Městečko Dačice leží na samé hranici Čech a Moravy, na horním toku Moravské Dyje asi 10 km jižně od Telče v okrese Jindřichův Hradec. Dačice jsou historicky spjaté Moravou, byly její součástí po celá staletí, v dobách své největší slávy byly dokonce centrem jihozápadní Moravy. Dnes je tomu ovšem jinak. V roce 1960 byly při komunistické správní reformě se svým okolím začleněny do Jihočeského kraje. Dačice mají velmi dlouhou historii a krásné historické jádro města je městskou památkovou zónou. Řada okolních rybníků, lesy, historické památky, i památná, pověstmi proslavená místa, dotvářejí malebný charakter města a okolního kraje.Prastará tržní osada Dačice vznikla na křižovatce důležitých obchodních cest, spojujících Čechy a Moravu s rakouskými zeměmi. První písemná zmínka o Dačicích pochází z roku 1183 z kroniky Jarlocha, opata premonstrátského kláštera v Milevsku, kdy si nechal znojemský kníže a moravský markrabě Konrád Ota vysvětit v Dačicích kostel olomouckým biskupem Pelhřimem. V druhé polovině 14. století získal ves do majetku mocný rod pánů z Hradce, kteří tu na křižovatce dvou významných obchodních cest založili nové město s rozlehlým náměstím ve tvaru trojúhelníka. Páni z Hradce povýšili Dačice na město, v listinách doložené poprvé roku 1378. Dlouhé dědické spory po smrti Oldřicha z Hradce a později i husitské války zbrzdily rozvoj města na více než sto let. Nová kapitola historie Dačic je od roku 1459 spojena s rodem Krajířů z Krajku, který se za vlády Jiříka z Poděbrad dostal mezi přední moravské rody. Krajířovské panství sahalo od Nové Bystřice po Bítov a Dačice si noví páni vybrali za sídelní město. Za jejich vlády, podporující vlašské stavitele a kameníky, se gotická tvář města změnila v renesanční. Právě za jejich vlády dosáhly Dačice svého největšího významu, staly se centrem celého regionu. V jejich době ve městě vyrostla spousta staveb - městská radnice, Panské obydlí a Starý zámek, kde dnes sídlí radnice města. Na konci 16. století byl postaven i Nový zámek, rovněž v renesančním stylu, jehož krásu můžeme dodnes obdivovat. V průběhu staletí se majitelé panství a zámku často měnili a zámek postupně měnil svou tvář. Heinrich Karl hrabě z Osteinu, který panství koupil v roce 1728, nechal renesanční zámek přestavět barokně. Další majitelé, rod Dalbergů, po sobě zanechal úpravu v empírovém slohu, ve 20.století ještě proběhly úpravy secesní. V roce 1945 však byl zestátněn a zpřístupněn veřejnosti.Kromě dvou zámků mají Dačice i další památky. Dominantou Dačic je mohutná renesanční věž vystavěná nad náměstím v letech 1586 - 1592. Ta přiléhá k barokně-klasicistnímu kostelu svatého Vavřince, který byl postaven v místech původního románského kostela. Na levém břehu řeky Moravské Dyje je v bývalém františkánském klášteře umístěno městské muzeum a galerie. K baroknímu klášteru, který byl založen v šedesátých letech 17. století, patří jednolodní kostel svatého Antonína Paduánského. Před zámkem na náměstí stojí tzv. Loreta, barokní mariánský sloup z první poloviny 18. století, a empírová kašna ze začátku století devatenáctého. Po velké morové epidemii, jež postihla Dačice koncem 17. století, tu byla vystavěna při cestě směrem na Telč kaple svatého Rocha. Město světově proslulo svojí cukrovarnickou výrobou, neboť právě tady byl v roce 1841 poprvé na světě (podle vynálezu J. K. Rada) vyroben a zaveden do výroby kostkový cukr. U kostela svatého Vavřince je památník ve tvaru kostky připomínající zmíněnou událost.ZámekPrvní zmínka o novém zámku se objevuje roku 1591 v souvislosti s se stavbou domů na horním náměstí. Původně byl postaven ve slohu renesančním, po požáru byl roku 1732 barokně přestavěn dnešní empírovou podobu dostal v 19.století. Zámeckým čtyřkřídlím je uzavřeno čtvercové nádvoří, kolem zámku se rozprostírá rozlehlý anglický park s jezírkem a s okrasnými dřevinami, upravený na přelomu 18. a 19. století. V interiérech zámku je cenný nábytek, je zde umístěna velká secesní knihovna čítající téměř 30.000 svazků a rozsáhlé přírodovědné sbírky.

Puklický židovský hřbitov se nachází na malém návrší východního okraje obce. Hřbitov byl snad založen již v 15. století a sloužil pro široké okolí až do roku 1932. Přesto je dnes náhrobky (cca 90) jeho plocha (1.493 m2) zaplněna stova z poloviny. Nejstarší čitelný náhrobek by měl pocházet z roku 1699. Hřbitov je ohrazen místy narušenou nevysokou kamennou zdí a je volně přístupný. Z obce se k němu dá dojít úzkým průchodem vlevo od prodejny potravin po cca 20 m stoupající pěšinou vlevo za domy. Případně kousek od potravin ulicí kolem domu čp. 37 pak vpravo a po cca 10 m vlevo stoupající pěšinou za domy.

S výstavbou kostela povýšeného koncem 14. století na děkanský se počítalo hned při založení města. Jeho původní podoba není známa, ale byl jistě mnohokrát skromnější. Jak měšťané bohatli mohli si zejména v klidných časech vlády Karla IV. dovolit financovat mnohem větší svatostánek. Kostel sv. Vavřince vynikal nad průměr své doby. V dalších staletích několikrát vyhořel a byl téměř zničen. Jeho současná podoba je výsledkem puristické přestavby z konce 19. století. Kostel má rozlehlé trojlodí s dlouhým kněžištěm. Stěny chrámu pokrývá působivá secesní výzdoba a řada figurálních scén. Hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie je z roku 1728 od Petra Brandla. Barokní oltář byl zakoupen v roce 1787 ze zrušeného cisterciátského kláštera v Sedlci u Kutné Hory. Obraz vysoký 6,85 m znázorňuje P.Marii vstupující na nebesa sledována udivenými a v úžasu gestikulujícími apoštoly nad jejím opuštěným hrobem. Děj pak pokračuje v plastické výzdobě oltáře nad obrazem, kde sedí sv. Jan Křitel, pohled P.Marie ovšem směřuje až ke svaté Trojici, odkud na ni shlíží její syn. Mistrovské Brandlovo dílo je řazeno k největším skvostům barokního umění ve východních Čechách. Většina zbylého vybavení je novodobá, dochovala se jen gotická křtitelnice z roku 1499 ulitá Ondřejem Ptáčkem a v boční kapli sv. Jana Křtitele socha Madony z počátku 16. století.

Dům byl postaven koncem 18.století na místě bývalých pěti stavení. Název je odvozen od jména Jana Halánka z jičína, který byl majitelem zdejší nemovitosti od roku 1676. V 19.století byl majetkem rodiny Náprstků. Na průčelí domu je umístně pamětní deska Vojty Náprstka, zakladatele muzea, které nese jeho jméno.