Největší lázeňské moravské město Luhačovice, leží v podhůří Vizovických vrchů, 20 km jihovýchodně od Zlína. Lázně zasazené do půvabného údolí potoka Šťavnice při přírodních jsou nejvíce navštěvované lázně Moravy. Sirný pramen a 17 druhů přírodních minerálních vod se užívá k léčbě pacientů s nemocemi dýchacího a zažívacího ústrojí, s poruchami látkové výměny a poruchami pohybového ústrojí. Každoročně do Luhačovic přijedou tisíce hostů, které přiláká 300 let dlouhá lázeňská tradice, krásná architektura lázeňských domů od Dušana Jurkoviče, příjemné prostředí plné zeleně a proslulé prameny  Vincentka, Ottovka a Aloiska. Luhačovice nabízí široké možnosti pro aktivní odpočinek. V létě se lze koupat v přehradě, případně podnikat pěší či cyklistické výlety po okolí.  Každoročně se zde konají kulturní akce jako např. hudební festival Janáček a Luhačovice, přehlídka komorních divadel - Divadelní Luhačovice nebo Mezinárodní festival dětských folklorních souborů. Historie   První zmínka o této lokalitě je z roku 1412. Věhlas zdejších pramenů rychle rostl. Samotná lázeňská tradice je delší než 250 let. Zdejší panství získal po Liechtensteinech uherský šlechtický rod Serenyiů. Ti panství vlastnili až do roku 1902. Majitelé panství nechali prameny upravit. Byly u nich postaveny koncem 17. století dva mlýny, které zároveň sloužily jako ubytování lázeňských hostů. Roku 1736 si Serényiové postavili v Luhačovicích zámek. Důležitým mezníkem byl rok 1777 a kniha od vídeňského chemika profesora J.N.Crantze. Ten označil luhačovická zřídla pro zdraví velmi prospěšná. Za rok založení lázní Luhačovice lze považovat rok 1789. Tehdy hrabě Vincenc Serényi nechal u zřídel postavit dřevěné kabinové koupelny a hostinec s pokoji pro hosty. Roku 1850 byla postavena Vincentova kolonáda  a stáčírna. Další budovy a kolonády brzy následovaly. Prameny se začaly nazývat podle mužských křestních jmen rodu Serényi. Poslední členové rodu na konci 19. století začali o lázně postupně ztrácet zájem. To se projevilo na úpadku a poklesu návštěvnosti. Zlomem byl až rok 1902. Tehdy byla založena akciová společnost, která lázně od rodu Serényi  odkoupila a přizvala do Luhačovic proslulého architekta Dušana Jurkoviče. Jurkovič pojal Luhačovice v duchu secese, modernismu a moravské lidové tradice. Postavil celou řadu lázeňských budov – Jurkovičův dům, Vodoléčebný ústav, lázeňskou plovárnu se slunečními lázněmi a Slováckou búdu. Rozvoji lázní také neobyčejně pomohla železnice, která byla do města zavedena roku 1905. Velký rozvoj lázní trval do vypuknutí první světové války  a je spojen zejména s osobou Františka Veselého, ředitele společnosti. Luhačovice prosluli zejména léčbou horních a dolních cest dýchacích, při níž byly inhalovány místní prameny. O lázních     Přírodní léčivé zdroje: Sirný pramen a 17 druhů přírodních minerálních vod Indikace: nemoci a poruchy dýchacího a trávicího ústrojí, nemoci poruchy látkové výměny (cukrovka, obezita), poruchy pohybového aparátu, oběhového ústrojí a onkologická onemocnění Léčebné procedury: komplexní lázeňská léčba, pitná kůra (Vincentka, Aloiska, Ottovka), koupele, inhalace, regenerační, rehabilitační a relaxační pobyty, slatinné obklady, kloktání, masáže, obklady, plynové injekce Lázeňské objekty: lázeňské hotely: Vila alpská růže, Jurkovičův dům, Palace, Dům Bedřicha Smetany, Vila Chaloupka, Jestřabí, Morava, Alexandria, Společenský dům Penziony: Myslivna, Riviera, Rodina, Póla, Vepřek, Jalta, Dagmar, Taťána, Plzeň Volný čas: centrum, kryté bazény, sauna, solárium, fitness centra, tenisové kurty, sportovní hřiště, minigolf, kuželky, půjčovna sportovních potřeb, bowling, koupání na přehradě, rybaření, pěší turistika, cyklistika, vyhlídkové lety Slavní hosté: Leoš Janáček, T.G.Masaryk, František Kožík Kontakt: Lázně Luhačovice, a.s., Lázeňské náměstí 436, 763 26 Luhačovice, +420 577 682 111, info@lazneluhacovice.cz, www.lazneluhacovice.cz

Hrad Mírov, okres Šumperk

Na vrcholku zalesněného návrší, východně od obce Střezivojice se nachází jedna z nejkrásnějších přírodních památek této oblasti. Povrch pískovcového skaliska, který je 16 m dlouhé, 6 metrů široké a místy dosahující 13 metrové výšky je hustě protkáno železitými inkrustacemi roztodivných tvarů, které připomínají květy, tzv. kamenné růže. K přírodní památce nevede turistická značka. Nejlépe se hledá v zimním období. Uprostřed vsi je potřeba odbočit z hlavní silnice na vedlejší jež končí na východním okraji obce. Odtud pak po polní cestě nejprve rovně a pak vlevo k zarostlé vyvýšenině, na jejímž vrcholu se nachází tato přírodní památka, jež byla za památku vyhlášena v roce 1979.

Západně od obce Chotěbudice nalezneme zříceninu kostela sv. Štěpána ze 70. let 13. století. Zřícenina kdysi farního kostela je jediným pozůstatkem obce Mladějov, která se zde v minulosti rozkládala. Její zánik přišel s husitskými válkami, tehdy obec zničila křižácká vojska. Jediné co zůstalo ušetřeno byl kostel sv. Štěpána. V době baroka byl již farní kostel přestavěn, přesto si ponechal svůj gotický vzhled i dispozici. V současné době kostel nemá střechu, přesto jeho obvodové zdi dosahují své původní výše. Stavba má zajímavý půdorys, obvodové zdi tvoří elipsu, závěr presbytáře je polygonální. V lodi i kněžišti se v obvodovém zdivu zachovala úzká gotická okénka s ostěním, tvořeného červeným pískovcem. Areál kostela je volně přístupný, kolem něj se rozkládá malinkatý hřbitov (snad ještě funkční). Vede sem trochu zarostlá cesta mezi poli lemovaná stromy, vybíhající ze západního okraje Chotěbudic. Z obce je to sem ke kostelu zhruba kilometr.