Borská loretánská kaple P.Marie byla založena roku 1668 na místě starší mariánské kaple ze 14. století. Iniciátorem byla hraběnka Marie Isabela von Götzen, rozená Trčková z Lípy. Koncem 18. století zájem o kapli upadl a stavba počala chátrat. V průběhu 19. století byly poutě obnoveny zásluhou kněze Andrease Riedla. Na počátku května roku 1945 byla loreta poškozena při ostřelování Boru americkou armádou. Za éry komunistického režimu opět nebyl o kapli zájem, až po pádu režimu v roce 1991 byly poutě obnoveny. První se konala 8.9.1991. V roce 1994 bylo přispěno státem přes půl milionu korun na její opravu. Nádvoří s kaplí je obklopeno ambitem, kde se na zdech nachází obrazový cyklus Kristova utrpení. Klenby jsou vyzdobeny malbami s náměty mariánských litanií, východní trakt zdobí fresky s výjevy ze života Ježíše Krista a Panny Marie. Blízko východního vstupu se nachází zamřížovaná kaple, představující Kristovo vězení. V nárožích jsou umístěny dvě barokní mariánské kaple (P.Marie Čenstochovské a P.Marie Klatovské).

Poutní místo Kalvárie bylo na Jaroměřicemi zbudováno v letech 1712-1713 Františkem Michalem Šubířem jako poděkování za narození jeho dcery. Barokní kaple Povýšení sv. Kříže je obehnána zdí se šesti ambity. Nesouměrným stylem připomíná Boží hrob v Jeruzalémě. Za klasicistním oltářem z roku 1735 se nachází kaple upravená jako krápníková jeskyně. Vstup do nádvoří je branou tvořenou dvěma hranolovými věžemi se sousoším Ecce homo. Nachází se zde také kaple Božího hrobu, hrob Panny Marie a tzv. „kámen pomazání“. Pod kaplí Božího hrobu byla vybudována ještě podzemní kaple s bohatou skulpturovou výzdobou.Součástí areálu Kalvárie je také barokní fara z roku 1710 a křížová cesta vedoucí sem z obce od kostela Všech Svatých. Okolí poutního místa je volně přístupné, nádvoří pak v době bohoslužeb.

Židovský hřbitov se nachází přibližně kilometr severovýchodně od centra obce při menším rybníčku. Vede sem polní cesta od hlavní silnice. Hřbitov je doložen od první poloviny 17. století. Na ploše 2.704 m2 se dochovalo přibližně 250 náhrobních kamenů od první poloviny 18. století do roku 1935. Ohradní zeď hřbitova je částečně pobořena a dochoval se zbytek průchozí márnice s jednoduchým portálem. Hřbitov je tak přístupný bez obtíží. V obci, severozápadně od náměstí se dochovala synagoga (čp. 55). Postavena asi v roce 1825, sloužila až do druhé světové války. V letech 1942-1965 zde byla evangelická modlitebna, okolo roku 1968 adaptována na kino. Po revoluci v roce 1994 převedena opět na Židovskou obec, která plánuje její opravu.

Popova skála je zdaleka viditelná dominanta východní části Lužických hor, nacházející se asi 4 km jihozápadně od Hrádku nad Nisou. Její vrchol tvoří tektonicky porušené svrchnokřídové pískovce, které jsou dnes různě vzpříčené a šikmo poskládané. Na vrchol upravený již v roce 1904 vede turisticky značená odbočka. Jsou zde železné schody a vršek zabezpečen zábradlím. Z vrcholku je krásný kruhový výhled do okolí.