Mikulovský židovský hřbitov byl založen ve druhé polovině 15. století a patří k nejrozsáhlejším moravským židovským hřbitovům. Hřbitov je rozdělen na tři části a na střední úsek navazuje nejčestnější místo pohřebiště, tzv. rabínský vršek s hroby mikulovských a moravských zemských rabínů. Na hřbitově o ploše se nachází přes 4.000 náhrobků. Ty nejkrásnější pocházejí ze 17. století a mnohé z nich se staly vzorem pro náhrobky na jiných místech.

Původní hradební systém z roku 1257 zcela zanikl. Následně byl vystavěn nový ve dvou etapách. První byla vnitřní hradba vystavěná v letech 1360-1380 (1502-1505 opravována), tvořila ji až 10 m vysoká zeď s cimbuřím, silná až 2 metry, doplněná hranolovitými dovnitř otevřenými věžemi. Kolem roku 1513 přibyla parkánová hradba vysoká zhruba 4,5 m, silná cca 1,2 m s podkovovitými baštami rovněž dovnitř otevřenými. Celek doplňovaly čtyři brány (ani jedna se nedochovala). Do dnešní doby se dochoval obvod hradeb o délce 1.800 m. Největší zachovanou částí je západní a jižní část. Západní část při Klášterní zahradě tvoří bývalá vnitřní hradba. Zde také můžeme najít věžici přestavěnou v roce 1705 na vyhlídkový pavilon, dnes známá jako jezuitská hvězdárna. Jižní část tvoří parkánová hradba mezi ulicemi Máchovy schody a Krajskou (zde i obvodové zdi bývalé bašty), hradební pás dále pokračuje až k bývalé jezuitské rezidenci. Další část hradeb se dochovala při ulici Mezibraní na jihovýchodním okraji centra. Zde můžeme vidět i bývalou baštu, která původně otevřená byla ve druhé polovině 18. století adaptována na kapli pro blízkou věznici. Prý zde ministroval i sám J. Babinský, který se roku 1796 narodil na litoměřickém předměstí. V roce 1951 byla bašta opravena a roku 1992 adaptována na dnešní vinárnu či restauraci. Dále dochovaná část opevnění pokračuje za ulicí Dlouhou a mezi ulicemi Zítkova a Novobranská. Mezi ulicemi Dlouhá a Zítkova za parkovištěm je vidět hlavní hradba s věžemi upravenými pro obytné účely. Druhý úsek mezi Zítkovou a Novobranskou tvoří hradba s původními neupravenými věžemi.

Karlův most byl až do 19.století jediným mostem v Praze. Byla to tedy nesmírně důležitá komunikace po které se pohybovali lidé a zboží z jednoho břehu Vltavy na druhý. Tomu vycházela vstříc řada opatření upravujících pohyb po mostě. Z roku 1707 pochází nařízení pro chůzi vpravo a v roce 1723 most osvítilo olejové osvětlení, nahrazené v roce 1866 plynovým a ještě později elektrickým. Od r. 1883 jezdila po mostě koňská tramvaj, tzv. koňka, kterou nahradila r. 1905 elektrická dráha. Elektrický proud byl přes most veden mostovkou po speciálních kolejnicích, které zkonstruoval František Křižík. To proto, aby nebyl narušen umělecký vzhled mostu trolejemi. Po třech letech se ukázalo, že těžké tramvaje most dosti porušují a tak byly nahrazeny v roce 1908 autobusy. Ty se však také neosvědčily. Následující rok byl autobusový provoz zrušena a obnoven až roku 1932. Veřejná doprava zde fungovala až do II. světové války, provoz automobilů skončil roku 1965. Od té doby složí most jen pro pěší. Různé povrchy, které se v průběhu let na mostě střídali završilo položení dlažby v 70.letech 20. století.

Černá věž z neomítnutého zdiva je jediným pozůstatkem krušnohorského hradu Nejdek, který je obklopen mnoha tajemstvími a nezodpovězenými otázkami. Ty se týkají především jeho počátků a osoby zakladatele. Historie hradu Hrad vystavěný na úzké a strmé žulové ostrožně nad ohybem řeky Rolavy postavil v průběhu první poloviny 13. století zřejmě český král. Jestli to byl Přemysl Otakar I. s určitostí tvrdit nemůžeme. Hrad vznikl jako strážní při neklidné hranici s Chebskem. Právě blízkost štaufského Chebska je asi důvodem neobvyklého a náročného zděného provedení se čtyřhrannou věží. Tento typ staveb totiž nebyl na českém území vůbec obvyklý. První písemná zpráva je až z roku 1300. Tehdy byl Nejdek v držení Konráda Plicka, jenž ho vlastnil do roku 1341. Roku 1446 získal hrad i městečko v podhradí s cínovými doly Matyáš Šlik. V držení Šliků zůstalo nejdecké panství až do roku 1602. Tehdy byl už starý hrad neobýván, neboť Šlikové si postavili na jižním okraji města renesanční zámek. Na jeho stavbu byl starý hrad zřejmě rozebrán, ovšem kromě dochované Černé věže. Tu zachránila skutečnost, že byla přestavěna na zvonici farního kostela. Jen pro úplnost dodejme, že po rodu Šliků se nakrátko stal majitelem panství Bedřich Colona z Felsu a v roce 1623 získal Nejdek Heřman Černín z Chudenic. Zámek byl zbořen při stavbě pseudohistorického zámečku továrníka Königswartera koncem 19. století. Dispozice hradu Hrad Nejdek byl nevelký. Jeho přední část chránil do skály vylámaný šíjový příkop. Za druhým příkopem se v čele hradu vypíná Černá věž, jež má nepravidelný, lichoběžný půdorys. V 19. století byla věž snížena, opatřena ochozem a jehlancovou střechou. Ve stísněném prostoru za věží stávala nejspíše obytná budova, ze které se do dnešních dnů dochovaly již jen rozvaliny. Budova byla vsekána jednou svou částí do skalního podloží. Nejvýraznější dochovaný pozůstatek je příčná zeď vystavěná z velkých kvádrů a opatřená střílnovým okénkem. Tipy na výlet Přímo v Nejdku najdete Národopisné muzeum. U obce Pernik můžete vystoupit na vrchol Dračí skály, u Abertam zase na rozhlednu Plešivec. U obce Šindelová se nachází přírodní památka kamenný hřib, zbytky vysoké pece nebo zámek Favorit. Ubytování najdete přímo v Nejdku.