Původně raně gotický vodní hrad založený předky pánů ze Švamberka, nyní pseudogotický zámek, stojí v údolí Lužního potoka nedaleko Tachova. Borský zámek se nachází v blízkosti centra města Boru. Historie zámku                       V první polovině 13. století náleželo Borsko Ratmírovi z nedalekého Skviřína. Pravděpodobně Ratmír nebo jeho synové položili základní kámen hradu, který se nazýval Bor, latinsky Merica. První zmínky o Boru pocházejí z roku 1263. Ratmírovi potomci, páni z Boru, a později významný panský rod, Švamberkové, vlastnili Bor až do roku 1650. V 60. letech 14. století vybudoval Bohuslav ze Švamberka hradní kapli sv. Vavřince, stojící dnes ve východním křídle. Rod držel panství plných 400 let a jejich znak, červený štít se stříbrnou labutí, je dodnes součástí městského znaku. Švamberkové prodali zámek Zikmundu Bedřichu von Götzen a roku 1720 odkoupili Bor Löwensteinové, kteří jej drželi až do roku 1945. Löwensteinové nechali sídlo v druhé čtvrtině 18. století barokně upravit. Úpravy se týkaly převážně interiérů. Z této doby pocházejí barokní klenby v několika místnostech západního i východního křídla, zbytky pokojových maleb a několik barokních kachlových kamen. Zámek po roce 1945 přešel pod správu MNV v Boru a byl využit účelově. Zámek dnes Dnes je Borský zámek v rukou města a je veřejnosti přístupný. Prohlídková trasa pro návštěvníky zahrnuje zámecké interiéry, Švamberský sál se sklípkovými klenbami a hradní kapli sv. Vavřince. Další část prohlídky je situována do 1. patra traktu přilehlého k zámecké věži, do interiéru věže a na její ochoz, který slouží jako rozhledna. Na ochoz věže vede 117 schodů. Zámek Bor, kromě zajímavé prohlídky prostor, nabízí také možnost pronájmu místností k pořádání společenských akcí. Podoba zámku                                Borský zámek je dnes stavebním unikátem svého druhu, neboť se u něj zachovala podstatná část středověkých prvků v poměrně nedotčeném stavu. Zámecký areál je cenným komplexem architektonických částí, který tvoří prakticky všechna slohová období, která působila na českém území od raného středověku až do 19. století. Rozsáhlý zámecký objekt vznikl postupnými přestavbami raně gotického vodního hradu. Zámek si přes pseudogotickou historizující podobu zachoval v podstatě středověký půdorys i zdivo. K nejviditelnějším pozůstatkům původní stavby patří stará válcová věž s třímetrovým zdivem. Poslední historickou stavební etapou je romantismus, který dal areálu v podstatě současnou podobu pseudogotického zámku. Tipy na výlet V Boru najdete také krásnou barokní loretu. Za návštěvu jistě stojí zřícenina hradu Přimda. Pokud se vydáte přímo do Tachova, najdete tu zámek, arciděkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie nebo Hausmannův mlýn. Ubytovat se můžete přímo v Boru nebo v Tachově.

Městské muzeum v Čelákovicích, založené v roce 1903, je jedním z nejstarších muzeí Středočeského kraje. Jeho zpočátku skromné sbírky tvoří dnes mnoha set tisícový sbírkový fond, který se z podstatné části nachází v areálu čelákovické tvrze. V tomto bývalém středověkém šlechtickém sídle, vybudovaném kolem roku 1300 na vyvýšeném levém labském břehu v sousedství románského kostela, a to v místech starší raně středověké stavby, je muzeum umístěno od roku 1949. V 15. a 16. století prošla tvrz stavebními úpravami, byla rozšířena a opevněna vlastní hradební zdí s branami na východní a západní straně. V letech 1972 až 1982 proběhla náročná rekonstrukce, kdy po odstranění novověkých stavebních úprav objekt získal opět goticko-renesanční podobu a v roce 1983 v něm byly zpřístupněny nové muzejní expozice. Stálá expozice v tvrzi se dělí na přírodovědnou, archeologickou a historickou část. Ve vstupní přízemní místnosti s pokladnou v jižním traktu se během roku vystřídá kolem pěti výstav, které vychází převážně z vlastních sbírek muzea. Navazující archeologická část stálé expozice dokumentuje nepřetržité osídlení regionu od pravěku. Průchodem do druhého podlaží sousedního severního traktu vstoupí návštěvník do expozice věnované středověkému a novověkému vývoji Čelákovicka. Síň Jana Zacha, umístěná taktéž ve druhém podlaží severního křídla, s plasticky v kameni provedenými znaky držitelů tvrze umístěnými na východní stěně a na západní stěně se znakem města a s reliéfem barokního hudebního skladatele Jana Zacha, slouží ke kulturním a k reprezentativním účelům. Venkovním vchodem se vstupuje do suterénních prostor situovaných pod jižním křídlem, které jsou zasvěceny stavebnímu vývoji čelákovické tvrze. V samostatné nádvorní budově tvrze, která má půdorys písmene „L“, se nachází výstavní síň, kde se vystřídá zhruba devět výstav ročně. Expozice věnovaná čelákovickému košíkářství, kdysi kvetoucí živnosti, se nachází mimo objekt tvrze ve vzdálenosti asi tři sta metrů jižním směrem – v rodném domku čelákovického malíře Čeňka Jandy. Mezi nejzajímavější vystavené exponáty se vztahem k místnímu regionu patří dvě středověké lodi - monoxyly (z řeckého mono – jeden, xylo – dřevo, loď dlabaná z jednoho kusu kmene), kopie vzácné zlaté záušnice z pozdní doby kamenné z Hradišťka v Toušeni (originál uložen ve sbírkách muzea), poklad stříbrných brakteátů (jednostranných mincí) ze 13. století nalezený v Nehvízdkách, soubor středověkých kachlů, okované dveře ze staré čelákovické radnice datované do 16. století, středověké kostěné brusle z Horoušan, pravěké bronzové šperky, zuby nosorožce srstnatého, roh zubra, dolní čelist, kel a stolička mamuta, mnoho dermoplastů (např. sysla obecného, králíka divokého a vydry říční, kteří se dnes na Čelákovicku již nevyskytují). Pozornost upoutá i panel věnovaný nálezu raně středověkého pohřebiště s projevy vampyrismu (tzv. „čelákovičtí upíři“).   Stálá expozice Pravěk, středověk, 17.-19. století Příroda živá a neživá středního Polabí Historie a výzkum tvrze (objektu muzea)

Židovský hřbitov se nachází asi 1,5 km jihozápadně od obce, při malé asfaltové silničce vedoucí od Terešova na Bílou Skálu v malé zalesněné ploše. Založen byl asi na přelomu 17. a 18. století, podle některých pramenů v roce 1623. Kolem roku 1768 byl rozšířen a ohrazen kamennou zdí, roku 1816 postaven domek pro hrobníka. Dnes se na ploše cca 4.092 m2 nachází asi 300 náhrobků, nejstarší pocházejí z let 1725-1729. Hřbitov je zaplněn zhruba z poloviny, částečně zarostlý a některé náhrobky jsou povaleny. Ohradní zeď není v dobrém stavu a domek hrobníka se nedochoval. Hřbitov je volně přístupný.

Kousek od Kopřivnice nedaleko na stejném hřebeni jako je zřícenina hradu Šostýna se při naučné stezce nachází rozhledna Bezručova vyhlídka. První vyhlídku zde nachal vybudovat již KČT v roce 1938. Ta však dlouhou dobu nevydržela. Další železobetonovou vyhlídku vybudoval v roce 1981 kopřivnický skautský oddíl. I její výška nebyla nikterak velká a tak ji brzo přerostly okolní stromy a stavba začala chátrat a v posledních letech své existence byla i nebezpečná. Během roku 2012 zde vyrostla nová dřevěná rozhledna o výšce 13,2 m , se čtyřmi vyhlídkovými plošinami a na nejhornější vyhlídku krytou stříškou vede na 45 schodů. Rozhlednu otevřenou oficiálně 15.8.2012 provedlo stavitelství Daniel Stryk a investorem bylo město Kopřivnice. Svah před rozhlednou byl rovněž vykácen a tak rozhledna poskytuje výhled na město Kopřivnici, Bílou horu a blízké okolí. Stavba je volně přístupná.