Kostel stojící na Mírovém náměstí byl vystavěn v letech 1764-1772 na místě staršího kostela ze 14. století (sv. Michal). Dnešní stavba v pozdním baroku v sobě ukrývá hlavní oltář s obrazem od Karla Škréty z roku 1656. Je na něm zobrazena Panna Marie jak rozmlouvá se svatým Petre a Pavlem. Dále zde můžeme najít kamennou křtitelnici rokokových tvarů, kazatelnu od místního řezbáře Jiřího Vančury. Varhaní skříň je původní, samotný stroj mladší z roku 1915. Kostel a jeho okolní náměstí se stalo místem natočení několika filmů - Rebelové a Kolja.

Renesanční Žerotínský zámek se dvěma unikátními věžičkami zaujme každého návštěvníka Nového Jičína. Historie zámku Zámek je původně dřevěná tvrz z konce 14. století, která přešla řadou přestaveb. Jedná se o trojkřídlou budovu se dvěma nádvořími. Při západním křídle se dochoval zbytek atiky s dvojící nárožních věží.                          Počátky panského sídla v Novém Jičíně spadají do konce 14. století. Za Voka z Kravař došlo k výstavbě městských hradeb a součástí opevnění se stal i panský kamenný dům. Přesnou podobu domu dnes již neznáme. Po vymření pánů z Kravař v roce 1434 se panství stalo majetkem pánů z Cimburka. Za Cimburků došlo pravděpodobně k rozšíření dosavadního domu v opevněnou tvrz. V roce 1476 se majitelem tvrze stává uherský gróf Peter z Pezinka a Svatého Jura. Z této doby pochází střední trakt dnešního zámku s pozdně gotickým ostěním a bránou na prvním zámeckém nádvoří. V roce 1500 se dostává město Nový Jičín do rukou pěti bratřím ze Žerotína. Výstavbu pozdně gotického paláce ve druhém a koníren v prvním zámeckém nádvoří provedl po roce 1513 Viktorin ze Žerotína. Po jeho smrti roku 1535 se majitelem zámku stává synovec Bedřich. Pro něj bylo vytvořeno zcela nové panství Nový Jičín - Štramberk, které vzniklo odtržením od panství Starý Jičín. Bedřich dal přednost Novému Jičínu a dostal od císaře svolení zbourat štramberský hrad a postavit v Novém Jičíně nový zámek. Bedřich a jeho nová manželka Libuše stojí za jeho současnou podobou. Trvalé turecké nebezpečí ovlivnilo výstavbu vysokých atik s řadami střílen a kulatých obranných věží po obvodu zdí. Po roce 1558 se dostává novojičínské panství pod městskou obec. Odchodem šlechty ze sídla končí výstavba Žerotínského zámku. Po této době budova ztrácela svůj původní význam. V roce 1590 se zde přesunula novojičínská radnice, zámek byl tehdy značně zpustlý, a po roce 1624 se stal sídlem nové vrchnosti, hejtmana novojičínského jezuitského panství. Na zámku pobývali v minulosti vzácní hosté jako polský král Vladislav IV. a jeho manželka. Po roce 1786 byla část zámku změněna na vojenský špitál, do zámku se nastěhovali i další úředníci, spravující rozsáhlý majetek akademie. Určitou dobu zde sloužil bratr známého rakouského dramatika Franze Grillparzera - Camillo, kterého zde slavnější bratr v roce 1813 navštívil. Pravidelně novojičínský zámek navštěvoval i rakouský ministerský předseda baron Paul Gautsch von Frankenthurn. 19. století je obdobím stavebních změn na zámku, kdy ztratil svůj původní pevnostní charakter. Ten dnes pouze připomíná střední křídlo a nároží západního traktu s dvěma věžemi. Poslední velkou návštěvou na zámku se stal manželský pár arcivévody Karla s chotí Zitou, pozdějších posledních rakouských monarchů v roce 1912. Ve 30. letech 20. století se dokonce uvažovalo o demolici zámku, k čemu naštěstí nedošlo. Po roce 1945 se Žerotínský zámek stal sídlem muzea, dnes zde sídlí Muzeum Novojičínska. Zámecká expozice         Interiéry zámku nesou pozdně gotické a renesanční prvky. Expozice zámku poskytují přehled o vývoji kloboučnické módy, je zde instalována výstava klobouků a pokrývek hlavy (A. Jiráska, F. Palackého, atd.), a historie města. Pravidelné muzejní a výtvarné výstavy se konají v Rytířském sále, Kamenné síni a Nové galerii. Tipy na výlet V Novém Jičíně dále najdete kostel Nejsvětější Trojice nebo městské opevnění. Nedaleko odsud se nachází barokní zámek Kunín, zřícenina hradu Štramberk, zřícenina hradu Starý Jičín nebo zřícenina hradu Šostýn. Ubytovat se můžete v Novém Jičíně.

Historie hradu Pravděpodobnými zakladateli hradu byli páni z Dubé a jeho stavba na ostrohu při vtoku říčky Mnichovky do Sázavy časově spadá do první poloviny 14.století. Ondřej z Dubé, nejvyšší královský sudí, zemřel na Zlenicích roku 1412 bez dědiců. Po málo známém rodu vladyků z Konojed, který obýval Zlenice v dobách husitských válek, se roku 1444 o hrad přeli věřitelé Kuneš Rozkoš z Dubé a Zdeněk Kostka z Postupic. Kostkové nakonec dlouhý spor vyhráli, avšak dlouho se z tohoto vítězství netěšili. Hrad byl zničen v následných bojích krále Jiřího se zelenohorskou jednotou. Kostkové stojící věrně při králi, byli patrně na Zlenicích obleženi a dobyti Zdeňkem Konopišťským ze Šternberka. Kdy se tak stalo a za jakých okolností, však není známo. Roku 1465 se Zlenice uvádějí jako hrad zbořený. Podoba hradu Hrad se jako obvvykle skládal ze dvou částí. Před hlavním hradním jádrem se nacházelo předhradí s hospodářskou zástavbou, do kterého se vcházelo věžovitou bránou. Následoval most přes čelní příkop a vstup do prvního nádvoří hradního jádra zajišťovala subtilní věžovitá brána. Součástí ohrazení prvního nádvoří byla i okrouhlá nejspíše studniční věž. Do vnitřního hradu se pak vstupovalo další branou mezi obytnou věží a čelem palácového křídla. Palác zaujímal zřejmě tři strany vnitřního hradu. Jižní křídlo bylo zřejmě srostlé s obytnou věží. Věž patrně obsahovala i valeně zaklenutou místnost s hrotitým oknem (zřejmě kaple) a v předposledním podlaží i roubenou komoru. Jihovýchodní stranu jádra a patrně i předhradí obíhal ještě parkán. Dnes zde najdete Z původního hradu jsou dnes nejnápadnější trosky právě velké obytné věže, zvané Hláska. Nejvíce se dochovalo také z druhé vstupní subtilní brány. Dále pak je možné vidět zbytky hradeb, dvou bašt a základy palácových křídel. Areál hradní zříceniny Zlenice je volně přístupný. Ubytování naleznete v nedalekých Senohrabech nebo Čerčanech.

Nadaleko filmově proslulé vesničky Hoštice u Volyně se nachází židovský hřbitov. Je situován asi 700 m severozápadně od obce. Založen byl ve druhé čtvrtině 18. století a užíván až do 19. století. Poměrně malý hřbitov o ploše cca 543 m2 ohrazený kamennou zdí skrývá zhruba tři desítky náhrobků od doby založení hřbitova. Vzhledem k tomu, že se zde přestalo pohřbívat vcelku brzy, neobsahuje novodobé náhrobky. Cesta k němu vede za kostelem směrem ven z obce, po polní cestě zhruba 300-400 m, poté co mineme po pravé ruce usedlost, je potřeba se vydat vpravo vzhůru směrem na louku vklíněnou mezi les. Tady na levém okraji lesa pak již uvidíme zeď hřbitova, který je volně přístupný (9/2012).