Městem neprotéká jen řeka Chrudimka, ale i vodní náhony napojené na řeku Chrudimku. Systém náhonů existoval zřejmě už v 15. století a napojeny na něj byly nejen mlýny, ale i stoupy, valchy, brusírny a vodárny. Od 15. století je doloženo 11 mlýnů, většina však zanikla ještě před druhou světovou válkou. Během 20. století byly některé části zavřeny do uzavřených profilů nebo zasypány (např. v úseku mezi ulicemi Koželužská-Čs. partyzánů a podél Lázeňské ulice). V letech 1997-2003 byla provedena rozsáhlá revitalizace jižní větve chrudimského náhonu, podél které vede naučná stezka se devíti zastaveními. Kromě náhonu místy i s původním charakterem zde můžeme nalézt ještě i několik staveb spojených s náhonem: Mlýn v Janderově (Šterbovský): existoval zřejmě již před husitskými válkami, první písemná zmínka je až z roku 1570. Za třicetileté války byl zničen takže nejpozději do roku 1633 musel být postaven znovu. V roce 1732 ho získal Antonín Ondřejn Jandera, po kterém má dodnes jméno. Svoji nynější podobu získal ve 20. letech 20. století. V roce 1934 byl jeho parní pohon změněn na elektrický. Mlýn Klobásov: se poprvé připomíná v roce 1446. Svoji funkci ztratil po požáru v roce 1928. Do války měl obytný charakter, pak zde byla krtáce výkrmna vepřů a následně sloužil jako zázemí pro blízký zimní stadion. Polívkův mlýn: byl přistavěn po husitských válkách k soukenické valše. V roce 1932 podlehla část objektu požáru, ale ještě v roce 1951 byl provozován Františkem Plecháčkem. Po zrušení mlýna zde existovalo okresní středisko přípravy zemědělských investic a posléze plemenářský podnik. V roce 2003 byl objekt přestavěn na komerční účely. V roce 2001 zde bylo nainstalováno vodní kolo jako připomínka, že objekt byl kdysi vodním mlýnem. Kromě mlýnů najdeme na trase i bývalou vodárnu (U Vodárny 111). Dnešní novogotická stavba nahradila v roce 1670 původní středověkou vodárnu stojící v ulici Soukenická. Nová vodárna vytlačovala vodu do vodárenské věže na Puši. Z ní pak byly zásobovány dvě kašny ve vnitřním městě a kapucínský klášter. Barokní objekt byl v roce 1852 přestavěn do dnešní novogotické podoby. Nachází se tu replika původního vodního kola na spodní vodu.

Hamousův statek s číslem popisným 22 ve Zbečně proti kostelu sv. Martina patří mezi nejstarší veřejnosti zpřístupněné památky lidové architektury ve Středních Čechách. Jedná se o dům převážně roubený, se zděným chlévem, stájemi, sýpkou a stodolou, v minulosti i dnes relativně velký, reprezentující způsob výstavby v bohatších usedlostech, který navazuje na středověké stavební tradice.Dějiny usedlosti jsou známy od přelomu 16. a 17. století. Usedlost sloužila především hospodářským účelům, jen před rokem 1763 zde byla zřízena jakási zájezdní krčma a za hospodaření Dominika Hamouse (po roce 1817) na krátký čas rychta. To proto, že hospodář Dominik se nechtěl přestěhovat do obecní rychty, a tak rychtařil ze svého. Ve stavení se bydlelo do roku 1992, poté bylo spolu s hospodářskou částí odkoupeno Památkovým ústavem středních Čech od posledního majitele pana Václava Barchánka. Objekt byl poprvé zpřístupněn veřejnosti v roce 1995 a je po správou hradu Křivoklát. Prošel náročnými a řemeslně prováděnými opravami. V expozici skanzenového typu nabízí ukázky dobového bydlení, hospodaření a řemesel. Vždy v polovině července je na dvoře stavení pořádán malý řemeslnický jarmark a každou sobotu v návštěvnické sezóně ukázka zadělávání a pečení chleba v selské chlebové peci.  Expozice SÍŇ je komunikační část domu, z níž je přístup do velké světnice, obou komor, sklepa a výměnku s kuchyňkou. Přímo proti vchodu pak stojí černá kuchyně, vedle níž jsou dveře do dvora. ČERNÁ KUCHYNĚ byla původně dřevěná, až po roce 1716 zděná. V kuchyni bývalo uprostřed otevřené ohniště, kde se vařilo v hrncích, trojnožkách a na roštech. VELKÁ SVĚTNICE sloužila k bydlení hospodáře a jeho rodiny, za hospodaření Jana Hroudy (před rokem 1763) jako nálevna a krčma (v té době bydlel hospodář v zadní části vrchní komory) a za Dominika Hamouse na krátký čas i jako rychta.MALÁ SVĚTNICE byla vystavěna buď jako kuchyň pro hospodáře nebo druhý výměnek pro rodiče hospodáře či hospodyně. VRCHNÍ KOMORA je nejstarší a nejsušší část domu a sloužila ke skladování mouky, obilí, sedraného peří a k sušení bylinek. SPODNÍ KOMORA byla využívána na skladování keramiky, nářadí, postrojů a jako jakási spižírna, něco mezi komorou a sklepem. Jsou zde nejstarší stropní trámy v domě – ze 16. století – nesoucí podlahu z přelomu 17. a 18. století.DVA MALÉ SKLÍPKY jsou přístupny po schodišti mezi černou kuchyní a komorami. Nad vchodem do malého sklípka je patrně nejstarší trám v domě z roku 1577.VÝMĚNEK je nevelká, ale řádně prosvětlená místnost, která soužila starému hospodáři a jeho ženě ke spokojenému dožití. Stavěná je už z lomového kamene spojovaného červenicí – cihlářskou hlínou. Strop tvoří štípané půlkuláče obalené slámou s hliněnou omazávkou.KUCHYŃKA VÝMĚNKU je malá místnost s jedním oknem, zděným sporákem, kachlovou troubou a s klenutým stropem a kachličkovou zdobenou podlahou asi z první republiky. CHLEBOVÁ PEC vysunutá do dvora pod vlezem na půdu byla znovu postavena v letech 1997 – 1998 na místě pece původní. VE DVOŘE v jeho pravé spodní části (proti štítu domu) je stará dřevěná kolna na vozy a nářadí. Na ni navazuje zděná konírna a malý prasečák. Ve vrchní části rovnoběžně se stavením pak ovčín a kravín, vlevo ještě pozůstatek pilířové stodoly zbořené ve 30. letech 20. století. Akce v roce 2008Šafářův dvoreček 12.7. – 13.7. 2008 Řemeslnický jarmark.Malý advent na statku 29.11. – 21.12. 2008 Řemeslníci a zimní provoz s topením ve výměnku, kuchyňce a ve velké světnici v kachlových kamnech. Každou sobotu ukázka pečení chleba a koláčů, v neděli tesání dřevěného kříže. Tradiční hudba a lidové zvyky.   

Raně barokní zámek Humprecht je již zdaleka viditelnou dominantou, která se tyčí na návrší na okraji města Sobotky. Zámek vyniká především svojí výraznou oválnou stavební dispozicí, kolem které se rozprostírá obora na jeleny, později přeměněná na bažantnici. Zámecký výhled umožňuje návštěvníkům pohled na nedaleký hrad Kost. Neobyčejný zámeček Zámek Humprecht, jeden z unikátů Českého ráje, byl navržen italským architektem Carlo Luragem ve stylu manýrismu s prvky pozdní renesance a raného baroka, jako parafrázi Galatské věže v Cařihradě, v letech 1666-1668 pro Humprechta Jana Černína z Chudenic. Hrabě Humprecht bydlel s manželkou na českých zámcích a všechny zisky věnoval na jejich přestavbu a na budování Černínského paláce na Hradčanech. V roce 1666 se rozhodl pro stavbu "nového zámku" na panství Kosti. Humprechtský barokní zámeček s prvky pozdní renesance byl původně dárek pro manželku majitele, později sloužil jako lovecký zámek rodiny Černínů. Stavbu sídla vedl Francesco Ceresola, významný stavitel, který také zámek po požáru roku 1678 opravil a zvýšil. Tím však byly přetíženy základy, takže musely být zbourány přízemní hospodářské budovy a stavba zpevněna. Místo původního zrezivělého slovanského kříže byl na vrchol umístěn roku 1829 zlatý půlměsíc, a to na základě pověstí o Humprechtovém vězení v Turecku. Po Černínech zámek přešel do rukou rodiny Netolických. I za dalších majitelů panství sloužilo k občasným návštěvám šlechty, úředníci z Kosti zde také tajně pořádali svatební hostiny svých dětí. V roce 1926, v době První pozemkové reformy, připadl zámek městu Sobotce. V letech 1937–39 byl rekonstruován. Do obnoveného zámku byly roku 1940 nastěhovány sbírky soboteckého muzea. Za druhé světové války uvažovali Němci o Humprechtu jako o možné letecké pozorovatelně, k čemuž však naštěstí nedošlo. Po roce 1958 bylo v bývalých panských pokojích instalováno literárně historické oddělení, věnované soboteckým básníkům a spisovatelům F. V. Jeřábkovi, V. Šolcovi, J. L. Turnovskému a F. Šrámkovi. Zároveň byly reinstalovány vlastivědné sbírky muzea. V 70. letech 20. století se započaly další opravy a zámek byl koncem 90. let opět kompletně opraven. Dispozice zámku Zámek Humprecht má tvar dvou elipsoidů, z nichž vnitřní je přibližně o dvě podlaží vyšší než vnější. Přízemí bylo určeno pro sloužící, pokoje v prvním patře pro panstvo. V každém podlaží byl prostor vnitřního elipsoidu využit pro "palác", v přízemí sloužil jako předsíň, v prvním patře jako slavnostní zámecká jídelna. Zároveň se zámkem byla stavěna zeď kolem obory, zdobená několika vyhlídkovými altánky-rondely, a panský dvůr na kraji vesnice Března. V zámku je 24 místností, uprostřed stavby se nalézá šestnáct metrů vysoká osová hodovní síň s výbornou akustikou, kde se často konají koncerty. Na jejím stropě je namalován znak Černínů od R. Beneše v dolní části fresky od R. Wiesnera vztahující se k historii Jana Humprechta. Zámek nabízí v současné době dva prohlídkové okruhy - hlavní trasa - zámek s interiéry, představující 17. - 19. století. Interiéry nám přibližují život rodiny Černínů, kteří zde pobývali nejdéle. Ve druhém patře zámku je možno navštívit muzeum Sobotecka zaměřené na etnografii a také vyhlídkový ochoz, z něhož je, v případě dobré viditelnosti, krásný výhled po Českém ráji, na Jizerské hory, Krkonoše i České středohoří. V Sobotce se koná každoroční národní festival poezie a mluveného slova, českého jazyka a literatury Šrámkova Sobotka. Tipy na výlet   Na výlet do okolí se můžete vydat na zříceninu hradu Hynšta, pseudobarokní zámek Mladějov nebo známou zříceninu hradu Trosky. Ubytovat se můžete v Libošovicích.  

Matyášův altán byl postaven v roce v roce 1614, v době vlády císaře Matyáše. Cenný je strop altánu. Je dřevěný a je zde třicet devět barokních znaků, jímž císař Matyáš vládnul. Stěny pavilonu jsou vyzdobeny malbami J. Navrátila z roku 1848.