Schwarzenberský plavební kanál je jednou z největších a nejkrásnějších technických památek na Šumavě. Celý kanál má délku 52 km a začíná na česko-rakouské hranici tzv. Rosenauerovou nádržkou a ústí do řeky Mühl. Byl budován od roku 1789 a celý byl dokončen v roce 1823 podle návrhu Josefa Rosenauera. Stavba proběhla ve dvou etapách. Při první etapě byla postavena část dlouhá 31,6 km od ústí řeky Mühl až k Jezernímu potoku (do míst pod obcí Jelení). Druhá část od Rosenauerovy nádrže až k Jezernímu potoku tedy napojení na první část kanálu byla postavena v letech 1821-1823, již po smrti projektanta Rosenauera. Součástí této druhé části je původně 429 m dlouhý tunel, po úpravě oblouku má dnešních 389 m. Šířku má 2,7-2,84 m a výšku 3,16 m. Vystřílen byl pod vrchem Plešivcem.Stavba kanálu si vyžádala 254.568 zlatých přičemž jen tunel stál 41.000 zlatých. Kanál byl ziskový jen v roce 1795 přinesl čistý zisk 24.000 zlatých. Stavba kanálu poskytla práci až 1.000 osob.Až do roku 1891 probíhala tzv. Vídeňská plavba. Což znamenalo že bylo dříví plaveno až na konec kanálu kde pak bylo překládáno na čluny a plaveno po Dunaji do Vidně. Zpočátku bylo možno plavit pouze palivové dříví o délce 75-90 cm. Když se ve druhé polovině 19. století začalo uplatňovat jako palivo uhlí byl kanál v 80. letech 19. století upraven na plavení kmenů až do délky 19,5 m. V této době byl postaven i Hafenkriegský smyk (3,8 km) na překladiště v Želnavě, kde bylo dřevo překládáno na Vltavu a plaveno přes Prahu až do Hamburku. Ještě do roku 1916 se plavilo ještě do Haslachu, pak byl již kanál využíván jen na české straně. Poslední plavební příkaz byl vystaven v roce 1961 pro plavení klád z polesí Stožce a Plešného ke dřevoskladu v Nové Peci. Pak začal kanál chátrat i když proběhly v letech 1970-1980 některé rekonstrukční práce. V současné době je kanál rekonstruován a využíván k turistickým účelům.Nejen výstavba, ale i provoz kanálu měla zásadní vliv pro rozvoj okolí, hlavně zaměstnanost. V létě se dřevo kácelo aby proschlo, v zimě se pak sváželo ke kanálu a s táním sněhu (kdy byl dostatek vody) bylo plaveno. Samotné plavení zajišťovalo přibližně 200 osob, na výlov dřeva pak pracovalo dalších přibližně 300-350 lidí. Během 100 let provozu bylo přepraveno 8 mil m3 dřeva.Na kanále se nachází 87 mostů, 80 vodních propustí, 22 stavidel. Minimální plavební výška hladiny byla 50 cm, rychlost 3,6 km/h a denní výkon 3-4 m3 na osobu. K napájení kanálu sloužilo několik nádrží. Tím největším je Plešné jezero, které spojuje s kanálem Jezerní smyk, pak Jelení jezírko (Jelení smyk) a nádrž Říjiště na koňském potoce. Říjiště mělo obsah 6.000 m3 a s kanálem jej spojuje Kobylí smyk o délce cca 1.080 m. U napojení Kobylího smyku do kanálu byl v roce 1805 postaven na kanále akvadukt (dlouhý 85 m, vysoký 7,5 m), který překonává rozšířené údolí Koňského potoka.

Pseudogoticky upravený zámek Mlýnce stojí jihozápadně od centra města Vroutek v zámeckém parku pod silnicí. Historie zámku První zmínka o Mlýncích je datována k roku 1375. Zdejší tvrz je zmiňována až ke konci 17. století, avšak roku 1733 byla stržena. Na jejím místě dal Václav Kager ze Štampachu postavit barokní zámek, který byl roku 1883 od základů přestavěn v romantickém pseudogotickém stylu a okolo zámku byl také založen park. Přestavba objektu spolu se zámeckou kaplí byla dokončena roku 1889. Po válce byl zámek zestátněn a od roku 1950 užíván jako státní statek. Byly zde zřízeny kanceláře, byty a jídelna. Zámek začal pomalu chátrat a toto dílo dokonal požár sídla v roce 1967. Následek požáru je zřetelný, kdy čtyřkřídlý objekt musel být nutně změněn na trojkřídlý. Zbylý zámek však nadále chátral. Dnes je sídlo v rukou soukromé společnosti a také byly započaty rekonstrukční práce. Zámek není veřejnosti volně přístupný. Podoba zámku Zámek Mlýnce, původně čtyřkřídlý, dnes trojkřídlý jednopatrový objekt obklopuje malé obdélníkové nádvoří. V protilehlých rozích nádvoří jsou umístěna krytá schodiště. Na nádvoří je možné vidět krytou dřevěnou pavlač a v mansardové střeše jsou umístěny vikýře s pseudogotickými stupňovitými štíty. Tipy na výlet Ve Vroutku je k vidění ještě kostel sv. Jakuba a o něco dále zámek Lužec. U blízkého Lubence najdete židovský hřbitov. v okolí můžete ještě navštívit tvrz Hlubany, tvrz Nepomyšl nebo zříceninu hradu Křečov. Ubatovat se můžete třeba ve Žluticích.

Zámek v Uherském Ostrohu stojí západně od obce na plošině tvořené řekou Moravou, v místech někdejšího hradu. Historie zámku Původně zde stával gotický vodní hrad ze 13. století, který začal následkem povodní trpět, proto musela být zvýšena jeho stavební plocha. V 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Dochovala se z něho jen obytná věž ze 13. století na jihovýchodní straně, která zůstala i jádrem dnešního zámku. Na věž navazoval palác, vybudovaný ve 13. a rozšířený v 15. století. Tehdy byl zřízen i velký sál. Původní hrad v Uherském Ostrohu vystřídal v průběhu historie různé majitelé. Začátkem 15. století obléhal hrad i král Zikmund. Markrabě Jošt a Prokop přenechali Ostroh Haškovi z Valdštejna, který byl stoupencem husitství, takže se Ostroh stal na delší čas střediskem husitského hnutí na jihovýchodní Moravě. Proto jej opět několikrát obléhal král Zikmund. V roce 1453 postoupil Ostroh Ladislav Pohrobek husitskému válečníkovi Janu Jiskrovi z Brandýsa, později přenechal král Jiří z Poděbrad hrad Janu z Cimburka a v roce 1464 jej získal Jan z Lichtenštejna. Do počátku 16. století se tu vystřídala řada držitelů. Za vlády pánů z Kunovic začala v 60. letech 16. století důležitá přestavba hradu v renesanční zámek, která pokračovala až do konce století. V roce 1605 zničil zámek požár způsobený bleskem, ale Jan Bernard z Kunovic jej znovu opravil. V roce 1625 po Bílé hoře mu bylo panství zkonfiskováno a prodáno Gundakaru z Lichtenštejna. V roce 1645 dobyli zámek Švédové. Jako lichtenštejnský majetek přestal být ostrožský zámek šlechtickým rodovým sídlem, čímž jeho význam značně poklesl. Zůstal pouze střediskem správy panství. V polovině 19. století byl zámek přeměněn na kanceláře velkostatku a byty úředníků. Ve vlastnictví Lichtenštejnů zůstal Ostroh až do roku 1945, kdy se stal vlastnictvím státu. Na majestátním vzezření zámku v nové době ubrala jednak regulace řeky Moravy, která jej až do 20. století obtékala, jednak likvidace jeho hospodářského zázemí a přilehlých zahrad. I tak však představuje zámek Uherský Ostroh zajímavý turistický cíl ve zdejší oblasti a po celkové rekonstrukci slouží objekt kulturním potřebám města.           Podoba zámku                Zámek Ostroh je čtyřkřídlá budova kolem téměř čtvercového arkádového nádvoří. V jihovýchodním rohu stojí hranolová schodišťová věž. Ze zámeckých interiérů vyniká velký sál a bývalá kaple. Jihovýchodní a severozápadní trakt je dvoupodlažní, ostatní trakty mají poschodí tři. V interiérech se dodnes dochovaly renesanční ostění dveří a oken, část místností má gotické a renesanční klenby. Tipy na výlet Podívat se můžete do lázní Ostrožská Nová Ves nebo na tvrz Hluk. V nedalekém Uherském Hradišti je k vidění kostel sv. Františka Xaverského, františkánský klášter, Stará radnice nebo Slovácké muzeum. V Uherském Brodě najdete také dominikánský klášter. Vystoupit můžete na rozhlednu Lhotka u Hradčovic nebo si prohlédnout rolnický dům a hospodářství ve Vlčnově. Příznivci vojenské techniky si jistě přijdou na své v Leteckém muzeu Kunovice.  Ubytovat se můžete ve Veselí nad Moravou.

Zámek Sloup, okres Česká Lípa.