Okresní město Jindřichův Hradec je významným centrem východní oblasti jižních Čech. Město se rozkládá v Jindřichohradecké hornatině na toku řeky Nežárky okolo rybníka Vajgar v nadmořské výšce 475 m asi 50 km severovýchodně od Českých Budějovic. Má téměř 22.000 obyvatel a jeho zachované historické středověké jádro je městskou památkou rezervací.Původně tu v 10. století bývalo slovanské hradiště. Na jeho místě založil Jindřich I. z Hradce románsko-gotický hrad, prvně zmiňovaný již roku 1220. Označení Gradec se objevilo prvně v roce 1242. Páni z Hradce byli jednou r rodových větví Vítkovců. Stejně jako ostatní Vítkovci i páni z Hradce používali ve svém erbu pětilistou růži (dodnes je pětilistá zlatá růže nesená dvěma lvy znakem města). Trhová ves, která vznikla u hradu, se rychle rozvíjela a již roku 1293 byla opevněným městem. V 15. století začal být v českém názvu města uváděn přívlastek Jindřichův, právě podle zakladatele hradu. Tehdy bylo k Jindřichovu Hradci připojeno tzv. Nové město vybudované v místě severního předměstí. Vrcholu rozvoje dosáhlo město v 16. století. Hradec se stal centrem rozlehlého panství a procházely jím důležité obchodní cesty spojující Čechy s Rakouskem. Velký rozvoj zaznamenalo soukenictví, rybářství, pivovarnictví a také chov ovcí. Ke gotickým stavbám se přidávaly stavby renesanční a Jindřichův Hradec se stal druhým nejlidnatějším městem celého Království a rozlohou dokonce největším poddanským městem v našich zemích. Předstiženo jinými městy bylo až ve 20. století. Roku 1604 vymřel rod pánů z Hradce po meči a objekt sňatkem získal Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Během druhé poloviny 17. století Hradec pomalu ztrácel své postavení centra a stagnoval. Své majitele změnil opět sňatkem. Stali se jimi Černínové a ti vlastnili zámek až do roku 1945.Nejkrásnější památkou Jindřichova Hradce je stejnojmenný goticko-renesanční zámek, vzniklý přestavbou původního gotického hradu vybudovaného na ostrohu nad Nežárkou u rybníka Vajgar. Z městského opevnění, které v 15. století nahradilo původní hradební systém z druhé poloviny 13. století, se do současnosti dochovaly části hradeb s otevřeným baštami na jižním a východním okraji městského jádra a bašta Solnice. Ze tří městských bran zůstala jen Nežárecká brána. Historické jádro s lichoběžníkovým náměstím, jemuž dominuje sloup Nejsvětější Trojice, oplývá řadou převážně gotických (z konce 14. století), ale i renesančních domů (ze 16. století). Po požáru v roce 1801 byla většina z nich upravena s použitím prvků soudobých slohů. Dalšími důležitými pamětihodnostmi je gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie z doby kolem roku 1370. V jeho blízkosti je bývalá jezuitská kolej, v jejímž jihovýchodním nároží stojí barokní kostel svaté Máří Magdalény z let 1628 - 1632. Proti koleji se nachází bývalý jezuitský seminář, ve kterém dnes sídlí muzeum, jehož nejznámějším exponátem je zřejmě největší lidový mechanický betlém na světě. Výraznou architektonickou dominantou historického jádra je minoritský klášter s raně gotickým klášterním kostelem svatého Jana Křtitele, založeným již kolem roku 1260. Na jihozápadním okraji města u řeky Nežárky je starý židovský hřbitov z doby před rokem 1440.Raritou města je železniční úzkorozchodná trať do Nové Bystřice, dokončená v roce 1897. Je dlouhá 33 km a je dosud v provozu. Jindřichův Hradec byl také prvním městem, kde bylo osvětlení zajištěno elektřinou.

Stanice je situována podél ulice Mukařovského blízko nákupního centra Luka. Zprovozněna byla na IV. úseku trasy B v roce 1994.Hloubka nástupiště je zde ojediněle nad terénem a to 1,5 m.Stanice je nadzemní, jednolodní. Konstrukce je z ocelových rámů zastřešená lehkou konstrukcí se světlíky. Založení stanice je na železobetonové desce a boky stanice jsou prosklené. Stanice má jeden nadzemní vestibul, který je s nástupištěm spojen schodištěm a výtahem. Vestibul je spojen lávkou s blízkým obchodním centrem.

Městské opevnění Česká Lípa

Židovské osídlení v Čáslavi ve 14. století mělo jen epizodní trvání. Novodobá židovská obec ve městě započala svou historii v polovině 19. století a na jeho konci přišla pro čáslavskou židovskou obec doba společenského a kulturního rozkvětu, která na přelomu století vyvrcholila stavbou nové synagogy. Tehdy obec mohla oslovit výraznou osobnost středoevropské architektury historismu, vídeňského architekta Wilhelma Stiassneho (1842 - 1910), jenž se podílel již na stavbě Jubilejní synagogy v Praze v Jeruzalémské ulici. Ten postavil synagogu v maurském slohu, která nahradila starší modlitebnu doloženou v Čáslavi v polovině 19. století. Synagoga v Čáslavi sloužila svému původnímu účelu do roku 1941, kdy došlo k uzavření synagog k bohoslužbám. Po válce sloužily její prostory využita jako sklad, roku 1970 byla rekonstruována pro potřeby Městského muzea. Roku 1994 byla vrácena Židovské obci v Praze, od roku 1996 probíhá její celková rekonstrukce.Patrová budova čáslavské synagogy má obdélný půdorys a stojí volně v městské zástavbě. Exteriér je původní. V příčném křídle při hlavním průčelí se nachází vstupní předsíň, po stranách schodiště a provozní zázemí. Modlitební sál ze tří stran obklopuje ženská galerie ozdobená orientální malbou. Zachoval se dřevěný kazetový strop a štuková římsa jenž zdobí vítězný oblouk apsidy, v níž býval svatostánek. Synagoga v Čáslavi představuje výraznou památku vysoké architektonické úrovně.