Mezi Otrkovicemi a Rohatcem lze dnes využívat turistickou vodní cestu po tzv. Baťově kanále. V souvislosti s regulací řeky Moravy ve dvacátých letech 20. století napadla průmyslníka Tomáše Baťu myšlenka využít vodní cesty pro dopravu suroviny ze svého dolu na lignit u Ratíškovic k továrnám v Otrokovích potažmo i ve Zlíně. Po jeho smrti pak od roku 1932 tuto myšlenku realizoval jeho syn Jan Antonín Baťa. Za tímto účelem byl v letech 1936-1938 vybudován plavební kanál se splavností dlouhou 53 km. Ve dvou úsecích (Spytihněv – Uherské Hradiště a Veselí nad Moravou – Rohatec) jde o samostatný plavební kanál široký zhruba 12 m s hloubkou v průměru 1,5 m. V ostatních úsecích využíval kanál regulovou řeku Moravu. Velkou část výstavby financoval Baťa a značná část šla z příspěvku určeného pro nezaměstnané. V době hospodářské krize zde pracovalo na 1.500 dělníků. Za ideálního stavu trvala vodní cesta zhruba 10 hodin, ale spíše o něco déle. Plavily se zde čluny o nosnosti 150 tun. Od roku 1939 také výletní loď. U sudoměřic byl k nakládání člunů ze železnice vybudován tzv. výklopník, který dodnes existuje. Kromě toho se využíval k závlaze okolních polních pozemků. Současně byl kanál i myšlenkou na propojení Dunaje, Odry a Labe. K tomu však zatím nedošlo. Za druhé světové války byla stavba těžce poškozena, po ní pak byl sice rekonstruován, ale brzy se přestal využívat na závlahu a od roku 1960 skončila i pro neekonomičnost nákladní doprava. Do roku 1993 se za iniciativy dotčených obcí začal znovu realizovat projekt vyuižít Baťova kanálu v oblasti turistiky. Zároveň se uvažuje o prodloužení splavnosti na jihu k Hodonínu a na severu ke Kroměříži a zvýšit tak délku splavnosti na 76 km. Dnes lze využívat Baťův kanál o délce 53 km od Otrokovic k Rohatci. K plavbě na člunu do výkonu 20 kW a rychlosti do 20 km/h není zapotřeba kromě krátkého školení, žádné řidičské oprávnění. Na trase se nachází 13 zdymadel, z toho 11 jich je plně automatizovaných, ovládaných pomocí dálkového ovládání. Nákladní doprava zde již dnes nefunguje. Sezona začíná obvykle v dubnu, přičemž oficiální odemykání vodní cesty se odehrává 1.5. Ukončení tzv. zamykání pak 28.10., ale pokud je příhodné počasí tak půjčovny fungují ještě déle. Provoz kanálu je omezen pouze zdymadly, které mají svoji provozní dobu, jinak pohyb mezi nimi není nijak omezen. Na několika místech se nachází přístaviště: Otrokovice, Napajedla, Spytihněv, Babice, Uherské Hradiště, Kostelany nad Moravou, Uherský Ostroh, Veselí nad Moravou, Vnorovy, Strážnice, Petrov, Sudoměřice. Na některých z nich jsou půjčovny ve kterých lze zapůjčit loď. Informační centrum kanálu se nachází ve Veselí nad Moravou. Kolem velké části vede rovněž cyklostezka. Více informací najdete, hlavně o aktuálním provozu a stavu na uvedených webových stránkách.

Marianum – provinční dům Kongregace Dcer Božské Lásky s kostelem Božského Srdce Páně se nalézá jižně od historického centra města Opavy. Areál není veřejnosti přístupný. Kongregace Dcer Božské Lásky začala v Opavě působit roku 1870. Jejím posláním bylo především zaopatřit a najít vhodné zaměstnání pro chudé dívky ve službě, péče o sirotky a staré lidi, vedení exercicií či výuka ručních prací. První roky existence společenství byly spojeny s řadou provizorií, zejména když celý chod ústavu byl financován jen ze sbírek či darů. Základní kámen k dnešní budově Mariana byl položen 25. 9. 1907 a následná stavba byla provedena dle plánů Adalberta Bartela. Výstavba, na které se podílely i samotné sestry, postupovala rychle – dům byl vysvěcen roku 1909 a o rok později i kostel. S příchodem I. světové války se změnila činnost Mariana, které bylo přeměněno na vojenskou nemocnici se 120 lůžky. Po válce začala v části objektu působit státní zemědělská škola (do r. 1927), ve zbývajících částech sestry obnovily domov pro přestárlé i pomoc dívkám, hledajícím službu. K tomu se sestry nově staraly i o duševně nemocné děti. Během II. světové války se opět změnila činnost ústavu. Rozmisťování pracovních sil převzal pracovní úřad, takže odpadlo zajišťování práce pro služebné, oproti tomu se rozrostla péče o duševně nemocné děti. Po válce sestry opět otevřely hospodyňskou i pomocnou školu, ovšem další změny přišly již s rokem 1950. Tehdy došlo ke zrušení hospodyňské školy a mateřská škola s pomocnou byly zestátněny, přičemž nadále zde mohly vyučovat pouze 2 sestry. O rok později, kdy se v ústavu nacházely v podstatě jen psychicky nemocné děti a staré ženy v domově pro přestárlé, byla veškerá činnost zestátněna a sestry, kterých zde bylo 56, musely působit jen jako státní zaměstnanci. Do rukou sester se Marianum opětně dostalo v roce 1991, bohužel ve špatném technickém stavu, takže bylo nutné začít s opravami. Dnes sestry nadále pokračují v péči o duševně postižené děti, přičemž roku 1992 založily také Domov pro seniory a roku 2009 zřídily chráněné a podporované bydlení. Provinční dům Marianum tvoří dvě křídla, mezi nimiž se nachází kostel Božského Srdce Páně, vystavěný v pseudorománském slohu, jehož interiér mezi lety 1923–1930 vyzdobil v beuronském stylu  benediktin Antonín Vrbík. A. Š.

Dům čp. 44 v ulici K Horkám.

Vodní dílo Myslivny bylo uvedeno do provozu v roce 1959. Bylo vybudováno jako samostatně hospodařící nádrž, nezapojená do vodohospodářské soustavy. Jejím hlavním účelem je akumulace vody, zásobování pitnou vodou pro oblast Jáchymova a Ostrova nad Ohří a zajištění minimálního průtoku v toku Černá.Hráz VD je přímá, sypaná, zemní s vnitřním jílovým těsněním na návodní straně. Délka hráze v koruně je 130 m, šířka 4,5 m a maximální výška hráze nad terénem 5,57 m. Celková zatopená plocha nádrže činí 4,06 ha o objemu 0,060 mil. m3.