Národní přírodní památka Venušiny misky se rozkládá na vrcholu kopce Smolný (404 m.n.m.) na značené cestě mezi Žulovou a Vidnavou, cca 6 km od Žulové. Smolný vrch tvoří biotitický granodiorit v této oblasti známý jako světlá slezská žula. Jedná se o tzv. ostrovní horu, která vznikla v teplém tropickém období třetihor. V období čtvrtohor, během pevninského zalednění žulovské pahorkatiny, čněl vrchol Smolného nad ledovcem jako nunatak. Na skalách jsou vyvinuty četné tvary zvětrávání a odnosu žuly. Jejich vznik je podmíněn erozním účinkem srážkové vody a typickými vlastnostmi žuly. Jedná se zejména o skalní mísy, skalní sedadla a křesla, výklenky, žlábkové škrapy a skalní dutiny tafoni. Největší ze skalních mís má v průměru 1,5 m, je hluboká přes 1 m a pojme 65 litrů vody. Venušiny misky byly vyhlášeny národní přírodní památkou v roce 1971, z hlavní cesty sem na vrchol vede odbočka a památka je volně přístupná.

Barokní zámek Kravaře stojí ve stejnojmenné obci asi 10 km od Opavy. Je součástí rozsáhlého parku. Historie Kravař Původním panským sídlem v těchto místech byla vodní tvrz, o níž jsou první zmínky z roku 1377. Ovšem neví se přesně kde stála, pravděpodobně západní části dnešního areálu. Nechal ji vystavět významný moravský rod panů z Kravař. Ti drželi panství do roku 1420, po nich se zde vystřídali vladykové ze Šlevic, Elblové z Hertmansdorfu nebo Macákové z Otenburka. Původní tvrz zpustla a tak vedle ní byla v 16. století vystavěna nová renesanční tvrz. V letech 1649 -1662 došlo k další přestavbě a vybudování kaple, to již byli majiteli panství Eichendorfové, nižší braniborští šlechtici, kteří panství získali sňatkem. Tato přestavba byla v již barokním duchu a je již součástí dnešní podoby zámku. Byla to jednopatrová budova, dnešní východní křídlo zámku. Stavební vývoj Zásadní změna ve stavebním vývoji zámku nastala v letech 1721-1728 za dalšího Eichendorffa, Jana Rudolfa. Ten nechal vystavět nový zámek v duchu vrcholného baroka, při využití původní zástavby, která je dobře patrna ve sklepeních a v přízemních prostorách východního křídla. Jednalo se o čtyřkřídlou, jednopatrovou budovu uzavírající centrální dvůr s arkádovou lodžií. V této podobě se zámek dochoval prakticky do současnosti. Autor přestavby není dosud jednoznačně určen, ale kvality stavby ukazují na některého z předních architektů té doby, pravděpodobně z okruhu vídeňského dvora. Figurální výzdoba portálu zámku je přisuzována opavskému sochaři Janu Jiřímu Lehnerovi, který je zřejmě i autorem dvou putti v tympanonu a u slunečních hodin na dvorní straně vstupního traktu. Jednou z posledních stavebních úprav byly nepatrné změny za Eufémie Rudzinské z Rudna, jež zdědila kravařský velkostatek v roce 1844. Zasloužila se také o rozšíření zámecké knihovny, zakoupila mnoho obrazů a zámecké chodby nechala vyzdobit mozaikou. Zničující požár V roce 1937 vypukl na zámku požár, který zničil střechy, stropy zdobené figurální štukaturou, vnitřní zařízení i dřevěné vstupní schodiště. Neporušený zůstal pouze interiér pozdně barokní zámecké kaple sv. archanděla Michaela. Ta je součástí zámku již od roku 1662. Její barokní výzdoba se však datuje až do let 1727 – 1730. Stropní fresku na kopuli, představující Nanebevzetí Panny Marie s alegorickými výjevy čtyř světadílů, namaloval nejvýznamnější představitel barokní nástěnné malby na Moravě a ve Slezsku František Řehoř Ignác Eckstein. Teprve od roku 1952 započala rekonstrukce zámku, který je dnes majetkem státu. Od roku 1996 zde má sídlo Zámecké muzeum, které spravuje etnografické sbírky kultury na Hlučínsku a barokní expozici, přibližující život rodu sv. p. Eichendorffů na zdejším zámku v letech 1636 - 1782.  Zámecký park v anglickém stylu slouží jako golfové hřiště. Tipy na výlet Podívat se na výlet můžete třeba do Skanzenu Bolatice, na evangelický kostel v Hlučíně, Muzeum Hlučínska, zámek Hlučín, zámek Šilheřovice, na zámek Velké Hoštice, na zříceninu hradu Přerovec, zámek Raduň nebo na empírový zámek Hradec nad Moravicí. V Opavě najdete minoritský klášter s kostelem sv. Ducha, kostel Nejsvětější Trojice, kostel sv. Hedviky nebo františkánský klášter a kostel sv. Barbory. Mimo církevních památek vás možná také zaujme Památník Petra Bezruče, Oddělení přírodních věd Slezského zemského muzea, Slezský ústav Slezského zemského muzea, starobylý dům Boží koutek nebo hláska. Ubytovat se můžete v Opavě.  

Chrám Nanebevzetí Panny Marie od sebe odděluje Sezimovo a Husovo náměstí. Byl vystavěn v letech 1700-1707 na místě zbořeného staršího kostela Matky Boží. Architektem byl italský mistr Domenik de Angeli, nebyl však dostavěn zcela podle původních plánů. Stavbu financoval majitel panství Leopold Ditrichštejn. V roce 1863 shořela věž a byla nahrazena roku 1894 dnešní podle projektu Fr. Schomoranze. Bazilikální trojlodí má vysokou střední loď a nižší boční lodě v jejichž patře se nachází tribuny. Obdélný presbytář ukončuje sakristie, na severu a na jihu se nachází oddélná předsíň a komora. Chrám se svými rozměry (63x26x22 m s věží 64 m vysokou) patří k těm největším. Krásná je i jeho štuková a fresková výzdoba na stěnách, valené klenbě a stropech od italských mistrů. V interiéru se nachází hlavní oltář a osm bočních postranních oltářů. Hlavní s obrazem Nanebevzetí Panny Marie je snad dílem Ignáce Raaba. Boční oltář v kapli s obrazem sv. Jana a Boha je zase dílem z okruhu Petra Brandla. Zajímavá je původní dlažba z roku 1713, pod ní jsou hrobky šlechtického rodu Žejdliců. Dalším vybavením je kazatelna (1708), cínová křtitelnice (1617) a velká barokní varhany z roku 1708. Ty doplňují ještě menší vzácnější z konce 16. století. Kostel stále slouží pro bohoslužebné účely.

Bezděz je mohutná zřícenina hradu v okrese Česká Lípa. Nachází se na kopci Velký Bezděz, nad vsí Bezděz, v blízkosti Máchova jezera a obce Doksy. Vznik hradu spadá do období velkého kolonizačního úsilí českého krále Přemysla Otakara II., z jehož podnětu vznikl ve 2. polovině 13. století velký počet nových vesnic, měst a hradů. Král hradů Hrad samotný byl panovníkem určen jako správní centrum rozsáhlého královského panství a k jeho ochraně, jakož i k ochraně významné obchodní cesty vedoucí do Mělníka okolo Bezdězu dále do Žitavy. Výstavba hradu proběhla mezi léty 1265–1278 a je typickým představitelem rané gotiky. Přestavuje nejvyspělejší stupeň ve vývoji hradů vůbec. Díky velmi těžké přístupnosti nebyl výrazněji přestavován. Rok po Přemyslově smrti se stal Bezděz vězením pro královnu Kunhutu a jejího nezletilého syna Václava II., které zde po bitvě na Moravském poli držel markrabě Ota Braniborský. Do roku 1588 se v historii hradu střídala období, kdy byl přímo pod královskou korunou a období, kdy byl v zástavě mocných šlechtických rodů. Po roce 1624 ho získal Albrecht z Valdštejna, který povolal mnichy řádu sv. Augustina. Od roku 1662 do roku 1785 zde pak byl klášter řádu montserratských benediktinů, fungující také jako významné mariánské poutní místo. Roku 1666 byla do hradní kaple přenesena jedna ze tří kopií černé Panny Marie Montserratské. Po zrušení kláštera byl hrad opuštěn a začal chátrat. V 19. století se hrad stává inspirací pro mnoho romantických umělců, za všechny je třeba zmínit K. H. Máchu a B. Smetanu. Do roku 1932 byl hrad v majetku Valdštejnů, poté se stal majetkem státu. Královskou cestou k dalekým výhledům a gotické nádheře Nyní je přístupný areál původního horního hradu (velmi významná raně gotická kaple s křížovou klenbou, starý královský palác, purkrabství), velká část zachovalých hradebních zdí, Čertova věž. Křížová cesta s barokními kapličkami podél přístupové cesty. Z hradní 35 m vysoké věže je krásný kruhový výhled do dalekého okolí. Za pěkného počasí jsou vidět vrcholy Jizerských hor i Krkonoš. Tipy na výlet V místě můžete také navštívit zámek Bělá pod Bezdězem nebo muzeum v Bělé pod Bezdězem. Za návštěvu stojí i zřícenina hradu Zvířetice, nedaleké Mnichovo Hradiště nebo město Bakov nad Jizerou. Ubytování jistě naleznete v Bělé pod Bezdězem.