Zdymadlo Smíchov tvoří plavební komory Smíchov a Mánes, Štítkovský a Staroměstský jez a plavební kanály. Současnou podobu nabylo v letech 1911 – 1922. Slouží u umožnění splavnosti Vltavy v tomto úseku.

Centrum města obepínal pás hradeb zbudovaný již ve 13. století. Ve své vrcholné době ho tvořil dvojitý pás hradeb s parkánem. Hlavní hradební pás byl zpevněn okrouhlými věžemi v rozestupu 15-20 m. Vstup do města umožňovaly dvě brány (Horní a Dolní) a dvě branky (Pardubská fortna a Tmavá fortna neboli „Myší díra). Do dnešní doby se z městského opevnění dochovaly pozůstatky zdí při ulici Lázeňská, za budvou okrasního soudu a na jihozápadním a jižním okraji centra nad mlýnským náhonem. Dále pak bašta „Prachárna“ stojící v hradbách severovýchodně od Resslerova náměstí nedaleko budovy okresního soudu a obě fortny (Pardubská a Tmavá). Obě brány se bohužel nedochovaly. Bašta „Prachárna“ je to kruhová bašta stojící v parkánové části. Má vnitřní průměr 7 metrů a síla zdiva dosahuje až 215 cm, v přízemí je zachováno pět střílen. První zmínka o ni pochází z roku 1435, v letech 1777-1779 byla přestavěna na sklad střelného prachu. Zaklenuta cihlovou klenbou a do interiéru vložen strop. V současné době se zde nachází expozice věnovaná městskému opevnění. Tmavá fortna neboli „Myší díra“ (Štěpánkova 85/I): je úzká chodba dlouhá téměř 28 m s valenou klenbou, vystavěná kolem roku 1435. Bývala zabezpečena trojími bytelnými dveřmi. Dříve jí mohl projít jen jeden člověk, v roce 1841 byla ale rozšířena, opravena a doplněna o kamenné schody. Pardubská fortna (Fortenská 43/I): komplex který vznikl v 15. století (první zmínka z roku 1459) se skládal z hranolové věže a předsunutého barbakánu se zalomeným vstupem. Věžovitá část má gotické zaklenutí a nachází se zde drážka po spouštěcí mříži. Na místě barbakánu dnes stojí dům čp. 98/IV. Horní brána (nedochovaná) uzavírala konec dnešní Břetislavovy ulice. Byl to vlastně komplex tří bran. První (vnější) stávala poblíž domu čp. 105/II a byla zbořena roku 1879. Druhý průchod se nacházel v trase dnešních Širokých schodů, poslední třetí brána (vnitřní) byla situována v sousedství věže zvané Hláska. Zbořena byla roku 1717. Místa kde brány stávaly jsou v dlažbě vyznačeny bílými kostkami. Dolní brána (nedochovaná) se nacházela na konci dnešní ulice Široká. Také komplex této brány tvořila trojice nestejně vysokých průjezdných věží.

Mariánské Lázně jsou nejen nejmladší z proslulého trojúhelníku západočeských lázeňských měst, ale zároveň jsou i jedny z nejmladších lázní v České republice vůbec. Mariánské Lázně jsou druhými největšími lázněmi s velkým bohatstvím minerálních pramenů. Přímo v areálu jich vyvěrá 40 a v nejbližším okolí téměř 100. Nejstarší jsou známy již od 16. století a každoročně sem přilákají tisíce návštěvníků z celého světa. Kouzlo Mariánských Lázní spočívá zejména v neuvěřitelně pestrém složení místních léčivých pramenů a s tím spojenou rozmanitou škálou indikací. Léčí se tu nemoci zažívacího ústrojí, ledvin a močových cest, poruchy látkové výměny, nervová onemocnění, kožní potíže, nespecifická onemocnění dýchacích cest a nemoci pohybového ústrojí. Mariánské Lázně jsou neobyčejně krásné a upravené město s mnoha památkami, mezi nimiž je perlou novobarokní kolonáda se svou Zpívající fontánou, která hraje každou hodinu jednu ze svých osmi skladeb. Při procházce městem bychom neměli opomenout novobyzantský děkanský kostel z poloviny 19. století, pravoslavný kostel sv. Vladimíra a novogotickou kapli anglikánské církve. Návštěvníky vábí i každoroční Chopinův hudební festival nebo golfové hřiště. K příjemnému pobytu patří také krása okolní přírody v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les a také mnoho turistických cílů v okolí. Za všechny jmenujme hrad Bečov, zámek Kynžvart a klášter Teplá. HistorieSvětoznámé lázně byly založené počátkem 19. století mnichy z premonstrátského kláštera v Teplé, kterému území současných lázní patřilo. Za pobytu opata Trautmannsdorfa z kláštera Teplá v blízkém Hamrnickém zámečku se udál příběh, který vedl k založení lázní. Odtud opat každý den docházel v doprovodu klášterního lékaře Josefa Jana Nehra k lesním pramenům, kde doktor začal léčit chlapce ochrnutého po úrazu na obě nohy. Když k velkému překvapení mohl chlapec po několika týdnech opět chodit, rozhodl se zde opat z popudu doktora J.J.Nehra roku 1808 vystavět lázně. V roce 1866 byly Mariánské Lázně povýšeny na město a počátkem 20.století již patřily mezi nejvýznamnější evropská lázeňská střediska. Velký rozmach podpořila výstavba železniční trati roku 1782 s připojením na Cheb a Plzeň. O lázníchPřírodní léčivé zdroje: Místní minerální prameny mají různé složení, obsahují kysličník uhličitý a dále také ionty kalcia, železa a hořčíku, Při léčbě se také využívá slatina a léčivý plyn. Prameny: Rudolfův, Karolínin, Křížový, Ferdinandův, Lesní, Ambrožův, Mariin, Hamelika, Medvědí a další.Indikace: nemoci zažívacího ústrojí, ledvin a močových cest, poruchy látkové výměny, nervová onemocnění, kožní potíže, nespecifická onemocnění dýchacích cest a nemoci pohybového ústrojíLéčba: Lázně se specializují na léčbu nemocí ledvin a močových a dýchacích cest, poruchy pohybového aparátu a látkové výměny, onkologických nemocí a také gynekologických potíží.Procedury: pitná kůra, exhalace Mariina pramenu, hydro a termoterapie, inhalace, uhličité a minerální koupele, cvičení v bazénu, EKG, elektroforéza, galvanoterapie, gymnastika, Kneippova léčebná metoda, koupel (bylinná, minerální, přírodní, uhličitá, přísadová), kyslíková léčba, léčebný tělocvik , lékařská konzultace, lymfatická drenáž, magnetoterapie, masáž (klasická, mořská, podvodní, reflexní, thajská), muzikoterapie, Nordic walking, ošetření celulitidy, parafinoterapie, perličková koupel, pitná kúra minerálními vodami, plynové injekce, psychoterapie, skořicový zábal, solná jeskyně, spirometrické vyšetření a dalšíLázeňské objekty: dominantou Mariánských Lázní jsou budovy tzv. Nových Lázní, dále hotel Palace, sanatorium Royal, Hvězda, Skalník a další.Volný čas: tenisové kurty, golf, minigolf, plavání, surfování, jachting, rybaření, volejbal, projížďky na koni, squash, kuželky, střelba, turistika, cykloturistika.Kontakt: Léčebné Lázně Mariánské Lázně a.s., Masarykova 22353 29 Mariánské Lázně, http://www.marienbad.czSlavní hosté: král Eduard VII., Napoleon III., F. Chopin, R. Wagner, J. W. Goethe, Mark Twain, S. Freud, F. Kafka

Hronov je malé městečko v severovýchodních Čechách, patřící do okresu Náchod a Královehradeckého kraje. Leží v malebné krajině na řece Metuji při hranici s Polskem a žije v něm přibližně 6800 obyvatel. Hronov je znám zejména díky svému slavnému rodákovi Aloisi Jiráskovi. První písemná zmínka o Hronovu je z roku 1359, ale je však přibližně o jedno století starší. Jeho počátky souvisejí s kolonizačním úsilím pana Hrona z Náchoda z rodu Načeraticů, který zde pravděpodobně ve druhé polovině 13.století založil vodní tvrz. V roce 1415 je Hronov uváděn již jako městečko, které až do roku 1848 bylo součástí náchodského panství, podobně jako okolní vsi. Hronov nesehrál v historii nijak důležitou úlohu a v rámci náchodského panství byla pozornost věnována jiným městům. Za husitských válek byl na straně kalicha, za třicetileté ho čekal podobný osud jako jemu podobné města. Byl drancován a vypálen. Většina obyvatel městečka a okolních obcí se živila zemědělstvím, doplňkovým zdrojem obživy bylo domácké tkalcovství. Vybudováním železnice z Chocně do Broumova roku 1875 nastává na Hronovsku v 80. letech 19. století mohutný rozvoj textilního průmyslu, ve městě vzniká přádelna bavlny a několik mechanických tkalcoven. Kromě textilu se ve městě rozvíjí také strojírenská výroba. Když se řekne Hronov většinou se lidem vybaví Alois Jirásek a s jeho osobou spojený Jiráskův Hronov, každoroční festival amatérského divadla, pořádaný vždy v srpnu na počest zdejšího slavného rodáka. Z Hronovem je spojena i postava vlasteneckého kněze Josefa Regnera, který zde v letech 1831 – 45 působil a který se stal předlohou pro postavu Havlovického v Jiráskově kronice U nás. Jiráskův odkaz je prostoupen i některými stavebními památkami Hronova. Dominantou hronovského náměstí je Jiráskovo divadlo. Bylo postaveno podle projektu Ing. arch. Jindřicha Freiwalda Od roku 1931 se v něm každoročně koná právě festival Jiráskův Hronov. V přístavbě divadla se nachází od roku 1999 nový víceúčelový sál Josefa Čapka, který je dalším slavným rodákem Hronova. Ve druhém patře divadelní budovy je Jiráskovo muzeum zaměřené k historii a národopisu Hronovska a k osobě a dílu Aloise Jiráska. Mariánské barokní sousoší uprostřed náměstí pochází z roku 1725. Za mostkem přes Metuji leží v místech bývalé středověké vodní tvrze svobodný dvůr, vzácná kulturní památka lidové architektury. Rodný domek spisovatele Aloise Jiráska pochází z konce 18. století a náleží taktéž k památkám lidové architektury. Vedle rodného domku stojí Jiráskova bronzová socha. V blízkém parku vyvěrají minerální prameny Hronovka a Regnerka s alkalicko - železnatou vodou.Na návrší leží pozdněrenesanční zvonice roku 1610 a vedle ní kostel Všech svatých. Původně gotický kostelík byl barokně přestavěn v roce 1736. Hrob Aloise Jiráska se nachází na vedlejším novém hřbitově. Při hlavní silnici k Náchodu stávala kdysi rodná chaloupka spisovatele Josefa Čapka.