Cisterciácký klášter ve Zlaté Koruně založil Přemysl Otakara II. ve snaze vybudovat pevný opěrný bod na okraji domény Vítkovců. Zlatá Koruna leží na Vltavě, kousek od Českého Krumlova a je velmi oblíbeným útočištěm vodáků. Podle klášterní tradice rovněž tímto založením splnil král svůj slib, který dal před vítěznou bitvou u Kressenbrunu, ve které slavně porazil vojska uherského krále Bely IV. Novému konventu věnoval jednu z největších cenností, kterou měl, a to trn z Kristovy koruny, který získal od Ludvíka IX. Svatého. Podle této relikvie lokalita získala jméno Sancta Corona.Zakládací listina je datována do doby před 12. zářím 1263. Při válce Vítkovců proti Přemyslu Otakaru II. roku 1276 byla Zlatá Koruna zničena. V 80. letech 13. století bylo tedy třeba klášter vlastně znovu založit. Období, které následovalo, však znamenalo jeho velký rozkvět, opatství se stalo středem velké domény, v rámci níž založilo více než sto nových vsí. Etapu rozvoje ukončil rok 1420, kdy byl klášter dvakrát dobit husity a opatství tehdy ztratilo část svého pozemkového vlastnictví, které zabral Jan Smil z Křemže. Oldřich z Rožmberka, který podvrhnutou listinou získal zlatokorunské panství, uvedl zpět mnichy roku 1437. Oldřich z Rožmberka pak postupně uchvátil veškerou moc nad klášterem a jeho pozemky. Dne 22. června 1601 koupil krumlovské panství od Petra Voka z Rožmberka císař Rudolf II., a to včetně zlatokorunského kláštera. Na opatské místo dosedl energický Valentin Schonbeck (1608), který se obratem pustil do stavebního zvelebování kláštera. Vybudoval tzv. malý konvent, přiléhající ke kostelu Andělů strážných.Klášter ve Zlaté Koruně poté postihlo několik těžkých ran. Nejdříve byl poničen za třicetileté války, poté přišel požár (1733), drancování Bavory a Prusy ve válkách o rakouské dědictví, navíc se přidaly i povodně a velká neúroda. K poslednímu vzepětí a rozmachu dovedl Zlatou Korunu poslední opat Bohumír Blanský (opatem 1755-85). Klášter byl opraven a vyzdoben a byla při něm založena škola. Přesto byl v rámci josefínských reforem roku 1785 zrušen. Získal jej v dražbě Jan ze Schwarzenberku a areál využíval pro hospodářské účely. Po 2. světové válce byl Swarzenberkům objekt zkonfiskován a byla jsem umístěna knihovna Rukopisů a starých tisků ze Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích.Budovy konventu, který je obehnán hradbami, jsou situovány v meandru Vltavy. Areál v současnosti tvoří vlastní klášter a předklášteří. Jádrem je konvent, malý konvent, opatství, kaple Andělů Strážných, hospodářské budovy, kostel sv. Markéty a kostel Nanebevzetí P. Marie. Jde o trojlodní basiliku, která má neobvyklou konfiguraci, není jako obvykle orientován k východu, ale k severovýchodu. Nejstarší částí je kaple Andělů strážných z roku 1370. Jihovýchodně od kostela vznikl konvent. Jeho nejstarší částí je křídlo navazující na transept, obsahující sakristii, kapitulum, průchod a sál mnichů. V polovině 17.století byl komplex goticky rozšířen, mimo jiné i o pivovar.

Zámek Petrohrad, okres Louny.

Tunel bývalé Severní dráhy císaře Ferdinanda se nachází na severním okraji obce. Byl postaven v letech 1845-1846 na první koleji hlavní tratě z Vídně na sever, v úseku Hranice – Lipník. Šlo o jediný tunel na trati dlouhé 275 km. Projektantem tunelu dlouhého 258,9 m je ing. Karel Hummel. Průměrná šířka 5,72 m a výška 6,3 m. Uvnitř byl tunel vyzděn otesanými žulovými kvádry. Na stavbě pracovalo na 2.500 dělníků nejen z blízkého okolí, ale i z Jeseníků a Slezska. Pro výstavbu tunelu padly dva grunty a osm chalup, což bylo nakonec méně než se předpokládalo. Druhá kolej vybudovaná v roce 1873 vedla již mimo tunel. V polovině 90. let 19. století bylo již zřejmé, že tunel je zastaralý a prostor druhé koleje bude rozšířen a rozšířen na dvoukolejný. To vzbudilo odpor místních, kteří požadovali aby zrušený tunel neměl pro ně nějaké riziko a aby procházející železnice byla ohrazena vysokým plotem a nerušila tak místní hlukem a kouřem. Provoz tunelu byl ukončen 30.5.1895. O třicet let později se tunel stal obecním majetkem, ostatně dráha se o ráda zbavila, aby neměla zbytečné výdaje na jeho údržbu. Ještě v roce 1965 při projektování třetí drážní koleje se uvažovalo o využití tunelu. Tato myšlenka však nedošla realizace a jistě asi nikdy již nedojde. Do dnešní doby se dochovaly oba portály a blízké terénní pozůstatky drážního tělesa. Samotný tunel je nepřístupný.

Vrtbovská zahrada Vrtbovská zahrada vznikla v první polovině 18. století jako součást areálu Vrtbovského paláce. Projektantem zahrady byl F.M. Kaňka. Zahrada v barokním slohu byla umístěna do svahu, ve kterém byly vytvořeny terasy spojené schodišti. Ve spodní části zahrady je sala terrena. Autorem sochařské výzdoby byl M.B. Braun. F.M. Kaňkovi se podařilo vytvořit tak zdařilé dílo, že proslavilo samotná Vrtbovský palác. Sochařská výzdoba Matyáše Bernarda Brauna, štukatury Tommasa Soldatiho, fresky Václava Vavřince Reinera v salle terreně.Zahrada je přístupná veřejnosti.