Alšovo nábřeží lemuje pravý břeh Vltavy mezi Platnéřskou ulicí a ulicí Na rejdišti. Jeho délka je cca 380 m. Nábřeží leží v místě, kudy vedla komunikace k brodu a dále na Pražský hrad. Nábřeží nese pojmenování po českém malíři Mikoláši Alšovi. Koncem 19. století zde sídlila malířská akademie, dnešní Vysoká škola umělecko průmyslová. V letech 1870 – 1878 se nazývalo Dolní nábřeží a v letech 1878 – 1919 nábřeží korunního prince Rudolfa. Jižní část nábřeží byla koncem 20. století upravena a je průchozí do Platnéřské ulice.

Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1982. Má rozlohu 4.2 ha a rozkládá se na katastru Troja. V různorodém geologickém podkladu se vyskytují říční písky, břidlice, štěrkopísky a spraše na kterých vegetují teplomilné křoviny. Pískomilná flóra je zde zastoupena pavincem horským, mateřídouškou úzkolistou, či smělkem sivým.

Kostel sv. Václava se nachází na kopci ve východní části obce Mikulovice a tvoří tak její výraznou dominantu. Původní kostel sv. Václava zde stál již před rokem 1384, kdy máme první doklad o zdejší obci. Na konci třicetileté války byl však tento kostel vypálen švédskými vojsky. Stavba značně utrpěla a musela být několikrát rekonstruována. Ovšem její stav byl v 18. století natolik nevyhovující, že bylo rozhodnuto o vystavění nového kostela na místě starší stavby. Základní kámen byl položen 25.8.1768 a stavba byla dokončena v roce 1769. V presbytáři se nachází cenná fresková výmalba od Josefa a Václava Kramolínů z roku 1790. Nejstarší památkou interiéru je cínová křtitelnice z roku 1487, která byla součástí výbavy původního kostelíka.  Ke kostelu patřila též dřevěná fara a dům zvaný „Poušť“či „Prosík“, kde bývala před rokem 1760 první mikulovická jednotřídka. V kostelní věži se nachází pět zvonů, z nichž nejstarší jsou zvon „Poledník“ z roku 1519 a „Velký zvon“ pocházející z roku 1558. Kolem kostela se rozprostírá „starý“ hřbitov, v jehož rozích jsou postaveny menší zvoničky.  Na zdejším hřbitově je v rodinné hrobce pochována rodina vnuka Boženy Němcové, Karla Němce. Kostel je přístupný v době pravidelných bohoslužeb v neděli od 10:30hod.

V této středočeské vesnici, ležící blízko Berouna, v atraktivním prostředí Českého krasu, najdeme bývalý klášter benediktinů u kostela sv. Jana Křtitele pod Skalou. Roku 1205 potvrdil Přemysl Otakar I., že kaple sv. Jana Křtitele v jeskyni, patří benediktinům z kláštera na Ostrově u Davle. Těm ji daroval Břetislav I. S počátky kaple souvisí několik legend, v nichž vystupuje sv. Ivan, poustevník chorvatského původu, který žil v době prvních Přemyslovců. Kdy u kaple vzniklo proboštství ostrovského kláštera není přesně známo. Proboštství ve Sv. Janu bylo stejně jako domovský klášter na Ostrově zničeno během husitských válek. Ze škod se ovšem vzpamatovalo dříve a dočasně se sem uchýlili benediktini z ostrovského kláštera. Ti se odtud snažili marně celé století o obnovu svého mateřského kláštera. Roku 1517 se tak natrvalo přemístili do Sv. Jana pod Skalou. Klášteru se ovšem moc nedařilo a finančně strádal. Vše se změnilo roku 1583 za opata Víta Hifftla, kdy byly objeveny ostatky sv. Ivana ve starém kostele. Díky tomu neobyčejně stoupla proslulost celého místa a začaly se konat velké poutě k hrobu sv. Ivana. Dobu vzestupu na několik let přerušila třicetiletá válka, během níž byl klášter vydrancován Švédy a mniši se uchýlili do Plzně. Po skončení války se začal stavět nový konvent a také byl vybudován nový kostel sv. Jana Křtitele a sv. Ivana Poustevníka, v němž byly uloženy světcovy ostatky. Přestavba areálu byla dokončena významným architektem té doby K.I. Dientzehoferem, který postavil kolem roku 1730 novou prelaturu. Mniši se z nových prostor ovšem dlouho netěšili. I klášter ve Sv. Janu neušel zrušení během osvícenských reforem Josefa II. a byl roku 1785 uzavřen. Jeho další využití bylo nejprve hospodářské, kdy zde byla zřízena továrna na výrobu textilu a na počátku 20. století byl klášter přeměněn na lázně. Po krátké epizodě, kdy byl objekt prodán kongregaci bratří křesťanských škol, kteří zde založili učitelský ústav, byl areál od roku 1950 využíván ministerstvem vnitra. Po revoluci v roce 1989 byl klášter v restituci vrácen a byla zde zřízena Vyšší odborná škola pedagogická. Neobvyklý klášterní komplex, jehož některé části jsou vyhloubeny do skály, má čtyřkřídlý konvent. Kostel, který si zachoval svoji barokní podobu je jednolodní podélná stavba. Na jeho jižní straně je vchod do jeskynního kostela P. Marie. Na místě legendárního setkání sv. Ivana se sv. Janem Křtitelem byla postavena kaple sv. Kříže. Návštěvníci si také mohou prohlédnout travertinovou jeskyni sv. Ivana s jeho lůžkem, na kterém jsou stopy poustevníkovy krve a původní místo jeho hrobu. Zdejší travertinová jeskyně je největší svého druhu ve střední Evropě. Ve studánce sv. Ivana, kde je voda léčivých účinků, jež obsahuje vápenato-hořečnaté soli, nezamrzá ani při velkých mrazech.