Raně barokní víceméně strohá stavba jezuitské koleje byla vybudována ve druhé polovině 17. století podle projektu italského architekta D. Orsiho. Vznikla s příchodem jezuitů do Kutné Hory, kteří převzali správu nad chrámem sv. Barbory. Vznikl dvoupatrový objekt s příčnými křídly a věžemi v nároží. Původně měla mít stavba tvar písmene E, ale celý projekt se nepodařilo dokončit a tak dnešní stavba má tvar písmene F. Před kolejí byla uměle vybudována mohutná terasa s parapetní zdí. Jezuité tu zřejmě chtěli vybudovat něco jako královskou cestu vedoucí od chrámu sv. Barbory k Vlašskému dvoru. Tomu také odpovídá výzdoba na této terase. Ze tří původních věží musela být ta střední kvůli špatným statickým důvodům v polovině 19. století snesena. V současné době je bývalá jezuitská kolej využita jako sídlo Galerie Středočeského kraje se svojí veřejnosti přístupnou expozicí.

Malé městečko Králíky leží v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Toto město s téměř 5 tis. obyvateli je obklopené malebnými horami Kralického Sněžníku a protéká jím řeka Tichá Orlice. Město vzniklo až v 16. století a poprvé je doloženo roku 1568. Roku 1577 koupil město s deseti vesnicemi Zdeněk z Valdštejna předek pozdějšího vojevůdce císařské armády Albrechta. Králíky se staly sídlem nového panství. Kromě zámku, fary a protestantské modlitebny, kde dnes stojí kostel sv. Michaela Archanděla, bylo vystavěno náměstí do dnešního půdorysu. V okolí se těžila železná ruda a stříbro, proto město do svého znaku svého dostalo zkřížená hornická kladívka s mečem. ložiska nebyly příliš bohaté v 17. století bylo dolování definitivně ukončeno. Impulsem pro další hospodářskou prosperitu byla stavba poutního místa v letech 1696 – 1710. To dal vystavět poblíž léčivých pramenů nad městem králický rodák biskup Tobiáš Jan Becker. Na poutní místo přicházelo mnoho návštěvníků a chudé obyvatelstvo Králicka si hledalo v těchto poutích obživu. Hlavně vyráběli a prodávali upomínkové předměty. V kraji se dařilo zejména řezbářství, které dodnes připomínají betlémy a figurky prodávané i za hranicemi. Rozvíjela se i další řemesla, především varhanářství a tkalcovství. Varhanami králických mistrů se může pochlubit nejeden chrám a kostel v celé České republice. Jedny z nejvýznamnějších varhan se nacházejí i v pražské Loretě. Tkalcovství bylo na počátku Kralické textilní tradice. Kralické plátno se stalo pojmem. V 18. století město strádalo požáry, morovými epidemiemi a válkami. V letech 1708 a 1767 shořela velká část města včetně nejvýznamnějších budov. Původní dřevěné domy pak byly nahrazovány kamennými. Po odstoupení Kladska Prusku se z něho mnoho obyvatel přestěhovalo do Králík a město se tak začalo rozrůstat. V 19. stoeltí se Králíky staly centrem okresu.a město se nadále rozvíjelo. Roku 1899 byla otevřena místní železniční trať Dolní Lipka - Štíty, stavěly se továrny, nové silnice, vodovod, plynárna a v neposlední řadě nové obytné domy. Díky své příhraniční poloze, měly Králíky za První republiky podobný osud jako většina měst v Sudetech. Většinu obyvatel tvořili Němci a začalo docházet k národnostním třenicím. V roce 1935 přikročila československá vláda k projekci opevnění, jehož nejmohutnější část byla poté vystavěna právě na Králicku. V důsledku Mnichova byly Králíky v roce 1938 násilně odtrženy od Československa a připojeny k Německu. Po odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 se město podařilo vcelku úspěšně dosídlit a město s dochovalo svůj lokální význam. Střed městskou je památkovou zónou – na náměstí stojí klasicistní radnice, kostel sv. Michala a budova Městského muzea. Na Malém náměstí barokní brána, odkud stoupá křížová cesta s kapličkami k církevnímu areálu na Mariánském kopci.

Nad řekou Berounkou se tyčí na vápencové skále gotický hrad, jehož postavení mezi českými hrady je výjimečné, a to jak historickým významem, tak mohutností a architekturou. Královská klenotnice Karlštejn nevznikl jako správní centrum panství nebo královské sídlo, ale od počátku byl určen jako místo pro uložení královských pokladů, především sbírek relikvií a říšských korunovačních klenotů. Později zde byly uloženy i české korunovační klenoty. Pojmenován byl po svém zakladateli Karlu IV., českém králi a císaři Svaté říše římské, a stavěn byl podle plánů Matyáše z Arrasu v letech 1347 – 1355. Husitství ukončilo nejslavnější éru existence Karlštejna. Po smrti Karlova syna Václava IV. přestali čeští králové svůj hrad navštěvovat. Sídlila tu pouze posádka, která měla za úkol Karlštejn chránit. Hrad začal pozvolna pustnout. Do podoby hradu zasáhla pozdně gotická a zejména renesanční přestavba, provedená v době Rudolfa II. V letech 1877–1899 byla provedena celková puristická rekonstrukce hradu, při níž hrad získal svou dnešní tvář. 129 deskových obrazů Mistra Theodorika v Kapli sv. Kříže Architektonická posloupnost hradu začíná nejníže umístěnou studniční věží a purkrabským domem na hlavním nádvoří. Dále pokračuje mohutným císařským palácem a nad ním menší, tzv. Mariánskou věží. Stavba hradu vrcholí samostatně opevněnou Velkou věží s kaplí sv. Kříže, kde byly uloženy svátosti, říšský korunovační poklad, korunovační klenoty českých králů a archív český. Právě kaple sv. Kříže je nejcennější částí hradu, je vyzdobena deskovými obrazy z dílny Mistra Theodorika, které představují světově unikátní gotickou galerii, dochovanou do dnešní doby. Stěny i strop kaple pokrývá zlacená výzdoba, do níž byly zasazeny polodrahokamy a skleněné čočky, které vytvořily na stropní klenbě iluzi hvězdného nebe. Velké zážitky přináší i zpřístupněný interiér hradu, kde je možné spatřit v Císařském paláci Dvořenínskou a Rytířskou síň s kaplí sv. Mikuláše, dále ložnice, audienční a hodovní síň a sál předků s největší obrazovou galerií českých panovníků v ČR. Karlštejn je díky své poloze blízko Prahy nejnavštěvovanějším českým hradem. Ročně jej navštíví tisíce turistů což má za následek, že cesta od parkoviště k hradu je lemována stánky se suvenýry a soukromí se zde návštěvník rozhodně nedočká. Kromě hradu si můžete prohlédnout také muzeum Betlémů - jedná se o kolekci starých českých betlémů vyřezávaných ze dřeva, ale je možné vidět i betlémy z raritních materiálů jako např. cukr nebo chleba. Pokud byste na Karlštejně chtěli strávit delší čas, vhodné ubytování jistě najdete ve stejnojmenné obci Karlštejn.

Národní knihovna České republiky, jež sídlí v Klementinu, má za sebou bohatou historii a mnoho názvů. Její počátky je možné klást do pobělohorské doby, kdy se jezuité ujmuli správy Karlovy univerzity. Vznikla spojením knihovny Karlových kolejí a tehdy již rozsáhlé knihovny jezuitské koleje v Klementinu. Po zrušení řádu jezuitů v roce 1773 došlo z iniciativy Františka Josefa, hraběte Kinského k vydání dvorského dekretu císařovnou Marií Terezií, kterým oficiálně potvrdila spojení čtyř velkých knihovních celků v novou veřejnou c.k. univerzitní knihovnu, jejímž sídlem se stalo právě Klementinum. O pár let později dostala knihovna název Bibliotheca nationalis. V roce 1924 se přejmenovala na Slovanskou knihovnu, v roce 1939 se jmenovala Zemská a univerzitní knihovna a od roku 1958 nesla název Státní knihovna ČSR. Dnes, již opět působí knihovna opět pod názvem Národní knihovna. Knihovní fondy se rychle rozrůstaly. Od r. 1782 všichni pražští tiskaři odevzdávali knihovně povinné výtisky, po 25 letech se tato povinnost rozšířila na celé území Čech. Dnes má ve svých depozitářích více než 6 milionů knih. Nejkrásnějším sálem je Barokní knihovní sál, který zabírá výšku dvou pater. V roce 1722 jej postavil K.I. Dienzenhofer a je vyzdoben freskami na téma vědy a umění. Nad Barokní knihovnou je tzv. Meridiánová síň, kde se prováděla měření a výpočty. Jsou tu astronomické přístroje a struna, která je vlastně pražským poledníkem, přesněji umístěným než ten na Staroměstském nám. Z Meridiánové síně se lze dostat na ochoz věže. Dalšími vzácnými sály jsou Mozartův s rokokovými malbami, Matematický sál, Sál rukopisů a velký sál se štukovaným stropem, v němž je dnes lístkový katalog. Dále je zde sál Hudební se štukovanou figurální klenbou s alegoriemi čtyř fakult a rokoková kaple s oltářem sv. Jana Nepomuckého. V roce 1926 byla postavena hlavní čítárna, dnešní hala služeb a po roce 1931 došlo ke změně dispozice křídla směřujícího do Mariánského náměstí pro účely Technické knihovny. Dnes už kapacity Klementina přestávají stačit. Proto je snahou vedení Národní knihovny postavit novou budovu. Nová knihovna by měla nabídnout prostor pro deset milionů knih a přestěhovat by se do ní měly svazky Národní knihovny vytištěné po roce 1801. Rekordy Klementina NEJstaršími dokumenty v našem fondu jsou řecké papyry z 1. st. n. l. NEJstarším latinsky psaným rukopisem v NK ČR je zlomek evangelia podle sv. Lukáše z přelomu 7. a 8. stol NEJdelším dokumentem je rotulus ze 14. století – měří více než 10 metrů. NEJtěžší knihou je Lobkovický graduál o váze více než 70 kg. NEJdražším dokumentem je Kodex vyšehradský, jehož historická hodnota je nevyčíslitelná. Odhaduje se na miliardu Kč. NEJstarší českou památkou je Svatojiřský antifonář s přípisky o Berhelovi a Aldíkovi z přelomu 13. a 14. století. NEJcennější autograf pochází z ruky Jana Husa. NEJstarším tiskem je zlomek z Gutenbergovy bible z roku 1454. NEJstarším českým tiskem jsou Statuta Arnošta z Pardubic z roku 1476. Tištěné památky z NEJvzdálenějších oblastí pocházejí z jezuitské misie v Manile (Filipíny). NEJrozměrnější mapou je rukopisná mapa Ruska o velikosti přesahující 11 m².