Počátky Národního zemědělského muzea spadají do roku 1891, kdy základ sbírek muzea vytvořily předměty vystavené na Jubilejní výstavě a poté na Národopisné výstavě v r. 1895. Zemědělské muzeum se tehdy stalo součástí Národopisného muzea, samostatnou institucí - jako Československé zemědělské muzeum - se stalo v roce 1918. V polovině třicátých let 20. století bylo završeno úsilí o výstavbu nové budovy muzea v Praze na Letné. Budova v Kostelní ulici je dnes významnou památkou českého funkcionalismu. Byla postavena v letech 1937 - 1939 jako společný projekt se sousední budovou Národního technického muzea, podle projektu architekta M. Babušky. Již v době okupace však muzeum muselo své tehdy nové sídlo opustit a vrátilo se do něj až roku 1994, kdy také byla zahájena jeho postupná dlouhodobá stavební rehabilitace. Dnes Národní zemědělské muzeum usiluje o navázání na tradice z doby první republiky, kdy se zúčastňovalo řady významných celostátních výstav a kdy i jeho muzejní expozice byly hojně navštěvovány a kdy pevně zakotvilo v povědomí kulturní veřejnosti a podílelo se na spolupráci se zemědělskými muzei v Evropě. Pražská centrála a čtyři mimopražské pobočky Národního zemědělského muzea jsou v současné době zaměřeny tak, aby svou vědecko - výzkumnou, akviziční a prezentační činností pokrývaly historii zemědělství a jeho příslušné obory v celé jejich šíři.

Autobusová zastávka Malešické náměstí na Malešickém náměstí slouží pro přepravu ve směru Hrdlořezy, Žižkov, Strašnice.Pojmenováni je odvozeno stejnojmenného Malešického náměstí, na kterém se nachází.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!

Židovský hřbitov Radenín se nachází asi 600 m severovýchodně od centra obce. Za posledním domkem (čp. 63) je potřeba se dát vpravo polní cestou kolem domků (napravo), posléze se cesta stočí vlevo úvozem, ke hřbitovu je to pak asi 150-200 m. Hřbitov byl založen ve druhé polovině 17. století. Někdy v letech 1830-1866 byl rozšířen do dnešní plochy cca 1.403 m2. Ze stejného období pochází kamenná márnice, která nahradila svoji dřevěnou předchůdkyni. Dochováno je zhruba 300 náhrobků barokního, klasicistního a moderního typu. Nejstarší náhrobky lze datovat do 30. let 18. století. U části náhrobků byl použit jako materiál načervenalý železitý pískovec, který časem podléhá drolení, takže nápisy jsou často nečitelné. Dále se používala žula a mramor, u moderních pomníků tzv. švédská žula a diorit. Poslední pohřeb se konal 3.2.1938. Byl to pohřeb chedé žebračky Johany Rindové. Po příchodu nacistů byl hřbitov devastován, což pokračovalo i po válce. Během socialistické éry hřbitov zpustl a do špatného stavu se dostala i márnice. Opraven byl až v nedávné době, zásluhou správce Bedřicha Novotného (zemřel v roce 2008). Většina náhrobků nevyniká přílišnou zdobností. Ty s nejzajímavějšími reliéfy najdeme ve východním cípu hřbitova. Pozoruhodné jsou náhrobky Samuela Sonna s reliéfem slunce a rabiho Leopolda Franka s vyobrazením lva. Hřbitov má opravenou kamennou ohradní zeď a márnici. Volně přístupný.

Unikátní výstavní prostory v historických interiérech gotického domu U kamenného zvonu. Galerie hlavního města Prahy využívá tento objekt k pořádání časových výstav. Součástí objektu je i komorní koncertní sál.