Vojanovy sady byly součástí někdejší ovocné zahrady, která vznikla současně se založením biskupského dvorce v roce 1248. Rozkládají se na ploše 2,4 ha a jsou tak považovány za část nejstarší částečně zachovalé zahrady v Praze. Podle majitelů byla nazývána také Pitlíkovská nebo Flavínovská. V roce 1653 zahradu zakoupil cisař Ferdinand III. pro klášter bosých karmelitek. Z této doby se také datují první architektonické úpravy, z nichž některé jsou patrné do dnes. V 17.století byl prostor uzavřen arkádou zdí a byla zde postavena kaple sv. Eliáše v podobě krápníkové jeskyně. Strop kaple byl vyzdoben malbami s náměty ze života světce. V 18. století byla postavena kaple sv. Terezie z Ávily a vyhlídková terasa s nikou. V roce 1783 přešel klášter do majetku anglických panen a na začátku 19. století byl původní sad částečně upraven do podoby anglického parku s umělým jezírkem a jehličnany. V roce 1919 se zahrada stala majetkem státu a část ji byla zabrána pro přístavby ministerstva financí. Pro veřejnost byla zahrada otevřena v roce 1954 a byla nazvána po významném českém herci Eduardu Vojanovi.Naší další zastávkou jsou Vojanovy sady, kdysi klášterní zahrada biskupského dvora. Na části této parcely založil císař Ferdinand III. v roce 1661 klášter, v němž se zprvu usadili bosé karmelitánky. Při utváření jejich zahrady po roce 1655 a zejména v roce 1692 se uplatnilo přesné měřičské členění a výrazová střídmost, úměrná klášternímu prostředí. Barokní principy pak do zahrady postupně pronikaly především v podobě barokní kaple sv. Eliáše, postavené jako krápníková jeskyně, s nástropními malbami a sochou sv. Josefa od Matěje Václava Jäckla. K celkové přeměně dnešních sadů však nedošlo ani v době, kdy se na sklonku 18. století usadili v klášteře řád anglických panen. V roce 1920 se panny přestěhovaly do Štěkně a klášterní komplex získalo ministerstvo financí. V roce 1954 byla klášterní zahrada zpřístupněna veřejnosti, ani přidáním přídomku „sady“ nevzala specifická podoba klášterní zahrady za své. Větší jižní část je členěna dvěma východozápadně orientovanými cestami, třikrát kříženými, přičemž střední protnutí je na úrovni centrální kaple sv. Terezie z Avily. V oddílech Vojanových sadů rostou v řadách ovocné dřeviny. U kaple sv. Terezie je půlrondel líp srdčitých, v severní části je volná úprava s jezírkem a s několika pozoruhodnými stromy, například jinan dvoulaločný, buk lesní v červenolisté formě a vrba bílá převislá.

Okolí Uherského Hradiště je na rozhledny velmi bohaté. Jsou tu hned tři. Ta která stojí u Hradčovic na úpatí vrchu Kamenná (304 m.n.m.) je nejmladší. Jedná se o lehkou vyhlídku na trubkovém stožáru, sloužící návštěvníkům od roku 2001. Tehdy ji zde postavila společnost Český mobil. Rozhlednu, podobně elegantně vypadající konstrukce, můžeme vidět i na Mackově hoře u Nového Strašecí či v Pětnici u Záboří na Blatensku. Celková výše věže činí 35 metrů. Ochoz je umístěn ve výšce 18 metrů a dostanete se na něj po 99 točitých schodech. Budete odměněni výhledem na Uherský Brod a hřeben Bílých Karpat. Rozhledna je volně přístupná po celý rok.

Přírodní vyhlídka s názvem Juliina se nachází zhruba 2,5 km severovýchodně od Mimoně pod vrchem Ralsko. Z vyhlídky skalního bloku je omezený výhled, hlavně jihozápadním směrem na Mimoň.

Skalní útvar Sněžné věžičky se nachází v Jizerských horách na druhém menší vrcholu Černé hory.Jde o početnou skupinu skalních objektů různého typu: skalních hradeb, mrazových srubů, izolovaných skal (torů) a skalních věží. Vlastní skupinu Sněžných věžiček tvoří tři skály. Jedna z nich je opatřena žebříkem na malou vyhlídkovou plošinu z níž je pěkný výhled na nejhezčí věž skupiny, štíhlou a sklaním hřibem zakončenou Sněžnou hlavičku. Zhruba 50 m severozápadním směrem od vyhlídkové skály se nachází třetí skála této skupiny. Je částečně pokryta stromy nízkého vzrůstu.