Technická památka ze 16. století s dobovým zařízením. Vodní hamr se nachází u Huťského rybníka na severovýchodním okraji obce Dobřív. Vodní hamr pochází ze 16. století, trvale je v provozu od roku 1656. Dnešní podoba pochází z přestavby z let 1825-30. Původně bylo vodou poháněno pět kol, dnes jsou čtyři. Ty pohánějí stroje i elektrický generátor. Zpracovávalo se tu železo na polotovary a za třicetileté války kromě nářadí i dělové koule pro vojsko. Od roku 1724 se zde vyrábělo železo pro hřebíkovské a cvočkářské zboží. Po druhé světové válce se zde vykovávalo nářadí a radlice pro pluhy. Svoji klasickou zpracovatelskou činnost ukončil hamr okolo roku 1956. V současné době plní hamr expoziční a ukázkovou činnost, přístupný je v otevírací době od dubna do října.  Ve vodním hamru se každoročně v květnu konají „hamernické dny“ s ukázkami prací uměleckých kovářů a doprovodným programem. Vodní hamr patří pod muzeum Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech.

Na severovýchodním okraji města se vypíná menší vrch s kaplí Anděla Strážce. Vrch už v dávné minulosti sloužil jako strážný a pozorovací bod, zejména pro malou osadu rýžovačů zlata. Až v letech 1682-1683 byla kapucíny vystavěna barokní kaple, vysvěcená biskupem Janem Ingácem Dlouhoveským. V roce 1735 byla kaple obehnána ambity s nárožními kaplemi. Pseudorománskou přestavbou prošla kaple v roce 1882 a v této podobě se dochovala dodnes. Kaple je přístupná o bohoslužbách a poutích. Zároveň vrch na kterém stojí nabízí krásný výhled do okolí a zejména pak na město Sušici. Podle legendy byla kaple vystavěna na místě kde se jednomu chlapci při hře ovinul kolem nohy jedovatý had. Chlapci se ve strachu zjevil anděl a ochránil ho. Jako dík za tuto záchranu mělo být rozhodnuto výstavbě této kaple.

První opevnění města Jihlavy vzniklo již při založení města. Město mělo velký hospodářský i vojenský význam. Během 14. století prošlo opevnění změnami, hradby byly zesíleny hranolovými či polokruhovými věžemi v hradebním pásu se nacházelo pět bran. V husitském období došlo k dalšímu následnému zdokonalení. Město bylo velmi dobře opevněno, ve válečné době se sem uchylovali lidé z blízkého okolí a svůj majetek sem dávaly i významné instituce, například mniši ze sedleckého kláštera a před husity i mniši kláštera želivského. Středověké opevnění dlouhé pět kilometrů tvořila 6 m vysoká vnitřní zeď, před ní parkán s parkánovou zdí a až 7 m hluboký příkop. Hradby byly zesílené hranolovými, válcovými a polovičními věžemi. Prakánový pás pak doplňovaly bašty. V 16. století se začalo s budováním zemního bastionového opevnění před původním středověkým. To vyvrcholilo na konci 16. a v průběhu 17. století. Roku 1645 se Jihlavy zmocnily Švédové. Po jejich zdokonalení opevnění dokonce tvrdili, že jejich opevnění je nepřekonatelné. Vývoj následujících událostí nabral jiný spád. Během třicetileté války bylo město v podstatě zredukováno na město za hradbami. Rozsáhlé a mohutné opevnění se pro město stalo údržbově a vývojově neúnosným. Na konci 17. století a během první poloviny 18. století začalo opevnění chátrat, hradby se rozpadaly a příkop zanášel. V roce 1755 byla Jihlava jako pevnost formálně zrušena. Na konci 18. století započaly likvidační práce. Bourány zemní náspy, zavezen příkop u bran, taktéž samotné brány a jejich předbraní. Ve druhé polovině 19. století v souvislosti s výstavbou některých komunikací byly na několika místech prolomeny hradby. V dalším století ubourány celé úseky hradeb. Tomu co nakonec zbylo se začalo věnovat pozornost až v roce 1950, tehdy byla Jihlava prohlášena za památkovou rezervaci. Do dnešní doby se dochovala zhruba 2/3 hradeb, nejvíce jižní polovina a pak část mezi Palackého a Husovou ulicí. V této časti se také nachází parkově upravený veřejnosti přístupný parkán. V menší míře v ulici Věžní je to hradební příkop a jen ve zbytcích vnější val. V Divadelní uličce můžeme vidět malebnou baštu vnitřně přestavěnou na obytný dům. Z pěti bran se dochovala jediná brána Matky Boží. Na hradebním úseku mezi ulicemi Benešova a Husova byl do jedné ze zbytků věže v hradebním pásu vložena železná konstrukce nepřevyšující výšku hradby, slouží jako malá volně přístupná rozhledna.

Židovský hřbitov se nachází na turistické značce vedoucí z Košetic do Křelovic, přibližně zhruba kilometr chůze z obce. Hřbitov byl založen před rokem 1711. Na ploše 1.547 m2 je dochováno asi 150 náhrobků od počátku 18. století do roku 1932. Areál hřbitova prošel rekonstrukcí, byl vyčištěn od náletové vegetace a opravena byla také nízká kamenná zídka. Hřbitov je přístupný bez obtíží. V obci Košetice se dochovala synagoga (čp. 76) postavená v první polovině 19. století, po druhé světové válce adaptována k obytnému účelu.