Socha, pomník, botanika a cestovatele Benedikta Roesla je dílem architekta Sochora a sochařů Č. Vosmíka a G. Zouly. Je umístěn v jižní části Karlova náměstí, poblíž Faustova domu.

Hrad Pernštejn patří k nejkrásnějším a nejvýznamnějším moravským hradům. Má vzácně dochované goticko-renesanční rysy a můžeme ho navštívit ve východní části Českomoravské vrchoviny asi 10 km jihovýchodně od Bystřice nad Pernštejnem. Vítejte ve středověku Pernštejn byl vystavěn na skalnatém vrcholu nad dnešní obcí Nedvědice ve druhé polovině 13. století. Nechali ho vystavět páni z Medlova, z nichž někteří koncem 13. století se již psali z Pernštejna. Hrad se stal základnou pro mocenský vzestup tohoto rodu, který patřil po celá staletí k nejvlivnějším moravským šlechtickým rodům. Z Pernštejna si udělali své rodové sídlo a v průběhu staletí ho rozšiřovali. Jak jejich moc a bohatství rostlo přibývaly věže, hradby, předhradí a paláce, ale hrad si přesto zachoval svoji jedinečnou pozdně gotickou a raně renesanční podobu. Pernštejnové z hradu postupně vytvořili reprezentační politické a správní centrum. Nedobytná pevnost Renesenační prvky jsou z počátku 16. století, kdy byly přestavbou napraveny škody po velkém požáru. Hrad si i po úpravách zachoval svou jedinečnou obranyschopnost. Hradby se osvědčily v době třicetileté války, kdy hrad obléhali Švédové, ale nepodařilo se jim ho dobýt. A i díky hradbám se Pernštejn dostal na seznam zemských pevností. To už ovšem jeho majiteli nebyli Pernštejnové. Roku 1596 ho museli prodat a hrad začal rychle střídat majitele. Posledními majiteli byli Mitrovští z Nemyšle, kteří jej drželi od roku 1818 až do zestátnění v roce 1945. Mitrovští a skutečnost, že byl Pernštejn zemskou pevností, zabránili romantizujícím úpravám, takže díky nim zůstal dodnes zachován původní goticko-renesanční ráz. V dubnu 2005 část hradu vyhořela. Dispozice hradu Původní bergfritová dispozice se tak ztrácí v pozdějších přístavbách a celý hrad tak působí velmi malebným a zároveň monumentálním dojmem. K samotnému hradu se přichází od severozápadu čtyřmi branami přes čtyři nádvoří. Všechny nádvoří jsou chráněny dokonalým opevněním, které je jedinečným příkladem opevňovací techniky. Dominuje jí systém rozsáhlých hradeb s velkou předsunutou věží propojenou chodbou s palácem a dalšími baštami. Před branami, kterými se vchází na jednotlivá nádvoří, byly hradní příkopy s padacími mosty. Čtvrté nádvoří, na které se vchází tzv. Černou branou, obklopuje samotný hradní palác a stojí zde válcová věž Barborka. Mramorový hrad Hrad Pernštejn je sice vyhledávaným cílem hlavně pro svůj vzhled typického středověkého hradu, ale při návštěvě nelze opomenout zajímavé architektonické detaily a skvělou sochařskou i malířskou výzdobu. Hradu se také říká mramorový pro hojné využití mramoru při jeho stavbě. V interiérech lze mapovat historii a vývoj šlechtického sídla od jednoduchého hradu, přes pozdně gotickou pevnost, renesanční palác, barokní, rokokovou a klasicistní rezidenci, až po romantické období 19. století. Návštěvníci mají možnost si na hradě prohlédnout nově zrestaurované nástěnné malby v místnostech hradního paláce a zrestaurovaný nábytek z doby, kdy hrad vlastnil rod Mitrovských. Prohlídka, která čítá celkem čtyři okruhy, obsahuje trasu věnovanou stavebnímu vývoji, prohlídku hradních příkopů a hodinové věže s kaplí a sakristií. Tipy na výlet Pokud vám po náročné prohlídce hradu ještě zbydou síly, můžete se vydat do Bystřice nad Pernštejnem, kde je k vidění městské muzeum. v okolí dále najdete zříceninu hradu Zubštejn, zříceninu hradu Aurešperk, zříceninu hradu Mitrov nebo můžete vystoupit na rozhlednu Babylon u Kalů. Výlet si můžete udělat také na zříceninu hradu Loučky. Ubytování najdete v Bystřici nad Pernštejnem nebo ve Zvoli.

Palác, jenž je typickou ukázkou tzv. české renesance má velmi bohatou a pestrou historii. Trojkřídlá stavba byla po velkém požáru na Hradě roku 1541 přestavěna podle předlohy Augustina Vlacha pro potřeby české šlechtické rodiny Lobkoviců v letech 1545–1567 jako jejich městská rezidence. Jako jedna z prvních staveb v Praze byla postavena ve stylu italské renesance. Zdi jsou zdobeny černými sgrafity severoitalského a benátského typu a půdorys paláce je ve tvaru písmene T. Na schodišťových štítech se nachází bohatá figurální výzdoba. Svým charakterem připomíná stavba spíš zámek než městský palác. Když majitel paláce Jiří z Lobkovic upadl u císaře Rudolfa II. v nepřízeň, byl mu veškerý majetek zkonfiskován a on sám byl uvězněn. Jeho majitelé se poté rychle střídali. Po Petru Vokovi z Rožmberka jej vlastnili Švamberkové, pak Eggenberkové. V roce 1719 přešel do majetku Schwarzenberků, jmenovitě Adama Františka knížete ze Schwarzenberka.  V letech 1723 - 24 opravoval a nově budoval obytné prostory pro schwarzenberskou rodinu Antonín Hafenecker podle projektu Antonia Erharda Martinelliho. Další osud paláce poznamenala skutečnost, že císařský dvůr sídlil ve Vídni a pražské paláce přestaly plnit funkci obytnou, protože jejich majitelé následovali dvůr. Na počátku 20. Století byly prostory paláce využity pro vojenskou konírnu a roku 1908 pronajali Schwarzenberkové palác Národnímu technickému muzeu. Za Druhé světové války byl palác částečně poničen a po jejím skončení sloužil jako expoziční prostory Vojenského historického muzea. Roku 2002 přešel palác do vlastnictví Národní galerie v Praze.

Pomník padlým rudoarmějcům.