Černá věž z neomítnutého zdiva je jediným pozůstatkem krušnohorského hradu Nejdek, který je obklopen mnoha tajemstvími a nezodpovězenými otázkami. Ty se týkají především jeho počátků a osoby zakladatele. Historie hradu Hrad vystavěný na úzké a strmé žulové ostrožně nad ohybem řeky Rolavy postavil v průběhu první poloviny 13. století zřejmě český král. Jestli to byl Přemysl Otakar I. s určitostí tvrdit nemůžeme. Hrad vznikl jako strážní při neklidné hranici s Chebskem. Právě blízkost štaufského Chebska je asi důvodem neobvyklého a náročného zděného provedení se čtyřhrannou věží. Tento typ staveb totiž nebyl na českém území vůbec obvyklý. První písemná zpráva je až z roku 1300. Tehdy byl Nejdek v držení Konráda Plicka, jenž ho vlastnil do roku 1341. Roku 1446 získal hrad i městečko v podhradí s cínovými doly Matyáš Šlik. V držení Šliků zůstalo nejdecké panství až do roku 1602. Tehdy byl už starý hrad neobýván, neboť Šlikové si postavili na jižním okraji města renesanční zámek. Na jeho stavbu byl starý hrad zřejmě rozebrán, ovšem kromě dochované Černé věže. Tu zachránila skutečnost, že byla přestavěna na zvonici farního kostela. Jen pro úplnost dodejme, že po rodu Šliků se nakrátko stal majitelem panství Bedřich Colona z Felsu a v roce 1623 získal Nejdek Heřman Černín z Chudenic. Zámek byl zbořen při stavbě pseudohistorického zámečku továrníka Königswartera koncem 19. století. Dispozice hradu Hrad Nejdek byl nevelký. Jeho přední část chránil do skály vylámaný šíjový příkop. Za druhým příkopem se v čele hradu vypíná Černá věž, jež má nepravidelný, lichoběžný půdorys. V 19. století byla věž snížena, opatřena ochozem a jehlancovou střechou. Ve stísněném prostoru za věží stávala nejspíše obytná budova, ze které se do dnešních dnů dochovaly již jen rozvaliny. Budova byla vsekána jednou svou částí do skalního podloží. Nejvýraznější dochovaný pozůstatek je příčná zeď vystavěná z velkých kvádrů a opatřená střílnovým okénkem. Tipy na výlet Přímo v Nejdku najdete Národopisné muzeum. U obce Pernik můžete vystoupit na vrchol Dračí skály, u Abertam zase na rozhlednu Plešivec. U obce Šindelová se nachází přírodní památka kamenný hřib, zbytky vysoké pece nebo zámek Favorit. Ubytování najdete přímo v Nejdku.

Další z mnoha věží, které vznikly díky mobilním operátorům, najdeme v okrese Tachov, v okolí Bernartic. Perličkou je, že tato rozhledna nese zařízení všech tří mobilních operátorů, i když na počátku stavby byla společnost Eurotel.  Věž stojí na kótě zvané V Březinkách (576 m), ale ne na nejvyšším místě. Stavba byla zahájena v roce 2001 a na podzim 2002 proběhla kolaudace. První návštěvníci stoupali po jejích 178 točitých schodech 3. května 2003. Celková výška věže činí 48,5 metrů, vyhlídka je ve výšce 33,5 metrů a spatříme z ní přilehlou část Šumavy a Českého lesa. Další zajímavostí je, že identické stavby stojí na Kozlovském kopci u České Třebové, či na Tobiášově vrchu u Jesenice. Věž je během turistické sezóny volně přístupná.

Betlémská kaple byla postavena v letech 1391 – 1394 díky okruhu posluchačů Milíče z Kroměříže. Významný podíl na jejím založení měli také královský dvořan Hanuš z Mühleimu a staroměstský konšel Kříž, který pro stavbu věnoval svou zahradu se sladovnou, která byla přestavěna na dům pro kazatele. Pro stavbu kaple byla využita i část veřejného prostranství se studnou, která se dochovala v kapli a část hřbitovního pozemku, který náležel k bývalému farnímu kostelu sv. Filipa a Jakuba. Pozůstatky kostela z 12. století byly objeveny při archeologickém průzkumu. Pozůstatky hřbitova připomínají do dnes patníky na chodníku před kaplí. Místo, na kterém kaple stojí, se nazývalo Skalsko. Betlémská kaple je nejvíce spojena s působením mistra Jana Husa, který byl za svá učení v roce 1415 upálen v Kostnici. Ten zde kázal v letech 1402 – 1413. Díky jeho kázání, kde kritizoval nespravedlivé poměry, se kaple stala centrem reformního hnutí. Po Husovi, v letech 1414 – 1429 v kapli kázal jeho přítel M. Jakoubek ze Stříbra. V roce 1421 se na kázáních podílel i německý reformátor Tomáš Münzer. V letech 1609 – 1620 patřila kaple jednotě bratrské. V roce 1661 ji zakoupili jezuité a upravili ji na katolický kostelík. Po zrušení jezuitského řádu byla kaple uzavřena a v roce 1786 zbořena. Zrušen byl i přilehlý hřbitov. Z kaple se zachovala pouze sakristie v severovýchodní části a byt správce, kde bydlel i Jan Hus. V letech 1802 – 1804 byla bývalá sakristie připojena k obytným domům. K obnově Betlémské kaple do dnešní podoby došlo až v roce 1950 a to díky iniciativě tehdejšího ministra Gottwaldovy vlády Zdeňka Nejedlého. Podařilo se obnovit a zachovat jeden z významných monumentů českých dějin.  Základní kámen byl položen za účasti pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Ten také ke dni 27.7.1391 vydal zakládací listinu. Kaple měla sloužit výhradně kázáním v českém jazyce a v dobách své největší slávy pojala až 3.000 věřících. Prvním kazatelem se stal Jan Protiva z Nové Vsi. Nejslavnějším kazatelem v historii kaple byl mistr Jan Hus tady kázal i sedmkrát denně, což byl slušný řečnický výkon. Jak vidno při Betlémské kapli, v prostoru dnešního náměstí býval i malý, plnou zdí ohrazený hřbitov s vjezdem. V jeho jihozápadním rohu byla jednopatrová zvonice, zcela jistě se zvonem umíráčkem. Hřbitov byl zrušen v roce 1786 a dnes jeho někdejší půdorys zhruba naznačují sloupky a zádlažba před obnovenou kaplí. Po smrti Jana Husa a následné husitské válce se kaple již ke své někdejší slávě nepozvedla. Koncem 18. století dokonce hrozilo její zřícení, a tak musela být stržena. Naštěstí značná část původního zdiva zůstala zachována v hmotě domu čp. 255, který byl vystavěn na jejím místě. Betlémská kaple byla s použitím původního zdiva a podle starých plánů a dobových ilustrací obnovena až v 50. letech 20. století, včetně domu kazatelů a se světnicí, kde pobýval Mistr Jan Hus.

Ústecký kraj je na rozhledny nesmírně bohatý. Kromě mohutných věží z kamene jsou zde k vidění stavby mnohem a mnohem skromnější. Mezi takové můžeme zařadit městskou vyhlídku v Benešově nad Ploučnicí. I přes své menší rozměry je to ovšem velmi zajímavá stavba. Rozhledničku či chcete-li raději vyhlídkový altánek, nechal vybudovat benešovský Spolek pro pozdvižení cizineckého ruchu. Jako místo byla vybrána stráň v lese na levém břehu Ploučnice. Odtud byl pěkný výhled na podstatnou část Benešova nad Ploučnicí. Rozhledna, která byla slavnostně otevřena 8. června 1902 a dostala jméno Ploučnická vyhlídka, je patrovým altánem, čtvercového půdorysu. K rozhlížení nabízí nejen krytý prostor zděného altánu, ale také plošinu v prvním patře, dostupnou po železném žebříku. Stavba, jež měří 10 metrů, je volně přístupná. V roce 1994 byla rekonstruována.