Kostel sv. Bartoloměje, Trhový Štěpánov, okres Benešov.

Autobusová zastávka Zámky v ulici V Zámcích slouží pro dopravu ve směru Bohnice, Troja, Kobylisy.Pojmenování  zastávky je odvozeno od místního názvu Zámky.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!  

Obec vlastnila od roku 1088 vyšehradská kapitula, které ji věnoval Vratislav II. Od té doby se vystřídalo několik majitelů. Církevních i světských. V roce 1420 Braník získala pražská obec. Nejrozšířenějším způsobem obživy obyvatelstva v té době byl rybolov a obchod se dřevem. V pozdější době zde vznikl jediný průmyslový podnik a to těžba vápence a jeho zpracování v palírně vápna. K Praze byl Braník připojen v roce 1922. Název je odvozen od obraného vrchu ležícím nad Braníkem.Braník, dnes část Prahy 4, leží při ústí Kunratického potoka na svahu branické skály, svažující se jihozápadně k břehu Vltavy. Skála je z devonského vápence. Místy dodávají krajině typický krasový ráz, takže Braníku a Podolí by se dalo hovořit jako Malém pražském krasu. Předpokládá se, že v nejstarších dobách sahala Branická skála až k samotné Vltavě a uzavírala tak přístup do pražské kotliny. S levým břehem spojoval Braník brod. Teprve odlámáním skály byla ve středověku uvolněna cesta z Prahy přes Podolí a Dvorce do Bráníka. První historickou zmínku o Braníku nacházíme už v zakládací listině vyšehradské kapituly z roku 1088. Ta je však odborníky považována za padělek, a proto větší jistotu o době založení máme až ve 14. století. Pokud jde o původ jména, jazykovědci tvrdí, že kořeny pojmenování musíme hledat ve slově branný – opevněný, ohrazený, ozbrojený. Takže milí Pražané, vždycky Braník a ne Bráník! Ve druhé polovině byly také na branických stráních zakládány vinice. Odpradávna se tu obchodovalo s dřívím a ve 14. století se tady lámal vápenec. Když vylamovali cestu podle skály z Braníka do Prahy, stál už zde dominikánský dvůr, jemuž patřilo mnoho pozemků v obci a okolí.

Dnešní stavba kostela sv. Havla v obci Bílý Kostelec byla vystavěna v roce 1733 nákladem hraběnky Šporkové. Pravděpodobně již dříve tu stávala starší stavba. Stavba se velmi rychle proměnila ve zříceninu během 70. let 20. století. Kostel byl rozměrnou bez věžovou stavbou z lomového kamene, doplněná cihlami, s obdélnou lodí a půlkruhovým presbytářem. Loď měla rozměry 15 x 9 m. Severně od presbytáře byla vybudována menší oratoř přístupná po točitém schodišti. Loď byla plochostropá, presbytář kryt valenou klenbou s konchou a sakristie křížovou klenbou.V interiéru se nacházel sloupkový oltář s několika vyřezávanými sochami a dva boční oltáře sv. Jana nepomuckého a sv. Kateřiny. Do dnešní doby se zachovaly obvodové zdi v téměř původním stavu. Stavba je beze střechy, pouze presbytář má dodnes klenbu, která díky tomu, že není kryta střechou je silně promáčená a bez zásahu se může časem také zřítit. U výklenku kněžiště jsou ještě viditelné zbytky nástěnných maleb (2009). Kostel volně přístupný je samozřejmě bez veškerého vnitřního zařízení. Ze zvonice nahrazující věž, se dochovaly jen spodní zůstatky zdí do výšky cca 2 metry. Horní část byla patrně dřevěná.