Dochovaná vodní tvrz Jeseník se nachází v centru stejnojmenného města a nabízí zájemcům o historii a přírodu expozice Vlastivědného muzea Jesenicka. Tvrz je tedy přístupná v otevíracích hodinách. Historie tvrzi Vodní tvrz Jeseník byla od svého založení ve druhé polovině 13. století až do roku 1945 majetkem vratislavských biskupů (později arcibiskupů). Původní dřevěnou tvrz pak na přelomu 13. a 14. století nahradila tvrz kamenná. Na tvrzi sídlili purkrabí ve službách biskupů, později byla udělována jako léno věrným biskupským služebníkům. První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1374. Významnou přestavbu tvrze zahájili kolem roku 1420 její zástavní majitelé Mušínové. V první polovině 16. století Jeseníku „vládli“ Fuggerové z Augsburku, významná podnikatelská rodina, která v okolí Jeseníku podporovala těžbu rud. Proto roku 1506 udělil vratislavský biskup Jan Thurzo Jeseníku práva svobodného horního města. V roce 1641 táhlo okolo tvrze švédské vojsko, naštěstí ji nedobývalo. I přes několik přestaveb význam tvrze jako pevnosti upadal, roku 1727 byla poškozena požárem a po něm byla přestavěna na pohodlnou rezidenci. V roce 1741 obsadil město i tvrz baron František Trenk se svým vojskem. V první polovině 19. století tvrz již sloužila jen jako správní budova panství se dvěma služebními byty. Již roce 1935 byly v tvrzi uvolněny dvě místnosti pro výstavní účely jesenického městského muzea, v roce 1946 pak muzeum dostalo tvrz do užívání celou. V 70. letech 20. století byla tvrz rekonstruována. Podoba tvrzi Původní dřevěná tvrz byla tvaru čtverhranné věže, stejně jako její kamenná následovnice o přibližně 50 let později. Vchod do věže byl ze severní strany a její obranu zajišťoval vodní příkop napájený vodou z Bělé. Mušínové kolem roku 1420 nechali kamennou věž zbourat a na jejím místě postavit novou jednopatrovou budovu (dnešní jižní křídlo), taktéž upravili vodní příkop. Vnitřní prostor osvětlovaly z vnější strany pouze střílny, z nádvorní strany malá okna. Vchod byl umístěn na jižní straně budovy, ještě v 15. století byl pak přemístěn na stranu severní. Patrně v té době byla postavena i věž a padacím mostem. Vedle tvrze se pak nacházel hospodářský dvůr, který byl zbořen počátkem 19. století. V 17. století byla přistavěna východní a západní křídla a před věž byla předsazena menší branská věž. Po požáru v roce 1727 získala tvrz svou dnešní podobu. Budovy byly zvýšeny o patro, byla proražena okna ve vnější fasádě a odbourána dvě patra vyhořelé věže. Tipy na výlet Prohlédnout si můžete Priessnitzovy lázně Jeseník a Muzeum Vincenze Priessnitze, rozhlednu Zlatý Chlum. Vydat se můžete i na Křížový vrch, Studniční vrch, Čertovy kameny, Chlapecké kameny nebo Medvědí kámen. V nedalekých Zlatých Horách a jejich okolí najdete Městské muzeum, kostel Panny Marie, rozhlednu Biskupská kupa, zříceninu hradu Edelštejn, zříceninu hradu Leuchtenštejn, zříceninu hradu Koberštejn, hornický skanzen - Zlatorudné mlýny, Údolí ztracených štol, zříceninu kaple sv. Anny nebo poutní kostel Panny Marie Pomocné. Ubytovat se můžete v Jeseníku. M.K.

Zámek Milotice je jeden z nejkrásnějších barokních zámků u nás. Leží nedaleko Kyjova, okres Hodonín, Jihomoravský kraj. Původně na jeho místě stávala vodní tvrz, kterou vystavěli ve 14. století pánové Zdeněk a Čeněk z Ronova. Za husitských válek byly Milotice významným střediskem husitů. Historie zámku Asi v letech 1586-96, za Bernarda Ludvíka Tovara z Enczesfeldu, byla tvrz přestavěna v renesanční zámek, z kterého se dochovaly např. arkády na nádvoří. Nová stavba úplně nenavázala na původní areál tvrze, v sousedství zámku stály gotické zdi s věží ještě v 18. stol. Zámek byl barokně přestavěn až za Serenyiů, kteří jej získali v r. 1648. Nově na zámku přibyly sochy antických božstev, velká freska, dále byl přistavěn skleník, oranžérie, konírna a jízdárna. Přístavby tvořily se zámkem harmonický celek, zapadající do prostředí. Asi o 20 let později bylo plastikami vídeňského sochaře Jakuba Kryštofa Schletterera vybaveno čestné nádvoří a vstupní cesta do zámku vedoucí po mostě. Zámecký park Později byl upraven park. Koncem 18. století byla zbořena oranžérie, zámecký areál doplnily kaštanové a lipové aleje, vedoucí ke vstupu do zámku. Tyto změny a úpravy však neporušily původní charakter francouzské zahrady. V první čtvrtině 19. století doplnily její tvářnost ještě fontány a letohrádky s ptačím domkem, umělá zřícenina a ermitáže. K celku zahrady patří i obora, protkaná hvězdicí průhledů, s krytým pavilónem v jejich průsečíku. Panství zůstalo majetkem Serenyiů do počátku 19. století, nakonec je sňatkem získali Seilernové – Aspangové, kterým náleželo až do r. 1945. Zámek dnes spravuje Středisko státní památkové péče v Brně. Podoba zámku Dvoupodlažní zámek má čtyři křídla, která spolu uzavírají pravoúhlé nádvoří s arkádami. Zámek kryje mansardová střecha a všechny čtyři nároží jsou zakončené věží o patro vyšší než samotný zámek. Z nádvoří nás zavede sala terrena do francouzské zahrady, která dále přechází v anglický park. Z původní gotické tvrze se dodnes zachoval jenom vodní příkop. K zámku patří také kaple, kde je zajímavá nástropní freska Nanebevzetí p. Marie zhotovená brněnským malířem Josefem Rotterem. Pozoruhodností na milotickém zámku je čtvercové kamenné schodiště z roku 1725, jehož rohy zdobí sošky puttů. Z interiérů zaujme především Sál předků s rozměrnou iluzivní freskou F. Ecksteina s námětem apoteózy sérenyiovského rodu. Místnosti zámku jsou vybaveny zejména barokním, rokokovým a klasicistním nábytkem. V zámku byla rovněž instalována knihovna, která má v deseti dobových skříních tisky ze 17. a 18. století.   Tipy na výlet V okolí Milotic najdete zámek Strážnice, bývalé hradiště s pozůstatky augustiniánského kláštera sv. Kliment, hrad Cimburk, zámek Koryčany nebo barokní zámek Buchlovice. Rozhled po kraji budete mít z rozhledny Bukovanský mlýn nebo rozhledny Johanka u Hýsel.V nedalekém Kyjově se nachází zámek a vlastivědné muzeum. V Žeravicích můžete navštívit památník J. A. Komenského. V Bzenci stojí pseudogotický zámek.  Ubytovat se můžete v Miloticích nebo v Kyjově.  

Židovský hřbitov v Moravském Krumlově se nachází jihozápadně od centra při ulici Ivančická a Znojemská. Založen byl nejpozději v 16. století. Na počátku 20. století byla vystavěna nová márnice s vozovnou a byt hrobníka. Tyto objekty byly v letech 1959-1961 přestavěny na obytné účely. Poslední pohřeb se zde konal v prosinci roku 1937. Po druhé světové válce byl hřbitov neudržován, zarůstal a stal se i několikrát terčem vandalů. Dnes je hřbitov udržovaný, na ploše 8189 m2 se nachází zhruba 407 náhrobků nerovnoměrně rozprostřených, z toho 250 by mělo být čitelných. Mezi nimi se nachází i 10 dětských náhrobků. V severozápadní části na vyvýšeném místě se nachází rabínský okrsek. Hodně náhrobků pochází ze 17-18. století, nejstarší čitelný by měl být z roku 1613. Náhrobky z tohoto období jsou převážně z pískovce nebo slepence, výjimečně z vápence. Hřbitov je volně přístupný.

Vrch Červená hora (1337 m.n.m.) se nachází asi 10 km jihozápadně od Jeseníku. Vrch je porostlý jen nízkou klečí s menšími skalkami a poskytuje tak krásný kruhový rozhled. Jen pár metrů od vrcholu směrem do Bělé se nachází vpravo od cesty kamenné okno. Místo není označeno a lze jej tedy snadno zaměnit za volně stojící skalku.