Bronzová socha sv. Jan Nepomuckého je nejznámější sochou Karlova mostu. Zhotovit jí v roce 1683 nechal svobodný pán Wunšvic za náklad 7000 zlatých. Na jejím vzniku se podílelo několik mistrů. Hliněnou skicu sochy vytvořil vídeňský sochař Matyáš Rauchmüller. Dřevěný model zhotovil v roce 1682 Jan Brokoff. Bronzový originál v roce 1683 v Norimberku odlil Wolfgang Jeroným Heroldt.Plastika znázorňuje světce s tradiční gloriolou s hvězdami. Je umístěna na trojdílném podstavci s reliéfy zachycujícími jeho příběh.

Rašínovo nábřeží leží na pravém břehu Vltavy mezi Vyšehradským tunelem a Jiráskovým mostem. Původně v této lokalitě vedla po upraveném břehu Vltavy komunikace staropražského Podskalí, kterou postupně nahradilo dnešní nábřeží. Jeho severní část nabyla charakteru nábřeží již v sedmdesátých letech 19. století. Jižní část, mezi dnešním Palackého náměstím a Vyšehradským tunelem, až na počátku 20. století. Celé nábřeží bylo za dobu své existence děleno na různé úseky, z nich každý nesl jiné jméno. Vyskytla se zde tedy řada jmen. Palackého nábřeží 1876 – 1940, Vyšehradské nábřeží 1905 – 1919, Podskalské nábřeží 1919 – 1924, Rašínovo nábřeží 1924 – 1941, Vltavské nábřeží 1940 – 1942, nábřeží Karla Lažnovského 1941 – 1945, Reinhard Heydrich Ufer 1942 – 1945 (tento název, po jednom z největších zločinců německé okupace byl používán pouze v němčině), nábřeží Bedřicha Engelse 1951 – 1990. K opětovnému přejmenování, tentokrát celého úseku, na Rašínovo nábřeží došlo v roce v roce 1990. Délka nábřeží je cca 950 m. Nábřeží je určeno pro automobilovou a tramvajovou dopravu a pro pěší. Na přilehlém Vltavském břehu vyplouvají parníky a lodě  Pražské paroplavební společnosti na okružní plavby Prahou. Rašínovo nábřeží spolu s jeho zástavbou vytváří jedinečný vzhled této části Prahy.

Malé jezírko se nachází v horní části Seminářské zahrady na Petříně. Voda obsahuje spoustu řas. Jezírko tak není vhodné ke koupání, ani k osvěžení. Plní jen dekorativní funkci pro tuto část Petřínského vrchu. Vzhledem k jeho poloze o něm mnoho návštěvníků Petřína neví. Není vidět ani z nedaleké vyhlídkové pěšiny.

Čertovy skály u Lidečka se nacházejí na severním okraji obce Lidečko, jen kousek od silnice č. 57 Čertovy skály jsou příkladem erozí narušeného tzv. strukturního svahu označovaného jako skalní zeď či hradba. Pískovcová lavice je rozčleněna příčnými puklinami. Nachází se zde množství skalních útvarů vzniklých zvětráváním a odnosem měkčích partií hornin. Na skalách je možno provozovat horolezeckou činnost, ale je nepovoleno zvyšovat počet skob, aby se více skalní hradba nenarušovala. K přírodní památce vede turisticky značená cesta, parkování je možné u turistické odbočky od silnice ke skalám. K nim je to pak jen cca 50 m.