Hrad Rožmberk, v obci Rožmberk nad Vltavou, je jeden z nejstarších jihočeských hradů. Je znám především vodákům, kteří v kempu pod hradem zpravidla končí svoje denní putování po hladině Vltavy z Vyššího Brodu. Ten pohled na Rožmberk, který se jim po poslední zatáčce naskytne, stojí opravdu za to. Jako bílý orel na skále je hrad svědkem jejich boje se zákeřným jezem na pravé straně řeky. Ti, kdo ho úspěšně zdolají a utáboří se v kempu, se mohou odměnit strmým výstupem a prohlídkou hradu, ke kterému jeho zakladatelé Rožmberkové získali velmi citový vztah. Nejkrásnější z rožmberských růží Dějiny této „hradní růže“ nad Vltavou se začaly psát v roce 1250. U jeho zrodu stáli Vítkovci, předchůdci Rožmberků. Tedy rod, který se v této době dere na výslunní, jeho bohatství a vliv roste a začíná se vymezovat vůči vzrůstající přemyslovské královské moci. Vítkovci si na své jihočeské základně začínají budovat opěrné body a právě Rožmberk má být centrem jejich panství. Místo na skalnatém ostrohu nad Vltavou bylo vybráno proto, že se pod ním vinula významná obchodní stezka z Čech do bohatého horního Podunají. Jako první se zde usídlil Vok z Prčice. Tehdy byl ovšem hrad v jiných místech než dnes. Byl výš a proto se mu říkalo Horní hrad. Jeho jádrem byla vysoká válcová věž a při ní stál palác, obehnaný hradební zdí a příkopem. V roce 1522 vyhořel a zůstala z něj zachována pouze velká věž Jakobínka. To už ale stál Dolní hrad, postavený ve 30. letech 14. století jenž byl spojen s původním hradem mostem. V roce 1302 si Rožmberkové zvolili za své hradní sídlo Český Krumlov a zdejší hrad využívali jen příležitostně. Za časů husitských válek se dostali do finanční tísně a hrad byli dokonce nuceni zastavit na celé století pánům z Walsee. Po návratu do rukou Rožmberků hrad ožívá společenským životem a stává se opět sídelním hradem. Svatby pana Voka Toto období se stalo předlohou několika literárních a filmových děl. Ano, tušíte správně, jedná se o období Petra Voka, posledního Rožmberka, jehož život je nejslavnějším rožmberským obdobím. Kromě bohatého společenského života byly také započaty některé stavební úpravy v duchu italské renesance. V roce 1601 postoupil Petr Vok rožmberské panství synovci Janu Zrinskému, který zde žil až do své smrti v roce 1612. Pokračoval ve stavebních úpravách, které ve výsledku přinesly větší pohodlí přesně tak, jak si doba manýrismu a renesance žádala. Společenské změny, které přinesla třicetiletá válka, se dotkly také Rožmberku. Hrad se v roce 1619 ocitl v rukách císařského generála Karla Bonaventury Buquoye. V držení tohoto, původem severofrancouzské šlechtického rodu, zůstal až do roku 1945. V 17. a 18. století Rožmberk několikrát upravili a v letech 1840 – 1857 jej přestavěli v duchu romantické gotiky. Součástí přestavby bylo i založení rodového muzea. O něj se zasloužil Jiří Jan Jindřich Buquoy (1814-1883), vášnivý sběratel uměleckých a historických předmětů. V duchu romantického cítění druhé poloviny minulého století realizoval velkolepý plán a přebudoval Rožmberk právě na rodové muzeum. Už tehdy byl hrad zpřístupněn veřejnosti. Hrad Rožmberk dnes Dolní hrad, jenže je mimochodem menší kopií zámku v Českém Krumlově, je dnes v dobré kondici, včetně upravených interiérů s dobovým zařízením a sbírkami. Prohlídková trasa zavede návštěvníky nejen do doby posledních Rožmberků, Viléma a Petra Voka, ale představí také slavný rod Buquoy. Z řady sálů vyniká zbrojnice s unikátní kolekcí zbraní, zbrojí a válečných trofejí, rytířský sál s kazetovým stropem a bohatou malířskou výzdobou, obrazárna aj. V tzv. Rožmberském pokoji visí obraz dámy v bílém, představující známou Bílou paní, která se prý na hradě zjevuje. Na závěr prohlídky mohou fyzicky zdatní návštěvníci vystoupat 200 schodu tzv. Anglické věže. Za svou námahu budou odměněni nádherným výhledem. Muzeum hrdelního soudnictví je další velkou atrakcí hradu Rožmberk. Funkční zařízení katovny si můžete se vší opatrností vyzkoušet. Z Rožmberka se můžete vydat na několik dalších zajímavých míst, jako například do Muzea koněspřežné dráhy v Bujanově. U téže obce najdete i zříceninu hradu Louzek. Nedaleko obce Loučovice můžete vystoupat na zajímavé žulové skalisko Vyklestilka nebo si prohlédnout skalní útvar Čertovo kopyto. Neměli byste zapomenout ani na návštěvu města Vyšší Brod, kde můžete najít nejen cisterciácký klášter, ale třeba také Poštovní muzeum. Ubytovat se můžete přímo v Rožmberku nad Vltavou.

 Muzejní expozice v rodišti Jana Žižky z Trocnova. Celým areálem lze projít po značeném okruhu. Začneme u budovy Památníků Jana Žižky z Trocnova, v němž jsou uloženy nálezy z obou trocnovských dvorců. Památník byl sestaven z původního poplužního dvora borovanského kláštera, který byl postaven v letech 1678 - 1679 zřejmě ze zbytků zdiva trocnovských dvorců. Od Památníku vede značená cesta po hrázi rybníků Horního a Dolního k lesu, kde se nacházejí zbytky dvorce Žižkova strýce Mikše a 9 m hluboká studna patřící k dvorci. Odtud se po hrázi Grandlového rybníka přijde po cestě k místu údajného Žižkova narození, kde se nachází balvan s nápisem vztyčený v roce 1908. Dále návštěvník projde kolem monumentálního pomníku husitského hejtmana (díla prof. Josefa Malejovského z let 1958 - 1969) až ke zbytkům Žižkova dvorce. Zde, vpravo od vyznačených základů stála stodola a vlevo, přes cestu směrem k budově sousedního dvora, byly stáje. Vpředu je odkryta část původního nádvoří.  Před dvorcem za cestou, v místě nynější louky, býval rybník. V provozu denně mimo pondělí od 1. 5. Do 30. 9. v době od 9,00 do 17,00 hodin. Průvodce je k dispozici, občerstvení "U Žižkova dvorce". Stálá expozice Novodobé plastiky s husitskou tématikou, fotokopie  a repliky historických dokumentů. Archeologické nálezy, repliky historických zbraní, trojrozměrný model bitvy  u Sudoměře a vozové hradby. V areálu se nacházejí  základy Žižkova a Mikšova dvorce, místo narození Jana Žižky, Mohyla Jana Žižky.

Zvičina (660 m) je jedna z dominant Podkrkonoší a jedním z nejoblíbenějších výletních cílů, nacházející se kousek od Dvora Králové nad Labem. Jen málo míst u nás poskytuje tak optimální podmínky pro daleké výhledy. Může za to hlavně vhodná poloha hory, která okolí převyšuje o několik set výškových metrů a také skutečnost, že je opravdu na co koukat. Historii staveb na Zvičině bychom mohli nazvat „Bojem o rozhlednu“. Ano přesně to by nejlépe vystihlo národnostní půtky, které vrchol Zvičiny prožil. Ale začněme od začátku. Historie staveb na Zvičině počala roku 1706. Tehdy zde nechal tehdejší majitel panství hrabě Ferdinand Kotulinský postavit kamenný, raně barokní kostelík sv. Jana Nepomuckého. Po dvě století tvořil kostelík siluetu Zvičiny. Poklidný čas změnil rozvoj turistiky na konci 19. století. Na vrchol hory se pořádaly pravidelné Krkonošské poutě a tábory českého lidu. V roce 1891 zde nechal Machka Patzelt, majitel zdejšího hospodářství, postavit jednoduchou dřevěnou stavbu hostince. O Zvičinu se začali zajímat čeští turisté z KČT ze Dvora Králové a také němečtí z krkonošského spolku v Hostinném. Zpočátku měli na vrch Češi. Těm se podařilo roku 1898 prostřednictvím Národní jednoty severočeské zakoupit od soukromníka hostinec a pozemek na samém vrcholu, Němci odpověděli tím, že následujícího roku podali žádost o postavení rozhledny na Zvičině. Aby všem ukázali, že to myslí vážně tak 22. října 1899 položili základní kámen k Eckartově vyhlídce. Obdobně reagovali i Češi, kteří svou žádost podpořili pořádáním sbírek a vydáním pohlednice s nákresem rozhledny. Situace se dostala do neuvěřitelných sporů a hádek, a místodržitelství obě žádosti zamítlo. Uklidnění situace to ovšem nepřineslo. Spíše naopak. KČT v roce 1900 získal chatu na vrcholu do svého majetku a začal s jejím rozšiřováním. Německá reakce přišla vzápětí. Měla podobu mírnější (vysázení lesa na severním okraji zvičinského hřbetu, které mělo zabránit výhledu na „německé" Krkonoše) a podobou ostřejší (útok vandalů, kteří během velikonočních svátků roku 1909 zdemolovali vybavení chaty). Tohle všechno přineslo Zvičině publicitu a prohloubilo české vlastenectví. Vysněné rozhledny se čeští turisté dočkali, až v roce 1925. Tehdy byla nad střechou chaty zřízena věž s otáčivou prosklenou vyhlídkovou nástavbou. Pro ještě lepší požitek z výhledu byl instalován velký astronomický dalekohled se stonásobným zvětšením. Slavnostní otevření rozhledny se uskutečnilo 25. dubna 1926. 29. května 1927 byla na chatě odhalena pamětní deska K. V. Raisovi, rodáku z nedalekého Bělohradu, a od té doby nese chata jeho jméno. V roce 1992 se Raisova chata vrátila do majetku Klubu českých turistů. Prosklená věžička, vysoká 10 metrů, bohužel přístupná není. Návštěvníci se musí spokojit s výhledem z planiny kolem chaty. Výhled je přesto nádherný. Zahrnuje Kunětickou horu, Železné hory, Říp, Milešovku, Bezděz, Lužické a Jizerské hory a Krkonoše. Kromě chaty jsou také na Zvičině dva vysílače.

Růžový vrch nebo také obecně zvaný „Růžák“ (619 m.n.m.) se nachází na jižním okraji Národního parku Českosaské Švýcarsko, 7 km severozápadně od České Kamenice. Zalesněný vrch tvoří čedičový kužel sopečného původu a ačkoliv je přístupný po turistické značené cestě neposkytuje téměř žádný výhled do okolí. Podle pověsti zde jednou našel dřevař kapli ve které usnul a probudil se až po mnoho letech, kdy už byla jeho žena mrtvá a děti různě po světě.