Železniční most přes Vltavu spojuje Smíchov s Vyšehradem. Most byl postaven v roce 1901. Má na pěti pilířích tři pole o rozpětí 70 m, je 8,1 m široký a jeho délka činí 298,4 m. Most je určen pro železniční dopravu a pro pěší.Předchůdce nynějšího mostu sloužil pouhých 30 let. Dnešní most slouží od roku 1901 a jeho stavba je projektem vysloveně unikátním. Na původní kamenné pilíře byla uložena nová mostnice i s chodníky po stranách. Co je však nejpozoruhodnější že se tak stalo ze dne na den. V 6 hodin ráno tu přejel poslední vlak. Vzápětí na to byla stará konstrukce uvolněna a během 5 hodin ji dělníci posunuli o 7,5 m dál na připravené demontážní lešení. Dalších 25 minut trvalo, než byla na prázdné místo zasunuta nová konstrukce, připravená na sousedním montážním lešení. Každý ze tří dílů o rozpětí 72 m vážil 560 tun. A příštího dne ráno vjel na most zatěžkávací vlak. Ukázalo se, že největší průhyb konstrukce se rovnal pouhým 13 mm!! Ani dnes bychom si toto nedovedli představit a v té době šlo o velkou senzaci, kterou sledovalo nevídaně početné publikum.

Štěnovický a významný židovský hřbitov v Plzeňském kraji, najdeme na severovýchodním okraji obce, na konci ulice K Pile (dobrý výhled na hřbitov je i z ulici V Potocích). Hřbitov byl založen na svažitém pozemku nad Losinským potokem někdy v letech 1795-1796. Jeho původní výměra byla cca 700 m2, později pak byl ještě rozšířen na 850 m2. Zřejmě při tomto rozšíření na konci 19. století byla postavena průchozí márnice v severozápadním nároží hřbitova (dnes sloužící pro soukromé účely). Druhá světová válka se hřbitovu naštěstí vyhnula, stejně tak někdy nešťastné práce akcí Z v době komunistického režimu. Naopak v roce 1955 byl hřbitov vyčištěn od náletových křovin. Výrazně lepší péče se však dočkal až po roce 1990, kdy byl uklizen. Dobré péče se mu dostává i v současné době. Hřbitov je ohrazen masivní kamennou zdí, místy až dva metry vysokou. V 11 řadách zde najdeme na 162 náhrobků zhruba od doby založení. Ty nejstarší se nacházejí na východní straně, jsou z pískovce, žuly, ojediněle ze slivence. Některé jsou již poškozené erozí, na těch dobrých najdeme reliéfy symbolů a epitafy. Nejstarší epitaf byl datován zhruba do roku 1801 a je na náhrobku židovského osadníka z Čižic. Novodobější situované v části blízko vstupu jsou z mramoru či leštěné žuly. Na hřbitově jsou pochováni kromě židovských občanů ze Štěnovic, také židé z Litic, Starého Plzence, Chválenic a do poloviny 19. století i židé z Plzně (než byl zřízen nový židovský hřbitov v Plzni). Z výběru osob můžeme zmínit například sběratel plzeňských pověstí Ignaz Lederer se svými sourozenci a rodiči, Leopold Treichlinger, Winternitzové a další. Jak už bylo zmíněno o hřbitov je dobře pečováno, je uzamčen a přístup umožňuje pověřená osoba ze Štěnovic, která je uvedena na ceduli umístěné na brance hřbitova.

Pomník padlým občanům Strašnic.

Pamětní deska je úctou Jaroslavu Vágnerovi, který byl první obětí bojů s německými okupanty na Pražském hradě v květnu 1945.