Původní hradební systém z roku 1257 zcela zanikl. Následně byl vystavěn nový ve dvou etapách. První byla vnitřní hradba vystavěná v letech 1360-1380 (1502-1505 opravována), tvořila ji až 10 m vysoká zeď s cimbuřím, silná až 2 metry, doplněná hranolovitými dovnitř otevřenými věžemi. Kolem roku 1513 přibyla parkánová hradba vysoká zhruba 4,5 m, silná cca 1,2 m s podkovovitými baštami rovněž dovnitř otevřenými. Celek doplňovaly čtyři brány (ani jedna se nedochovala). Do dnešní doby se dochoval obvod hradeb o délce 1.800 m. Největší zachovanou částí je západní a jižní část. Západní část při Klášterní zahradě tvoří bývalá vnitřní hradba. Zde také můžeme najít věžici přestavěnou v roce 1705 na vyhlídkový pavilon, dnes známá jako jezuitská hvězdárna. Jižní část tvoří parkánová hradba mezi ulicemi Máchovy schody a Krajskou (zde i obvodové zdi bývalé bašty), hradební pás dále pokračuje až k bývalé jezuitské rezidenci. Další část hradeb se dochovala při ulici Mezibraní na jihovýchodním okraji centra. Zde můžeme vidět i bývalou baštu, která původně otevřená byla ve druhé polovině 18. století adaptována na kapli pro blízkou věznici. Prý zde ministroval i sám J. Babinský, který se roku 1796 narodil na litoměřickém předměstí. V roce 1951 byla bašta opravena a roku 1992 adaptována na dnešní vinárnu či restauraci. Dále dochovaná část opevnění pokračuje za ulicí Dlouhou a mezi ulicemi Zítkova a Novobranská. Mezi ulicemi Dlouhá a Zítkova za parkovištěm je vidět hlavní hradba s věžemi upravenými pro obytné účely. Druhý úsek mezi Zítkovou a Novobranskou tvoří hradba s původními neupravenými věžemi.

Římskokatolický kostel sv. Apolináře stojí na Husově náměstí v severní části Horšovského Týna, na tzv. Velkém předměstí. Na místě dnešního kostela sv. Apolináře se nacházel menší ranně barokní kostelík Panny Marie, který byl založen v polovině 13. století. Ze stavby se však nezachovalo téměř nic, pouze raně gotický lomený sloupkový portál, který byl později zasazen do jižní obvodové zdi nového kostela. Stavba současného kostela započala s největší pravděpodobností za arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Nový chrám měl být mohutnou stavbou, o čemž svědčí monumentální presbytář, nesoucí prvky blízké par1éřovské huti. Ke kostelu náležel též kolegiální ústav sv. Kryštofa. Z konce 14. století také pochází postranní kaple Panny Marie na jižní straně, kde se nacházejí vzácné nástěnné malby z počátku 16. století. Stavba postupovala pomalu, a tak k dokončení došlo pravděpodobně za arcibiskupů Jana z Jenštejna a Olbrama ze Škvorce, jejichž znaky jsou zobrazeny v presbytáři. Jedná se o jednolodní stavbu na obdélném půdoryse s gotickým presbytářem zaklenutým křížovou žebrovou. K severozápadnímu nároží kostela přiléhá mladší věž. Za husitských válek byl kostel vypálen a jeho oprava se poté značně protahovala. Kostel dostal dnešní podobu až při přestavbě v druhé polovině 18. století. V letech 1926 - 1927 byl kostel celkově rekonstruován. Při této příležitosti byly pod barokní omítkou objeveny některé gotické architektonické detaily. Dodnes se dochovaly vstupní gotické portálky a řada zvenčí osazených náhrobních kamenů z let 1510 – 1834.   L.R.

Zříceniny kláštera Rosa coeli premonstrátek v Dolních Kounicích se nacházejí nedaleko centra města, z něhož ke klášteru vede turistické značení. Zřícenina kláštera je přístupná v otevíracích hodinách. Klášter premonstrátek Rosa coeli (Nebeská růže) v Dolních Kounicích založil kajícník Vilém z Kounic roku 1181. Nápomocen mu v tom byl opat Gotšalk z premonstrátského kláštera v Želivi. V roce 1183 se v provizorních budovách usídlili sestry z louňovického kláštera a jejich představeným se po Petrovi z téhož kláštera stal Vilémův příbuzný Eberhard. Někdy krátce před rokem 1276 nechal klášter vyhotovit falešnou zakládací listinu kláštera s mylným datem 1173. V létě roku 1185 musely sestry z kláštera prchnout na Bítov před plenícím českým vojskem. Klášter byl spolu s kostelem jediným nepostiženým stavením. Ve 20. letech 13. století klášterem otřásla aféra, olomoucký biskup Robert byl obviněn ze dvou vražd a smilnění se dvěmi dolnokounickými jeptiškami. Biskup Robert však dokázal obvinění vyvrátit. Od roku 1284 klášter spadal pod krále. V první polovině 14. století byl klášter natolik silný, že pro svou obranu nechal na kopci nad klášterními budovami zbudovat pevný hrad. Ve 14. století byl klášter též goticky přestavěn. V literatuře se traduje, že byl klášter roku 1423 vypálen husity, což dnes není zcela jisté. Konec klášterního života zapříčinil skandál, probošt kláštera Martin Göschl přestoupil po roce 1522 na luteránství a oženil se s jednou z jeptišek. Morálka ostatních členek konventu upadala a nakonec se všechny rozutekly. Panství kláštera se roku 1527 ujal český král Ferdinand I. a roku 1537 jej prodal Jiřímu Žabkovi z Limberka. Od té doby klášterní budovy sloužily hospodářským účelům. O znovuvzkříšení kláštera se pokusili strahovští premonstráti za podpory majitele panství Ferdinanda Dietrichsteina, kteří v letech 1699–1703 opravili klášterní budovy včetně kostela a vystavěli nově barokní budovu konventu. V roce dokončení oprav však Dolní Kounice zasáhl rozsáhlý požár, který zničil i opravený klášter. Poté byla opravena již jen barokní budova konventu, kde sídlil administrátor dosazovaný strahovským klášterem, a ostatní objekty včetně klášterního kostela chátraly. V roce 1808 klášterní areál strahovský opat postoupil Janu Křtiteli z Dietrichsteina. Za 1. republiky v areálu kláštera probíhaly restaurátorské a konzervační práce. V současné době je majitelem kláštera římskokatolické biskupství v Brně. Historické budovy užívá město Dolní Kounice, které objekt zpřístupnilo veřejnosti. Původní klášterní budovy z 12. století byly s největší pravděpodobností dřevěné, pouze kostel Panny Marie byl postaven z kamene v románském slohu. Ve 14. století došlo ke gotické přestavbě areálu. O přestavbě na přelomu 17. a 18. století již bylo psáno výše. Dnes zde návštěvník může shlédnout zříceniny klášterního kostela a kvadratury. Klášter je ještě dnes zčásti ohrazen kamennou zdí s bránou. M.K.

Vrch Pecný se tyčí asi 2,5 km severovýchodně od Klepáčova. Vzhledem k téměř odlesněnému území poskytuje vrchol víceméně kruhový výhled na Jeseníky a okolí. Na vrchol vede turisticky značená cesta, nejblíže je to sem od motorestu Skřítek, kde se nachází zastávka hromadné dopravy a lze tu i zaparkovat.