Centrum města obepínal pás hradeb zbudovaný již ve 13. století. Ve své vrcholné době ho tvořil dvojitý pás hradeb s parkánem. Hlavní hradební pás byl zpevněn okrouhlými věžemi v rozestupu 15-20 m. Vstup do města umožňovaly dvě brány (Horní a Dolní) a dvě branky (Pardubská fortna a Tmavá fortna neboli „Myší díra). Do dnešní doby se z městského opevnění dochovaly pozůstatky zdí při ulici Lázeňská, za budvou okrasního soudu a na jihozápadním a jižním okraji centra nad mlýnským náhonem. Dále pak bašta „Prachárna“ stojící v hradbách severovýchodně od Resslerova náměstí nedaleko budovy okresního soudu a obě fortny (Pardubská a Tmavá). Obě brány se bohužel nedochovaly. Bašta „Prachárna“ je to kruhová bašta stojící v parkánové části. Má vnitřní průměr 7 metrů a síla zdiva dosahuje až 215 cm, v přízemí je zachováno pět střílen. První zmínka o ni pochází z roku 1435, v letech 1777-1779 byla přestavěna na sklad střelného prachu. Zaklenuta cihlovou klenbou a do interiéru vložen strop. V současné době se zde nachází expozice věnovaná městskému opevnění. Tmavá fortna neboli „Myší díra“ (Štěpánkova 85/I): je úzká chodba dlouhá téměř 28 m s valenou klenbou, vystavěná kolem roku 1435. Bývala zabezpečena trojími bytelnými dveřmi. Dříve jí mohl projít jen jeden člověk, v roce 1841 byla ale rozšířena, opravena a doplněna o kamenné schody. Pardubská fortna (Fortenská 43/I): komplex který vznikl v 15. století (první zmínka z roku 1459) se skládal z hranolové věže a předsunutého barbakánu se zalomeným vstupem. Věžovitá část má gotické zaklenutí a nachází se zde drážka po spouštěcí mříži. Na místě barbakánu dnes stojí dům čp. 98/IV. Horní brána (nedochovaná) uzavírala konec dnešní Břetislavovy ulice. Byl to vlastně komplex tří bran. První (vnější) stávala poblíž domu čp. 105/II a byla zbořena roku 1879. Druhý průchod se nacházel v trase dnešních Širokých schodů, poslední třetí brána (vnitřní) byla situována v sousedství věže zvané Hláska. Zbořena byla roku 1717. Místa kde brány stávaly jsou v dlažbě vyznačeny bílými kostkami. Dolní brána (nedochovaná) se nacházela na konci dnešní ulice Široká. Také komplex této brány tvořila trojice nestejně vysokých průjezdných věží.

První zprávy o Žižkově půocházejí z 11. a 12. století v souvislosti s popravištěm na zdejším Šibeničním vrchu. Ve 14. století se v písemnostech o založení Nového Města objevují zmínky o Vítkově hoře. Ve druhé polovině 14. století patřila část území benediktskému klášteru sv. Ambrože a Mikuláše z Olšan. Odtud místní název Olšany. V době vlády Karla IV. se na části strání pěstovalo víno. Mezi vinicemi bylo i popraviště. V 17. a 18. století byly vinice poničeny a pozemky byly využívány jako pole a zahrady. Vznikly zde usedlosti, jejichž některé názvy se objevují ještě dnes. Smetanka, Rožmitálka, Sklenářka, Ohrada,, či Pražačka. V roce 1860, za morové epidemie, byla část pozemků vyčleněna pro pohřebiště. V roce 1784 se začalo využívat jako centrální hřbitov pro celé území Prahy na pravém břehu Vltavy. V 19. století, podobně jako v některých dalších částech Prahy, se i na Žižkově začaly objevovat průmyslové podniky a rostla zde obytná výstavba určená především dělníkům. Žižkov se v té době zařadil mezi největší a nejlidnatější části Prahy. K Praze byl Žižkov přičleněn v roce 1922. Název je odvozen od jména vojevůdce Jana Žižky, který zde v roce 1420 v čele husitských vojsk porazil první křižáckou výpravu.

Usmrcen německými okupanty. Pamětní deska je umístěna na rodinném hrobě na Novém židovském hřbitově na Olšanech.

Slavěnské hřiby stejně jako jiné podobné útvary vznikly zvětráváním různě pevných vrstev pískovce. Méně odolné části zvětrávající rychleji vytvořily „nohy“ těchto útvarů. Hřibovité útvary najdeme v Broumovských stěnách v oblasti Božanovského špičáku, na Signálu, ale nejhezčí a asi nejpovedenější útvary se nacházejí u značené cesty vedoucí z Hvězdy do Machova, přibližně 1 kilometr od obce Slavný.