěny, dva letohrádky, herna, dřevěná komora pro koroptve a sluneční hodiny, taky zahradnický domek, ovocná a zelinářská zahrada. Můžeme zde vidět nejstarší jilemnický strom – 250 let starou lípu. Po válce park velmi zpustl. Zajímavostí zámku je určitě největší soubor cechovních štítů v České republice a nejjemnější lněná příze na světě. V blízkosti sídla se nachází vzácný soubor lidové roubené architektury Zvědavá ulička z let 1788-89. Tipy na výlet V nedalekém Vrchlabí je k vidění Vrchlabský klášter, Krkonošské muzeum, zámek Horní Branná, tři historiecké domky s expozicemi nebo radnice. Nedaleko odsud můžete vystoupit na rozhlednu Žalý nebo prolyžovat celý den v Ski areálu Herlíkovice a Bubákov. Ubytovat se můžete v Jilemnici nebo ve Vrchlabí.