Informační centrum, které sídlí v městské knihovně, zahájilo svou činnost 2.6. 2004. Infocentrum  patří k oficiálním turistickým informačním centrům podle podmínek České centrály cestovního ruchu - CzechTourism. Své služby poskytuje široké veřejnosti, občanům města i turistům. Hlavní činností informačního centra je poskytování informací se zaměřením na mikroregion Podoubraví. Otevírací dobaPO-PA 8,00 -11,00     12,00 - 17,00 hodinV době turistické sezony (červenec, srpen)  i SO 9,00-14,00 hodin 

Jihočeské lázně Třeboň, jejichž provoz je dnes zajišťován v lázeňském komplexu  Aurora a v Bertiných  lázních,  patří k nejtradičnějším a nejvyhledávanějším lázním u nás. Jsou situovány do klidného prostředí rozsáhlého parku na břehu rybníka Svět. Specializují se zde na léčení poruch pohybového aparátu, revmatických chorob, poúrazových a pooperačních stavů a celkovou rekondici těla i mysli. K léčbě se využívá prostá zemitá slatina z místních ložisek. Je aplikována formou koupelí a zábalů. To vše je samozřejmě provázeno komplexní lázeňskou léčbou s masážemi, koupelemi a dalšími procedurami. Třeboň nabízí opravdu pestré a bohaté možnosti trávení volného času, které promění léčebný pobyt v tu pravou dovolenou protknutou tradicí  a nezapomenutelným koloritem. Historická Třeboň nabízí řadu památek včele s renesančním zámkem a krásným centrem. Vyhledávaným doplňkem lázeňské léčby jsou myslivecká, rybářská a jiná posezení u rybníka. Třeboňské lázně rádi využívají vrcholoví sportovci, aby zde dali odpočinout svým svalům.Historie    Lázeňská tradice v Třeboni se počítá od roku 1883. Tehdy místní učitel Václav Hucek zřídil na zahradě svého domu soukromé lázně. Učinil tak pro potřeby své dcery jež byla postižena revmatismem a aplikoval na ní slatinné koupele. Dcera se jmenovala Berta, proto se lázně jmenovaly Bertiny. Toto jméno nese část Třeboňských lázních dodnes.  Od té doby se datují dějiny novodobé třeboňské lázeňské tradice. Bertiny lázně zůstaly soukromé až do roku 1939. Tehdy je koupila obec a v roce 1940 dala vzniknout Městským slatinným a uhličitým lázním. Po válce se v tradici léčby revmatismu rašelinou pokračovalo a lázně byly modernizovány a rozšiřovány. V r. 1960 získala Třeboň statut lázeňského města a v r. 1975 bylo otevřeno nové lázeňské sanatorium Aurora.O lázníchPřírodní léčivé zdroje: přírodní rašelina s obsahem sodíku, draslíku, hořčíku a vápníku i dalších organických látekIndikace: léčení poruch pohybového aparátu, revmatických chorob, poúrazových a pooperačních stavů a celkovou rekondici těla i mysli.Procedury: slatinné koupele a zábaly a dále pak bylinné, uhličité či perličkové koupele, vířivé lázně horních a dolních končetin, skotské střiky, elektroléčebné a světloléčebné procedury, pohybové terapie, masáže, parafínové zábaly, kryoterapie, akupunktura, inhalace, oxygenoterapie, plynové injekce, floating, masážeLázeňské objekty: lázeňský komplex AuroraVolný čas: plavecké bazény, tělocvičny, fitness centra, solaria, tenisové kurty, jezdecká škola, rybaření, vodní sporty, naučné a cyklistické stezky, půjčovna sportovního nářadí, horských kol a loděk, myslivost, rybaření, aqua centrumKontakt: Lázeňská 1001, Třeboň, www.aurora.cz, pus@aurora.cz,

Ostrava, metropole Moravskoslezského kraje je rozlohou druhým největším městem republiky, počtem obyvatel třetím největším. Hornické a průmyslové město je správní, společenské i kulturní centrum severní Moravy. Leží na soutoku řek Lučiny, Odry, Opavy a Ostravice. v nížině mezi Beskydy a horským masivem Jeseníků, 10 kilometrů jižně od hranice s Polskem a 50 kilometrů západně od hranice se Slovenskem. Ostrava má asi 309 tisíc obyvatel, z nichž většina je zaměstnána v těžkém průmyslu. Město, které je známé těžbou kvalitního černého uhlí a výrobou železa je ovšem na druhou stranu obklopeno množstvím unikátních přírodních krás. První písemné zmínky o městě pocházejí z druhé poloviny 13. století, město bylo založeno německými kolonisty na místě, kde sídlila starší slovanská osada. V blízkosti brodu přes řeku Ostravici, na obchodní stezce z Opavy do Těšína a Krakova. Řeka Ostravice dala městu jméno a dodnes ji dělí na dvě základní části, Moravskou Ostravu a Slezskou Ostravu. V té době bylo ovšem město založeno na polském území, neboť Slezsko patřilo do r. 1327 Polsku. Význam Ostravy postupně rostl, k čemuž přispívala poloha na zemské hranici v místě, kudy procházela jantarová stezka. Pohraniční poloha města vedla také ke stavbě hradu na konci 13. stol a v druhé polovině 14. století byly budovány i hradby. Městské jádro tvořilo pravidelné čtyřúhelníkové náměstí (dnešní Masarykovo), obklopené přízemními dřevěnými měšťanskými domy.V blízkosti se nachází kostel sv. Václava. Ten byl jedinou kamennou stavbou. Nejvyšším představitelem města v předhusitském období byl fojt. Husitské války v 15. století se Ostravě prakticky vyhnuli a město dále rostlo. Většina obyvatel náležela k německému etniku, a tak zde husitství nezapustilo kořeny. Moravská Ostrava se v té době stala důležitým trhovým a řemeslnickým střediskem panství Hukvaldy. Vzestup města v 16. století je spojen se jménem olomouckého biskupa Stanislava Thurza, který vyplatil hukvaldské panství ze zástavní držby. Město hospodářsky prosperovala a rozrůstalo se. Hrad byl přestavěn na zámek. Roku 1556 vypukl zničující požár, který neušetřil ani dvě kamenné stavby – radnici a kostel. 17. století nebylo pro Ostravu Šťastným. Nástup kardinála Františka z Ditrichštejna na biskupský stolec v Olomouci v roce 1599 znamenal pro město počátek úpadku. Biskup nejevil velký zájem nejen o Ostravu, ale v podstatě o celé hukvaldské panství a v roce 1617 je dokonce pronajal městu Příboru, které se tak stalo vrchností Moravské Ostravy. Úpadek pokračoval i během Třicetileté války. Město bylo několikrát obsazeno, vypleněno a navíc vypukl mor, který zahubil polovinu obyvatel. Na konci války muselo město zaplatit výpalné, které znamenalo zadlužení obce na sto let. Následující století proběhlo v podobném duchu – požáry, povodně, mor, dluhy. Význam Ostravy klesl. Až objev uhlí na ke konci století znamenal prudký obrat v ekonomickém i politickém vývoji. V roce 1828 založil majitel panství, olomoucký arcibiskup Rudolf Jan, hutě nazvané po něm Rudolfovy. Později tyto hutě přešly do majetku rodiny Rothschildů a získaly název Vítkovice. Stávají se jádrem rozsáhlého průmyslového rozmachu města. Železárny zcela změnily ráz kraje. Začalo se rozvíjet nejen hutnictví a dolování, ale také koksárenství, strojírenský a chemický průmysl a stavebnictví. Dalším faktorem ovlivňujícím rozvoj průmyslové oblasti byla výstavba železniční trati, zajišťující spojení mezi hlavním městem monarchie Vídní a Krakovem. Počet obyvatel raketově stoupal. Po první světové válce si město udrželo významné hospodářské postavení. K Ostravě byly připojeny okolní obce a vznikla tzv. Velká Ostrava. Město získalo velkoměstský charakter, byly budovány banky, obchodní domy, hotely, kulturní budovy. Úřední název Moravské Ostravy byl v roce 1946 změněn. Město se jmenuje Ostrava. Přeložením Vysoké školy báňské z Příbrami v roce 1946 se Ostrava stala vysokoškolským městem. Po komunistickém převratu byl kladen stále větší důraz na železářský průmysl, bylo devastováno životní prostředí na úkor těžby a výroby. Zvýšená výroba vedla k dalšímu růstu obyvatelstva a stavbě obrovských panelových sídlišť. Ostrava se stala známou jako ocelové srdce republiky. Ostrava dnešních dnů je ovšem již jiná. Po ochabnutí hutního a chemického průmyslu v kombinaci se zavíráním vytěžených dolů a rozsáhlou investicí do nápravy škod na životním prostředí se Ostrava výrazně pročistila. Více na důrazu nabírá strojírenská aktivita a další obory. Zároveň se stává branou do Jeseníků a Beskyd. Ostrava se sice nemůže pochlubit památkami historického významu, ale nabízí unikátní industriální památky, které připomínají tradice těžby uhlí a výroby ocele. Návštěvníkům nabízí třeba exkurzi do Ostravy-Vítkovic, kde se dochoval komplex původního průmyslového města s původní hornickou kolonií a kostelem. Anebo na Landek, vrch v Ostravě-Petřkovicích, který patří k nejvýznamnějším archeologickým lokalitám ve střední Evropě a kde se v areálu bývalého dolu Anselm nachází unikátní největší hornické muzeum v České republice, historie a technický vývoj dobývání uhlí v ostravsko-karvinském revíru, fárání do důlní štoly. Nebo důl Michal technická památka ostravsko-karvinského revíru, vynikající ukázka technické architektury dvacátých let 20. století. Hutnickou tradici připomíná Hornické muzeum OKD. Centrum města je tvořeno Moravskou a Slezskou Ostravou, ke které byly v minulosti připojovány další obce, které byly dříve samostatné. Centrem Ostravy je Masarykovo náměstí, kde se nacházejí jednak domy secesní a jednak domy funkcionalistické. Jednou z budov zde ležících je Stará radnice, ve které se nachází muzeum. Radnice představuje nejstarší dochovanou budovu z historického městského jádra. Pochází z roku 1539 a jedním z lákadel je každou hodinu hrající zvonkohra, jejíž zvony jsou pojmenovány podle starostů a primátorů města. Samotná budova si prošla několika přestavbami, jednou z nich byla barokní přestavba věže. Z dalších památek upomínajících na historii Ostravy by návštěvníci neměli opomenout zříceninu Slezskoostravského hradu s historickou expozicí, Katedrálu Božského Spasitele - trojlodní chrám se dvěma věžemi v neorenesančním slohu a dominantu města budovu Nové radnice z let 1925-1930, největší radniční komplex v České republice, díky 85 m vysoké prosklené věži také nejvyšší radnice. Ostrava nabízí i vyžití milovníkům nočního života, kteří mohou navštívit proslulou Stodolní ulici, která nabízí množství klubů a restaurací. Na své si přijdou i vyznavači aktivní dovolené. Samotná Ostrava nabízí desítky kilometrů cyklotrasy, blízké Beskydy i Jeseníky nabízí možnost zimních sportů i letních procházek.

Hrad Špilberk, dominanta Brna a oblíbené místo pro vycházky jeho obyvatel. Je tomu tak už více než sedm set let. V průběhu těchto staletí sehrál Špilberk různé dějinné úlohy a role. Původně sloužil jako sídelní hrad moravských markrabat, v 17. století se změnil na barokní pevnost, jež se stala nejtěžším žalářem rakouské monarchie, později zde byly vojenské kasárny a dnes má v jeho prostorách sídlo Muzeum města Brna. Nuže, ponořme se do historie a vydejme se na cestu časem. Na cestu, která nás provede, mnohdy děsivou, historií Špilberku. Sídelní hrad Jeho dějiny počínají v druhé třetině 13. století a u jeho zrodu stojí tehdejší moravský markrabě Přemysl, budoucí král Přemysl Otakar II. Za místo vybral vrchol příkrého kopce, ležícího kousek od historického centra. Ambiciózní mladík koncipoval stavbu od začátku velkoryse. Špilberk se měl stát pevnou oporu panovnické moci a důstojným sídlem vládců Moravy. Po prohrané bitvě na Moravském poli v roce 1278 se Špilberku zmocnily rakouské jednotky. Do přemyslovských rukou se Špilberk navrátil až roku 1282 přičiněním Václava II. Po nástupu Lucemburků byl Špilberk využíván jen příležitostně. Král Jan byl nepřetržitě na svých zahraničních dobrodružstvích, a tak skutečným sídelním hradem se Špilberk stal v polovině 14. století. Bylo to období, které lze historicky nazvat autonomní vládou moravských Lucemburků, tedy bratra Karla IV. Jana Jindřicha (1350-1375) a jeho syna Jošta (1375-1411). To bylo období, které Špilberku přineslo největší pozornost a význam. Jak to tak bývá období slávy bylo jen krátké a pomíjivé. Za posledního Lucemburka, uherského, římského a později i českého krále Zikmunda ztrácí Špilberk natrvalo svou rezidenční funkci a do popředí se dostává jeho význam vojenský. Pevnost Špilberk Pevnost svých hradeb osvědčil Špilberk už za husitských válek a teď dostal další příležitost. Blížilo se střetnutí o českou korunu, mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem. Na Špilberku se usídlil ve funkci zemského hejtmana Jiřího, syn Viktorin z Poděbrad. Špilberk se měl stát jedním z opěrných obranných bodů. Ovšem v roce 1469 se Matyáši Korvínovi podařilo Špilberk získat a učinit z něj důležitý strategický bod. Po smrti uherského krále Matyáše jej vlastnil Vladislav Jagelonský a začíná klesat jeho význam, doprovázený častým střídáním majitelů a všestranným úpadkem a chátráním. Aby Špilberk zachránily, koupily jej moravské stavy a prodaly jej městu Brnu. Ve vlastnictví města zůstal Špilberk pouhých šedesát let – po bělohorské porážce stavovského povstání v roce 1620 byl císařem Ferdinandem II. městu zkonfiskován a vrátil se tak zpět do zeměpanského majetku. Zlom do osudu Špilberku přinesla třicetiletá válka. Zpočátku to tak ovšem vůbec nevypadalo. Hrad nadále chátral a posádka na něm působící byla početně slabá. Vše se však změnilo s přítomností Švédů na Moravě, kteří bezprostředně ohrožovali Brno v letech 1643-1645. Opevnění hradu i města se rychle opravovalo a zdokonalovalo. Když pak v roce 1645 Brno se Špilberkem pod velením plukovníka Raduita de Souches odolalo tříměsíčnímu dobývání mnohonásobnou švédskou přesilou, prokázal se znovu strategický význam tohoto hradu. Císař Ferninad III. z vděčnosti, že Brno uchránilo ohroženou Vídeň, dává městu mnohá privilegia. Špilberk je postupně přebudován na nejmohutnější a také nejvýznamnější barokní pevnost na Moravě. Tato brněnská citadela se stává součástí pevnostní soustavy, která v roce 1742 odolává i vojenské genialitě pruského krále Fridricha II. Žalář národů Ovšem pevné zdi Špilberku nebrání pouze v přístupu nepřátel, ale plní i funkci opačnou - vězení. Už krátce po porážce stavovského povstání v roce 1620 byli na Špilberku několik let vězněni přední moravští účastníci. Od poslední čtvrtiny 17. do počátku 80. let 18. století zde bylo vězněno kromě desítek „obyčejných“ trestanců, odsouzených k pevnostním pracem, také několik vysoce postavených vojenských osobností, např. přední rakouští vojevůdci generálové Bonneval a Wallis, či proslulý plukovník pandurů Franz Trenek. Pevnostní charakter začal Špilberk ztrácet po napoleonských válkách. O tuto změnu se přičinila především francouzská armáda císaře Napoleona, která při svém odchodu z okupovaného Brna na podzim roku 1809 zničila některé důležité části špilberského opevnění. Poté zde zůstala už jen věznice. Byli tu vězněni jak zločinci, tak i političtí provinilci, uherští jakobíni, italští karbonáři, polští revolucionáři, příslušníci utopistických socialistů. Proto dostal Špilberk přízvisko „Žalář národů“. V roce 1855 císař František Josef I. špilberskou věznici zrušil a po odchodu posledních vězňů o tři roky později se její prostory přeměnily na vojenská kasárna, kterými pak zůstaly dalších sto let. V místo nesvobody se Špilberk změnil ještě dvakrát. Po 1. světové válce se hrad stal internačním táborem pro zběhy a účastníky dělnických stávek. Za okupace zde nacisté zřídili sběrný koncentrační tábor. Roku 1959 opouští Špilberk československá armáda a definitivně tak končí jeho vojenská éra. Následujícího roku se Špilberk stává sídlem Muzea města Brna. Stavební vývoj - od gotického hradu po barokní pevnost S tím jak se měnila dějinná role Špilberku souvisí i jeho stavební úpravy. Z původního gotického hradu se dochovala jen základní dispozice ve východním křídle. Barokní pevnostní přestavbu připomíná fortifikační systém – hradby s bastiony, zděné příkopy s vestavěnými kasematy, úpravy na protiletadlový kryt německé armády 1945 a také přízemní kasárenské a další objekty. Součástí pevnostního systému byly i studna v západní části nádvoří, prohloubená v letech 1714 -1717 z původních 40 metrů na 114 metrů, a přilehlá cisterna. Většina dnešních budov – jižní, západní a severní křídlo i střední trakt, rozdělující dřívější velké nádvoří na dvě části – vznikla až rozsáhlou přestavbou pevnosti na věznici ve třicátých letech 19. století. Dnes muzeum a čilý kulturní život Dnes Špilberk nabízí stálé i příležitostné muzejní expozice včetně kasemat. V letní sezóně ožívají hradní nádvoří a další prostory různými kulturními vystoupeními, koncerty a divadelními představeními. Z vyhlídkového ochozu se nabízí ojedinělý pohled na město Brno a jeho okolí. Tipy na výlet V Brně a jeho okolí je k vidění celá řada zajímavostí a památek, jako například Technické muzeum, Mendelianum, Uměleckoprůmyslové muzeum, Dům pánů z Kunštátu, Biskupský dvůr, Dětské muzeum, Památník Leoše Janáčka a mnohé další z Moravského zemského muzea. V okolí najdete zámek Šlapanice, zámek Křtiny nebo Alexandrovu rozhlednu. Z památek moderního umění nezapomeňte navštívit vilu Tugendhat, která se zapsala také na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Z ubytování v Brně si jistě vyberete.