Původní dřevěné městské opevnění s příkopem a valem vystavěné se založením města v 60. letech 13. století, bylo v polovině 14. století nahrazeno pevnějším kamenným opevněním. Tvořila jej hlavní hradba, parkán, parkánová zeď a příkop s valem. Hlavní hradba měla tloušťku 2,5 m a její jádro tvoří opukové zdivo mezi vyzděným tvrdým kamenem. Hradba dosahovala výšky 10 m a v osmi metrech se nacházel ochoz chráněný cimbuřím. Hradbu o délce 1220 m doplňovalo 19 půlválcových bašt vyzděné do výšky 14 m. Parkánová zeď měla pak výšku jen 4 metry a před ní se rozkládal 14 m široký příkop. Vstup do města byl pomocí čtyř bran. Za vlády Jiřího z Poděbrad byly brány ochráněny barbakány. Kromě toho byl vyhlouben druhý 16 m široký vodní příkop, napájený Synským rybníkem. Od konce 16. století začal význam opevnění upadat, na počátku 19. století k němu byly přistavěny domky chudiny (zachovaly se jen v ulici Na Bídě). Do dnešní doby se zachoval téměř celý obvod hlavní hradby i se všemi 19 baštami, ze čtyř bran ani jedna. Zasypány byly oba příkopy i rybník, který jeden z nich napájel vodou. Krásně zrekonstruovaný hradební systém je jednak volně přístupný. Městské infocentrum pak provozuje komentovanou prohlídku s návštěvou ochozu hradby v úseku mezi Komenského a Masarykovou ulicí. Její součástí je i návštěva modelu města s hradbami v radnici na náměstí.

Vyhlídka na skalnatém výběžku se nachází asi 3,5 km jihozápadně od Hradce nad Moravicí, odkud sem vede značená cesta. Vyhlídka byla zřízena na skalnatém výběžku, odkud v 19. století, ještě když nebyla zarostlá stromy, poskytovala nádherný rozhled po údolí. Svůj název dostala zejména od italských hostů, kteří v obdivu nad krásou řeky vzdychali Bella ria, což znamenalo „nádherná řeka“. V roce 1994 byla rozpadlá kamenná zídka vyhlídky opravena.

Halda Terezie-Ema je jedinou kuželovitou haldou na Ostravsku. Typické kuželovité haldy souvisejí s hlubinou těžbou provozovanou na Ostravsku od poloviny 19. století aby zabíraly co nejmenší plochu. Vysoký podíl uhlí v hlušině a provzdušňování horniny vytvořilo podmínky ke samovznícení, což mělo velký vliv na znečištění ovzduší v celém ostravském regionu. Jejich likvidace je velmi náročná a zdlouhavá. Proto se od 50. Let 20. Století místo vysokých hald vytvářely ploché, tabulovité odvaly se záměrem vytvořit podmínky pro jejich případné další využití. Staré haldy představují dnes na Ostravsku výrazný krajinotvorný prvek. Odhaduje se, že obsahují dohromady až 226 mil. tun hlušiny. Na část těchto odvalů se začala přirozenou cestou opět navracet příroda. Tvořila se navážkou ze tří dolů Ema, Terezie a Trojice od konce 19. století až do roku 1960. Po prvních dvou z výše jmenovaných dolů, dostala své jméno. Po ukončení navážky dosahovala výšky 327 m.n.m., do dnešní doby poklesla o 12 m na 315 m.n.m. Její objem se odhaduje na 4 miliony m3. Halda je dodnes aktivní a prohořívající, což je ideální prostředí pro výskyt teplomilné flóry. I dnes lze najít místy na svazích sálající průduchy. Vrchol je pak částečně zalesněn převážně břízami a nejlepší výhled je směrem na centrum Ostravy.

Ivančický židovský hřbitov se nachází severně od centra města při ulici Mřenková. Založený v 16. století byl dvakrát rozšířen v 17. století. Je po pražském a kolínském hřbitově třetí nejstarší v ČR. Na poměrně velkém hřbitově (10.771 m2), je různě zaplněn na 1500 náhrobky renesančního, barokního, klasicisitního a moderního typu. Některé náhrobky jsou zdobeny feliéfy se židovskou symbolikou. Nejstarší by měl pocházet z roku 1552. Dochovala se i novorománská obřadní síň z roku 1902. Velmi hezký a zajímavý hřbitov je přístupný po předchozí domluvě.