TIC působí v obci od roku 2006 , poskytuje informace turistům i místním obyvatelům  o možnostech návštěvy kulturních i sportovních akcí v místě i okolí, tipy na výlety, ubytování, prodej upomínkových předmětů, zabezpečuje přístup na internet, spolupracuje s ostatními TIC okresu Rychnov.Otevírací dobadle sezony červen – září     PO-PÁ 8.00 – 17.00                            SO-NE 9.00 – 12.00                        říjen – květen    PO-PÁ 8.00-16.00                            SO-NE ZAVŘENO

Skalní útvar Čertovo kopyto se nachází na modré značce pod Medvědí horou zhruba kilometr od lipenské nádrže. Skalní útvar je tvořen střednězrnitou až drobnozrnitou muskovit-biotitickou žulou. Svůj název dostala podle svého tvaru který připomíná čertovo kopyto. Na patě skály se nachází starý nápis „Tecelin felsen Gruppe“, jenž připomíná její pojmenování po opatovi vyšebrodského kláštera Tecelínu Jakschovi. Zdejší celý komplex útvarů se pak také nazývá Cikánský hrad a to podle pověstí o zdejších cikánech.Zhruba 0,5 km po modré značce od tohoto skalního útvaru ve směru k lipenské nádrži narazíme na značenou odbočku, která nás dovede k poustevně, kterou pravděpodobně založili poustevníci z vyšebrodského kláštera.K poustevně se váže tento příběh: Koncem 17. století se na nedalekém Uhlířském (Cikánském) vrchu utábořila skupina cikánů. Postupně se pro celý kraj stali pohromou. Byli mezi nimi i lidé, kteří se z různých důvodů skrývali. Jedním z nich byl i Godoš, syn německého uprchlíka z Porýní. Ten zde vyrůstla společně s Mandou, dcerou náčelníka Wolfa. Oba se do sebe zamilovali. Dne 25.5.1715 byl cikánský tábor obklíčen vojskem. Při následné přestřelce přišlo o život 13 obyvatel tábora (někdy je uváděno 11), raněna byla i Manda. Podařilo se jí však s Godošem uniknout. Postupně se uzdravila a v květnu roku 1716 měli s Godošem svatbu v nedalekém kostelíku sv. Prokopa v Loučovicích. Živili se výrobou a podomním prodejem krejčovských výrobků. Po čtyřech letech však Manda na následky svého dřívějšího zranění zemřela a byla pohřbena vedle zdi kostela sv. Oldřicha. Godoš se vrátil do Porýní, přesto však po několika letech navštěvoval hrob své ženy. Když zestárl usídlil se zde nastálo. V zimě žil v domě rybáře v Loučovích, kde již dříve žil s Mandou. V létě pak obýval tuto starou poustevnu, kterou dříve objevil již jako chlapec. Zde pak také byl jednoho dne nalezen mrtev. Podle jeho přání byl pochován vedle své ženy Mandy.Nedaleko od poustevny stával na skále velký dřevěný kříž. Pravděpodobně sloužil vorařům jako signál, aby ukončili plavbu před dravými Čertovými proudy. Vory se zde rozebíraly a převážely pomocí povozů do Vyššího Brodu, kde byly opět smontovány. Jiné vysvětlení existence kříže je v legendě vyšebrodském opatovi, jehož kočár byl nedaleko odtud přepaden lapky a kříž vznikl jako díkuvzdání Bohu za záchranu.

Národní park České Švýcarsko je nejmladším ze čtyř národních parků České republiky. Leží v okrese Děčín, v Ústeckém kraji, mezi obcemi Hřensko a Chřibská, při státní hranici se Německem. V Německu se rozkládá jeho pokračování v podobě Saského Švýcarska.Malebná krajina, kterou vytváří skalní města, bizarní skalní útvary, převisy, vyhlídky, skalní brány, hradní zříceniny, soutěsky, skalní mosty a hluboké lesy, je velmi vyhledávanou turistickou oblastí jíž od 19.století. Kdy také dostala své jméno. O tento romantický název se zasloužili hlavně švýcarští malíři Adrian Zingg a Anton Graff, kteří působili na Akademii v Drážďanech a malovali krajinu podél Labe, která jim připomínala jejich domovinu. Ovšem příběh tohoto území začal už před mnoha milióny lety, kdy se v této oblasti rozprostíralo mělké moře. Právě z jeho písečného dna se po ústupu moře zrodil tento podivuhodný svět pískovce. V Českém Švýcarsku se nikdy nerozkládalo větší panství, územím jen procházely odedávna obchodní stezky, k jejichž ochraně bylo vybudováno množství skalních hrádků. Ty v některých obdobích sloužily též jako sídla lupičů. v 19.století pak kraj objevili romantičtí umělci a stal se oblíbeným výletním místem.Národní park lemuje celkem devět obcí, jejichž početné stavební památky vytvářejí s členitou krajinou harmonický celek. Jsou zde k vidění ukázky lidové architektury tvořené především roubenými chalupami a hrázděnými štíty nebo patry. Návštěvníci naleznou ubytování a možnosti rekreace s občerstvením v obcích Doubice, Hřensko, Chřibská, Janov, Jetřichovice, Krásná Lípa, Růžová, Srbská Kamenice a Staré Křečany. Turisticky nejatraktivnější obcí je Hřensko, otevírající přístup na světově proslulou Pravčickou bránu a do Tiché a Divoké soutěsky. Pravčická brána je přírodní skalní most, který má rozpětí 30 metrů, šířku 8 metrů a klene se ve výšce 16 metrů nad zemí. je největším svého druhu ve Střední Evropě. Krásnou přírodní scenérii kaňonu řeky Kamenice je možno obdivovat plavbách na pramicích Divokou a Tichou soutěskou. Plavení turistů zde má velmi dlouhou tradici. Provoz na 500 metrů dlouhé Tiché soutěsce byl zahájen v roce 1890. O 8 let později, v roce 1898, byla zprovozněna i Divoká soutěska. Ta měří jen 250 metrů a ve srovnání s Tichou soutěskou působí klidnějším dojmem. Řeka Kamenice je průzračně čistá a pohledy z pramic nabízejí pohledy na čarokrásné skalní útvary. Z dalších zajímavostí Českého Švýcarska určitě stojí za zmínku i Jetřichovické skály s jedinečnými vyhlídkami nazvanými Mariina skála, Rudolfův kámen a Vilemínina stěna. Zřícenina hradu Šaunštejna u Krásné Lípy nebo nedaleko ležící Malá Pravčická brána. Nádherné scenérie ovšem nabízí cela plocha Českého Švýcarska, která je protkána množstvím značených turistických cest, které vedou krásnými lesy a spojují další jedinečné přírodní útvary, skalní hrady, rozhledny a historicky cenná místa. Mezi velmi oblíbené trasy, kterou si navíc v zimě můžeme zpestřit návštěvou kouzelné ledové Jeskyně víl, patří velmi příjemná cesta Kyjovským údolím podél meandrující Křinice až do dnes již zaniklé osady Zadní Doubice, kde je možno překročit státní hranici se SRN a napojit se na propracovanou síť turistických cest i cyklostezek v NP Saské Švýcarsko.Na své si zde přijdou všichni milovníci aktivní dovolené i romantické duše. O všechny je výborně postaráno v četných penzionech, restauracích a spojení mezi jednotlivými středisky zajišťují turistické autobusy.

Františkánský klášter v Uherském Hradišti se nachází na Velehradské třídě a je přístupný pouze příležitostně. Zakladatelem a fundátorem uherskohradišťského kláštera se roku 1491 stal biskup Jan Filipec. Klášter ještě ani nebyl dokončen, když jej františkáni byli donuceni na celou druhou polovinu 16. století opustit. K novému osazení kláštera došlo až počátkem 17. století. V Uhrách vypuklo povstání Štěpána Bočkaje a mniši z nedalekého kláštera ve Skalici (dnes na Slovensku) se uchýlili do Uherského Hradiště. Ani poté se klášter nevyhnul neštěstím. V roce 1646 ve městě vypukl požár, který zasáhl i klášter, o rok později byl ještě více poničen vichřicí a roku 1681 opět požárem. Teprve počátkem 18. století se klášterní budovy dočkaly obnovy v barokním hávu. Další zhoubný požár klášter postihl roku 1894, rekonstrukce však probíhala až ve 30. letech 20. století. V roce 1950 byl klášter zrušen a jeho budova předána k užívání archivní správě. V roce 1990 se zde opět mohli usadit františkáni a o šest let později proběhla rekonstrukce celého objektu. Součástí kláštera je přilehlý kostel Zvěstování Panny Marie. Barokní budovy svými čtyřmi křídly vymezují vnitřní rajský dvůr. M.K.