Socha herečky Otýlie Sklenářové – Male je dílem sochaře Ladislava Šalouna. Je zhotovena z bílého mramoru. Odhalena byla v roce 1933. Socha je uletěna v Čelakovského sadech u Národního muzea, v místech, kde stávala letní scéna Nového českého divadla.

Beroun má rozhledny hned dvě. Kromě této na Městské hoře lze obdivovat krásy Berounska i z rozhledny Děd, která stojí nad městem, směrem na Zdejčinu. Vyhlídka na vodojemu Městská hora, nacházející se v centru města slouží pro oddech a procházky občanů Berouna již více než sto let. V červnu 1876 byl v Berouně založen Okrašlovací spolek a jeho první akcí byla parková úprava Městské hory, která znamenala zřízení pěšin, vysázení stromů a lavičky. Další změny přišly až ve 30. letech 20. století. Tehdy se také zrodil nápad na postavení rozhledny. Původně zde ovšem rozhledna stát vůbec neměla. Potíže Berouna s pitnou vodou měla vyřešit stavba vodojemu na Městské hoře. Práce byly svěřeny firmě Jelínek a synové. A právě sama firma přišla s nápadem doplnit nadzemní část vodojemu o betonovou vyhlídkovou věž. Samozřejmě by to přineslo zvýšení nákladů, což si město nemohlo dovolit. Nakonec se našlo kompromisní řešení. Město uvolnilo obnos, který si mohlo dovolit a zbytek, i přes ztrátu, zaplatila sama stavební firma. Zlý jazykové tvrdí, že důvodem pro velkorysost firmy byl příslib dalších zakázek pro město. První návštěvníci se z 13m vysoké věže mohli rozhlédnout o velikonočních svátcích v roce 1936. Následně se o provoz rozhledny staralo město. Za války sloužila rozhledna jako pozorovatelna protiletadlové obrany a nebyla přístupná. Svému účelu začala opět sloužit po válce a to až do osmdesátých let minulého století. Poté díky zchátralosti byla uzavřena. Město Beroun v 90. letech pronajalo rozhlednu společnosti Radiomobil, která na věži chtěla umístit anténní systém. Společnost nechala věž opravit. Provedeno bylo celkové zastřešení vyhlídkové plošiny, čímž se změnil vzhled celé stavby. Ta tak mohla být 10. září 1999 opětovně zpřístupněna. Návštěvníci Městské hory se tak mohou opět kochat výhledem na Křivoklátsko, Brdy a Český kras. Městská hora je tak opět díky rozhledně a také malé zoo s dětským koutkem oblíbeným místem procházek rodičů s dětmi.   Výhled sever - hřeben Dědu, Plešivec východ - rozhledna Lhotka, centrum města jih - průmyslová část Berouna s nádražím, vrchy Damil a Kosov západ -  údolí Litavky směrem ke Královu Dvoru, hřeben Dědu Popis cesty Rozhledna se nachází uprostřed města Berouna. Z Alšovy ulice následujte ukazatele k medvědáriu.  

Původně farní kostel sv. Víta se nachází na Svatovítském náměstí severně od centra města. Založen byl kolem poloviny 13. století v gotickém slohu. Za husitských válek sloužil k mši svaté pod obojí. Okolo roku 1463 byla farnost přenesena ke kostelu sv. Bartoloměje a kostel se stal hřbitovním až do roku 1787. V první polovině 17. století je stavba renesančně přestavěna a vyzdobena sgrafity. Roku 1646 kostel vyhořel a v letech 1739-1740 barokně upraven. Kostelní věž pochází z roku 1575 a při barokní přestavbě byla zvýšena o jedno patro. Kostel je trojlodní stavbou s kněžištěm uzavřeným pětiboce s opěráky. K němu pak přiléhá sakristie. Presbytář je nejstarší dochovanou částí kostela (gotický). V interiéru na klenbách a stěnách můžeme vidět malby znázorňující výjevy ze života a mučednické smrti sv. Víta a dále pak alegorie Víry, Naděje a Lásky. Hlavní oltář je barokní, portálový, sloupcový s obrazem sv. Floriána (1687), po stranách s plastikami biskupů v nástavci je umístěna socha sv. Václava. V objektu se dále nacházejí renesanční náhrobníky. Kostel dnes slouží k výstavním účelům, slavnostním obřadům a k pořádání koncertů.

K hradbám hradu Sovinec se přikládá empírový kostel sv. Augustina. Předchůdcem byla kaple stejného jména přímo v areálu hradu. Pak byl v roce 1845 vystavěn při hradbách současný empírový kostel. Kostel je jednolodní stavba s věží, kterou tvoří z části bývalá hláska stěžící bránu hradu a kterou kostel navazuje na hradní opevnění. Uvnitř kostela se nachází klasicistní hlavní oltář, boční oltář s obrazem Malé Kalvárie, obrazy Křížové cesty a dodnes funkční varhany.